Článek
Když děvčata a chlapci nastoupí do posledního roku základní školní docházky, mnozí prožívají pozitivní pocit, že už za deset měsíců bude konec a oni se zbaví určitého břemene. Jde o přirozený proces v jejich myslích. Na druhé straně bychom v jejich prožívání našli také obavy, úzkost, napětí a strach, jak se se závěrem a zejména s přechodem do další životní etapy vyrovnají. Jak není těžké uhodnout, mají se na mysli hlavně přijímací zkoušky na SŠ a SOU, důstojné zakončení ZŠ a případný přestup do dalšího školského zařízení. Není překvapením, že se objevuje požadavek získat co nejvíce informací.
Jak zní otázky, které si mladí lidé kladou? Kam bych se chtěl dostat? Kde bych byl nejvíce spokojen? Kde bude nejméně problémů? Kde narazím na nejlepší kamarády? Kam bude nejsnadnější dojíždění? Kde někoho znám? Mám nastoupit tam, kam chtějí rodiče? Co řeknou mé volbě kamarádi a kamarádky? Jak uvidí můj postoj? Ocení ho? Podrobí ho kritice? Kam jdou oni? Ohlížejí se na mé rozhodnutí? Kam se člověk nejsnáze dostane? Jaká je pověst školy? Působí na ní skuteční odborníci? Má dostatečnou nabídku v materiální oblasti? Jak a čím se liší od ostatních? Je ve srovnání s nimi lepší? Jak vypadá přístup učitelů a vedení ke studentům? Jaká je perspektiva a užitečnost oboru? Najdu po ukončení potřebné uplatnění? Vidíme, že variant existuje několik a není snadné se mezi nimi správně rozhodnout. Ke škodě věci je, že zájemci nad položenými otázkami uvažují zpravidla jen povrchně a ve spěchu. Častou podobou bývá, že si mladý člověk vybere podle toho, co ho právě napadne a co od koho slyšel, aniž by dané uspořádání podrobil žádoucímu kritickému rozboru. Do něj by samozřejmě měl zahrnout i sám sebe a především své schopnosti a osobní vlastnosti.
Tady je dobré si uvědomit, že jde o rozhodnutí na následující tři až čtyři roky. Pro mladého člověka běží o velmi dlouhé období, na jehož konec sotva dohlédne. Pro mnohé je hlavním obzorem dnešní odpoledne a maximálně pátek večer a víkend. Pro pozornější a odpovědnější příští letní období a prázdninové akce v jeho průběhu. Ale kdo by si dnes lámal hlavu, co bude po vyučení a vystudování? Z pohledu celkového života je vyučení nebo pobyt na SŠ pouhou krátkou epizodou, na niž se zapomene nebo také nezapomene. Dopředu se neví.
Pokud bychom uplatnili ještě přísnější pohled, pak je třeba souhlasit s názorem, že běží o krok, který zpravidla zasahuje / mnohem / dále, než je sama doba školní přípravy. S ohledem na rozdílné postavení mezi mladými, kteří mají a uplatňují časově omezené myšlení, a staršími, kteří již získali dostatek zkušeností, dochází zákonitě k řadě kontroverzí. Jako v mnoha jiných případech je třeba mít k dispozici více informací. Opět se nabízí několik otázek. Dají se vůbec sehnat? Jsou dostupné včas? Kde se nachází jejich zdroj? Jaká je míra jeho důvěryhodnosti? Nakolik se na informace lze spolehnout? Je nutné za ně platit? Jaké oběti se tu musejí podstoupit? Někam se pro ně jede, shání se příslušná osoba, něco se jí podstrčí atd. Víme, jak procesy v českých a moravských zemích probíhají.
V neposlední řadě narážíme na nestejné podmínky, které mají podobu rozdílného technického vybavení a informační připravenosti zúčastněných osob. Je jistě rozdíl, má-li například rodina bezproblémový přístup na internet a do různých vzdělávacích zařízení. Z daného pohledu se zdá lepší být městským dítětem, které mívá k moderním informačním prostředkům přece jen blíže a nemusí se trápit dojížděním do zapadlé vesnice, kam bylo v posledních letech výrazně omezeno dopravní spojení. Při pozorném zkoumání bychom odhalili ještě několik faktorů, které celou oblast a období kolem závěru školního roku ovlivňují. Vzhledem k jejich váze a užitečnosti znalosti bude správné se k nim ještě někdy vrátit.
