Článek
Klidně jsem na konec nadpisu mohl připojit otazník a vytvořit tak tázací větu. Patrně se shodneme, že nějakou pomoc by děti určitě dostat měly. Více diskuse zřejmě bude, kolik by se jí mělo vyskytnout, po jakou dobu má trvat, jakou podobu má mít a jestli by se měla časem nějak vytrácet, snižovat atd.
Část rodičů je nastavena tak, že na pomoc svému potomkovi přijdou, kdykoli je požádá či jinak naznačí, že potřebuje, aby mu někdo pomohl. Tady se musíme zastavit u problému - je záhodno a správné pomoc někomu poskytnout, kdykoli žádá? Osobně zastávám následující stanovisko a doporučení - nejdříve zkus, jestli sám něco vymyslíš následně zkusíš, poté se zamyslíš, situaci zhodnotíš a využiješ jinou cestu a způsob. Pokud se nedostaví úspěch, a dokonce nepřijde ani drobný posun, je na místě se s někým poradit. Ještě nikoli žádat, aby oslovený jedinec něco hned za žadatele vykonal. Jinak by se dalo napsat, že mu nebude nadměrně ulehčovat cestu.
Jestliže mnozí z rodičů pomáhají příliš moc, měli by se na chvíli zastavit a v hlavě si promítnout něco z dotazů, které předkládám. Jak já jako současný dospělý přistupuji ke svým úkolům a povinnostem? Jakým způsobem řeším své problémy? Sám nemyslím, ale hned za někým spěchám? Vytrhnu ho z jeho práce a soustředění? Prosazuji jen sám sebe a svůj pohled? Ani se neomluvím, že ruším? Zbytečně se vzrušuji, panikařím a negativně ovlivňuji své okolí? Jak jsem si počínal v dávných dobách dětství a mládí? Naučil jsem se neustále někoho o něco žádat? Dopouštím se dokonce manipulace, že žádám jiné o pomáhání tak šikovně, že za mě svěřenou práci udělají? Tvářím se úmyslně zkroušeně? Vybarvím své potíže jako horší, než jsou?
Nyní můžeme pokročit dále. Zmíním konkrétní příklady, jak v praxi vypadá jen „vodit je za ruku“. Čím jako rodiče dítěti přispějeme k jeho současnosti a k pozdějšímu životu, pokud jim koupíme boty na suchý zip, přičemž jsme jako rodiče přeskočili etapu výuky v zavazování tkaniček? V čase docházky do MŠ nebývá problém tak velký. Prostě mu je zavážeme my nebo někdo z personálu MŠ. Ale jak se bude postupovat později? Bude nosit už jen uvedený typ obuvi? Pochopitelně zde běží o drobnou nadsázku, ale existuje řada jiných úkonů a oblastí. Otřít zadek, vysmrkat se, ostrouhat tužky, vyrobit svačinu… Jak si bude dítě počínat, až o něco vyroste? Jako analogie se mi jeví, že vynechal-li na prvním stupni násobilku čísla pět, jistě někdy narazí na dění, kdy mu bude chybět. Podobně jako vyjmenovaná slova třeba po písmenu „p“. Budou ho jiní lidé po zjištění nedostatků litovat? Kritizovat? Obdivovat?
Každý dospělý by se měl kriticky zamyslet - nechybělo by mu náhodou něco? Jde o srovnatelnou záležitost jako konzumace stravy pomocí příboru? Do jisté doby se bez něj dítě samozřejmě obejde, ale… rodiče a obecně zákonní zástupci by měli mít hodně často na mysli pojmy jako připravenost na život, problematické body a překonávání překážek. Jestliže budou za děti vykonávat hodně jejich úkolů, patrně se dostanou do situací a stavů, kdy jim vlastně nepomáhali. Pak bychom mohli klidně mluvit o tzv. medvědí službě.
Jak zní závěrečné doporučení? Jako dospělí se máme umět vyrovnat s faktem, že naše dítě prožije několik obtížnějších uspořádání, v nichž se nebude cítit hezky. Neznamená, že neprojevujeme citlivost. Naopak se snažíme mít cit pro správnou hranici. Vše bereme jako trénink pro předcházení budoucích osobních, rodinných a pracovních trampot. Nic se nestane automatickým.
Odkazy, které s tématem dost souvisejí:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-ceho-rodice-ve-vychove-zamysleji-dosahnout-141346
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-mely-se-drive-deti-lepe-nebo-se-lepe-maji-dnes-135325
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-co-dnes-rodice-delaji-pro-sve-deti-aby-se-mely-lepe-135978
