Článek
Určitou přehlídku již máme za sebou. Kdo ji pozorně pročetl a aspoň trochu se nad ní zamyslel, patrně bude souhlasit s výrokem, že občas neobsahuje nic pěkného. Spíše by mohla vypovídat o nepohodě a až o nepřátelství mezi sourozenci. Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí víme, že není myšleno smrtelně vážně a že spíše plyne z potřeby se prosadit a vybojovat si svoje místo pod sluncem. Někdy je reakcí na chyby, na ne přiměřenou pozornost a ne zcela vhodné postupy ze strany rodičů.
Netvrdím, že je omylem dospělých, když svoje starší potomky požádají o drobnou službu v podobě pohlídání menších. Jako závažnější vidím, pokud přehlížejí jejich postoje a co se děje po jejich odchodu. Objeví-li se mladší dítě s určitými podklady a hlavně stížnostmi, měli by jeho slovům často doprovázených ublíženým vzlykotem naslouchat a udělat si v celé věci co nejjasněji. Konají tak pro dobro vlastní i svých dětí. Konečně o kocourovi, myších a o prvcích pomsty již pár slov a vět padlo.
Je vcelku jasné, že mezi dětmi doma dochází k tělesným kontaktům. Platí zde známá zásada - „čeho je moc, toho je příliš“. Mezi příjemné počiny jistě nelze řadit tělesné pozornosti jako lechtání, tahání / za uši a vlasy, za kůži /, škrábání, škrcení, kousání, kopání a jim podobné. Mohou se objevit dopady jako škrábance, odřeniny, naraženiny, modřiny, natržené boltce, dokonce mírně pochroumaná žebra, vyražené zuby a zlomené končetiny. Legrace pak končí a začne vyšetřování a spolu s ním svádění viny na druhé. Nemluvě o poničených předmětech, především o hračkách. Vždyť stály tolik peněz a prve způsobily hodně radosti. A jak vypadají dnes? Váží si jich děti vůbec? Leckde se objeví slib „už jim nic nekoupíme“, který je ovšem zpravidla brzo porušen. Jde o lásku k dětem?
Nevýhodou je, že sourozenci patří do úzkého okruhu osob, které mají právo na vstup do nejbližší osobní zóny. Na rozdíl od ostatních, kteří leccos sami vycítí a udržují patřičnou vzdálenost, tu někdy probíhá doslova každodenní boj. Nemusím snad ani zdůrazňovat, že větší část z výše napsaného výčtu není vhodná, případně jen na chvíli a do doby, než začnou být pociťovány jako nepříjemné, trapné, obtěžující a dokonce trýznící.
Obecně dodám, že v části případů si tzv. hlídači přisvojují slova a metody rodičů. Proto by nás neměly překvapit věty jako „jak to nebudeš mít hotové, Večerníček neuvidíš“ a „jak to nebude srovnáno, čert ti sebere všechny hračky“. Pochopitelně budou používány a vystupují jako účinné s ohledem na věk. Rovněž by nás neměl překvapit výskyt prvků jako pohlavky, údery na zadek, tahání za vlasy aj., jichž se rodiče občas dopouštějí. Ač sami s postupy dospělých nesouhlasí, v části situací jich využívají a občas dost ochotně.
Je mi jasné, že se čtenářstvo nemusí a patrně ani nebude cítit hezky. Nemám však v úmyslu nedobré příklady hlídání sourozenci zamlčovat a celou oblast lakovat na růžovo, jak se v části rodin stává. Rodiče skoro nic nevědí a více či méně vydávají signály, že ani vědět nechtějí. Boční „akce“ tak zdárně pokračují. Někdy ani starší nemusejí být pověřeni hlídáním. Jak nám zvěstuje známá lidová zkušenost - „kdo chce psa bít, hůl si najde“ a taktéž její opačná verze - „kdo má hůl, psa si najde“.
Předchozí části:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-kdyz-sourozenci-hlidaji-184725
/ v ní se nacházejí další odkazy /
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-hlidani-sourozenci-a-lecjake-svizele-185060
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-nedobre-priklady-hlidani-sourozenci-pokracuji-185283
