Článek
Patrně nepůjde o úplně zbytečné a prázdné spojení. Je dost dobře možné, že leckoho z rodičů by při pohledu na nudící se potomky cosi ve směru práce a úkolů napadlo. Nebo se mohlo jednat o někoho z prarodičů. Zejména pokud se snažili zahálejícím dětem předat či přímo vnutit něco ze svých dávných poznatků, zkušeností a praktických algoritmů činnosti. Co by mohlo následovat?
Jak se dá předpokládat, menší část dětí si je se zájmem vyslechne, ale zřejmě větší skupina mávne pohrdlivě rukou. Co by se zabývaly nějakou starou dobou? Dokonce pravěkem? Jejich život je jinde a stočí oči opět na displej mobilního telefonu či tabletu. Tam se něco děje. Tam se nachází pravý život! Copak je zábava poslouchat nějaké cancy? Co je jim do toho, že jejich babičky a dědečkové měli moc úkolů, málo volna, všude chodili pěšky, poctivě se ve škole učili, maso mívali jako děti jen v neděli atd. Samé slátaniny a blbosti… Ve skutečnosti jde o neúctu!
Škoda že je nenapadne se zajímat, jak se tehdy dokázali zabavit bez dnes všudypřítomné nabídky moderních informačních a komunikačních technologií. A mohly by klidně pokračovat dalšími užitečnými dotazy. Byli prarodiče lepší než oni, když nebyli závislí na elektronických hrách? Nebo by se na ně měly dívat jako na chudáky, kteří si jako děti nic neužili? Je fakt zábavné brzo ráno vstát a postarat se o domácí zvířectvo a teprve pak se najíst a jít velký kus cesty pěšmo do školy. Proč si nepoleželi? A už vůbec nemají nápad, že by si dnešní děti spočítaly, v kolik jejich předchůdci museli vstávat, aby vše výše uvedené a několik dalších pracovních úkonů stihli. A ještě se dostali - zpravidla po svých - do školy včas! A v ní si počínali aktivně a odpovědně. Na domácí učení mnoho času nezbývalo. Kolem domu a na hospodářství bylo stále co dělat.
Podívejme se na ještě jednu spojitost, která se tu ukazuje. Jak se matky a otcové dívají na brigádnickou činnost svých potomků, když se současně podle diktátu moderní doby snaží, aby se měli lépe než oni. Tady se leckdy dostávají do kontroverzí. Myslí se jako dospělí mezi sebou a také ve svých vnitřních myšlenkových pochodech. Ano, chtějí dětem vytvořit co nejlepší podmínky, ale zároveň si občas uvědomují, jak málo umějí, jako moc věcí, úkonů, a hlavně potíží nezvládají, jak značnou dobu ze svého volného času prohospodaří a doslova proflákají, aniž by dospěly ke konkrétnímu výsledku.
Nebo snad mohou předložit něco, s čím by ve skutečném světě mohly uspět? Nebo alespoň říct, že k něčemu je? Že má smysl nejen pro ně? Zmínkou o uspění jsem asi přehnal. Kdo by se zamyslel kritičtěji, dojde k věcně správnému závěru, že tu máme smutný fakt - nemají skoro žádné výsledky. Uvažuji o pořádných, kupříkladu o vědomostech, znalostech, dovednostech, zkušenostech a schopnostech, které by mohly být využity v pozdějších životě, třeba po ukončení ZŠ a SŠ, kdy se velmi přiblíží nástup do pracovního procesu. Co v něm zhýčkaní a nepřipravení jedinci předvedou? Tady mám podnětné doporučení se podívat na dále uvedené odkazy:
+ Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-44-let-35961
+ Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-uspesny-mlady-programator-60892
Myslím, že je na čase, aby část rodičů začala uvažovat jinak a přehodnocovat svoje názory a praktické přístupy. Nezřídka se stává, že svoje děti chrání do tzv. poslední chvíle. Poté je vystrčí tzv. do světa, který je však mnohem pohodlnější než dřívější, přičemž dospívající přechod i tak neustojí. Cítí se jako pes puštěný z řetězu a začne rizikovým způsobem ochutnávat život. Nebo se chová bezradně a bezmocně a lehce se stane obětí manipulace. K nežádoucím dějům je velmi blízko. Jak bude reakce a odpověď matek a otců?
