Článek
Leckdo již použil repliku ve smyslu - „je dobré mít kam sáhnout“. Jenže jak vlastně je či by mohla být myšlena? Pokud se aspoň na chvíli pozastavíme a zamyslíme se, dojdeme k několika možným vysvětlením. Pokud se o ně nechcete nechat připravit, předkládá se možnost k začtení. Nebo krátkou četbu lze odložit a chvíli sám uvažovat.
Část lidí se ocitne v uspořádání, kdy nevědí, kam by mohli a měli sáhnout. Klasickým konkrétním příkladem budou peníze. Z oblasti kolem nich bychom si měli povšimnout, co nám sdělují a doporučují specialisté na finanční procesy. Mj. je dobré být aspoň v dostatečné míře gramotný a mít rozumnou zálohu, aby mě nenadálý výdaj v řádu několika tisíců korun českých nepovalil na zem. Leckdo danou informaci podceňuje a nedbá na její hodnotu a přínos. Zkusme si zapamatovat, že minimum je mít rezervu na tři měsíce, lépe na šest. Komu se podaří mít jednoroční či až dvouletý peněžní polštář, bude v ještě výhodnější pozici. Přijde-li menší nebo větší krize, určitě má - kam sáhnout.
Nezřídka by mohlo jít také o oblast osobních prvků jedince - vědomosti, znalosti, dovednosti, zkušenosti a schopnosti. Objeví se před ním určitý problém. Zdá se, že si s ním neví rady. Každá rada je drahá. Nezřídka se mu úsek jeví, jako kdyby v sobě obsahoval jakési tajemství. Ne každý si nechá poradit, a tak se může stát, že se svými pokusy a omyly zbytečně dlouho krouží okolo, utrácí čas, snižuje se jeho motivace a chuť, ba spíše roste jeho tlak, napětí a obavy. Kdo by se divil, že na někoho poněkud zlobně až zlostně vyjede? A co se bude dít poté? Ukazuje se, že člověk by si měl dát dost práce, aby probíhající procesy pochopil a snažil se ovládnout sám sebe. Je rozhodně prospěšné, aby měl kam při volbě podob a forem chování sáhnout. Není nadsázkou tvrdit, že má možnost se chovat a reagovat svobodněji. Zůstane-li pouze na nízké úrovni impulzivní odpovědi, která bude jediná a z jeho strany v podstatě neovlivnitelná, jistě si dovedeme představit, co by mohlo následovat.
Jenže lidé leckdy vypadají docela nerozumně a nepoučitelně. Ač se jim stala ne jedna nepříjemnost, přesto nejsou ochotni a leckdy ani schopni měnit své myšlenkové postoje a praktické přístupy. Ke škodě své a k ne zrovna pozitivním výsledkům v oblasti mezilidských vztahů. Na co se vlastně čeká? Povšimněme si, že leckdo čeká na jakýsi automatický vývoj, což se někdy vyplatí, ale celkově by se na něj nemělo spoléhat. Mezi vhodné, platné a snadno pochopitelné konkrétní příklady se řadí vyskládat na kuchyňskou linku pytlík mouky, vedle postavit krabici s mlékem, položit vejce, olej a droždí, sednout si a čekat, jestli se koláč, buchta či knedlík sám udělá. Výsledek si jistě každý dokáže živě představit.
Když se zastavíme u dospívajících bez zkušeností z pohlavního života, zřejmě budou vědět, kam by chtěli sáhnout, jinou otázkou je, zda by mohli a měli. A jistě bude ve hře čas a míra jeho či jejich vhodnosti. Jakou projeví citlivost? Pokud ji u sebe najdou. A jestli ji dokážou prakticky uplatnit. Jak víme, rozum a emoce spolu svádějí ustavičné souboje a nikdo dopředu neví, v jaké podobě budou probíhat, nakolik se projeví jejich síla a průraznost a kdy a jak skončí. A ještě mě napadá - zda a nakolik silně sem promluví návykové látky.
Zajímavé řešení se ukazuje. Hodí se mít dostatek srozumitelné literatury a případně se znát s někým od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí. Jedinec topící se v nejistotě a rozličném trápení hned ví, kam má sáhnout.
