Hlavní obsah
Názory a úvahy

Pozadí rozdělování ukrajinských rodin odhaleno

Foto: Pexels

Jestliže se rodiny někdy rozdělují, neboť se rodiče nedokážou na něčem shodnout a rozcházejí se, měli by myslet na dopady. Jak se aktuální kroky odrazí do budoucí situace? Třeba až děti vyrostou, jak budou vztahy vypadat?

Postoje českých občanů se odvíjejí v rámci úvah jako - „tohle nikdy nepochopím“, „je to od nich špatné řešení“, „chovají se jako blázni“. Ale bez bližší znalosti bychom nikoho neměli soudit. Nebo ano?

Článek

Nedávno jsem napsal několik dílů, jak je pro nás podivné a dost nepochopitelné počínání některých ukrajinských rodičů, zejména matek / seznam se nachází na konci /. Jak si leckdo vzpomene, klidně se nechají oddělit od vlastních potomků a na řadu měsíců a někdy až roků zmizí z jejich života. Co se děje? Postoje českých občanů se odvíjejí v rámci úvah jako - „tohle nikdy nepochopím“, „je to od nich špatné řešení“, „chovají se jako blázni“ a také „mají těžkou situaci“ nebo „kdybychom byli v jejich konstelaci, kdo ví, co bychom dělali?“. Každý má své docela rozumné pozadí, do něhož se u každého, pokud o dané oblasti vůbec uvažuje, promítá značná část z jejich osobních, rodinných a pracovních úkolů, záležitostí a problémů.

Právě jsem dočetl knihu, do které se rozhodně nenahlíží snadno. Jedná se o zápisky vojáka německé armády. Vícekrát mě napadlo, že tzv. slabší povaha by ji nemohla pročíst naráz. Zřejmě by od ní občas odskočila, aby nemusela snášet tolik hrůzy a utrpení, krve a smrti, o nichž se tam velmi podrobně píše. Místo detailů se zaměřím na docela zajímavé poznatky, které se nacházejí kousek před závěrem díla. Německá armáda byla tlačena, až se ocitla na území Ukrajiny. Na rozdíl od ruského území se zde nesetkávali s nenávistí místních obyvatel. Ba právě naopak. Místní se pídili po informacích, jak daleko od jejich nuzných příbytků se nalézají jednotky tehdejší Rudé armády. Příliš moc se jí obávali. A nesporně věděli proč.

Strach byl tak silný, že by raději své rodiště opustili, než aby se setkali s ruskými vojáky. Sám pamětník například na s. 292 doslovně uvádí: Lidé k nám žádostivě natahovali ruce. Výměnou za místo v tanku nabízeli peníze, jídlo a šperky. Matky zdvihaly malé děti a zapřísahaly nás, abychom je vzali s sebou. O kus dále uvádí, že cesta a směřování na západ pro ně jako zoufalé jedince bylo obrovským magnetem. Došlo k řadě případů, kdy jim malé dítě někdo doslova hodil na korbu tanku. Myslím, že není zapotřebí zvýšeného stupně jasnozřivosti, aby čtenáři a čtenářky pochopili spojitost se vzpomenutými články a současnou realitou, kterou leckteří z ukrajinských rodičů u nás předvádějí. Vědci by hovořili o historické zkušenosti a o jejím opakovaném použití či o následování příkladu.

Nechci popisovat zvláště dramatické chvíle a příhody, kdy se lidé k německým tankům tak moc tlačili, až jich část upadla pod pásy a byla rozdrcena. Autor líčí řadu událostí, které probíhaly napjatě a skončily tragicky. Jeho posádce se podařilo projet dalšími osídleními, kde naráželi na paniku Ukrajinců, od nejmladších až po nejstarší. Čelili výzvám jako - „vezměte nás“ a „nenechte nás tady zemřít“ apod. Výměnou za malý koutek v tanku nabízeli nejneuvěřitelnější věci / s. 308 /. Mnohem dramatičtější chvíle nastaly později, kdy tanky natolik obklíčili žadonící civilisté, že se s nimi nedalo pohnout. A ruské jednotky rachotily na doslech. Ne jeden německý voják se nemohl dostat do „svého“ ocelového obra. Docházelo na radikální řešení…

Zájemci a zájemkyně o líčení doslova příšerných dějů jsou odkazováni na knihu - Kola hrůzy - Sven Hassel / 340 s. /. Mým doporučením je, aby se duševně dost obrnili a zahodili útlocitnost. Objevuje se tam příliš mnoho bezmoci, zoufalství, krve a smrti. Nicméně díky hlubokému čtenářskému zážitku lépe pochopí počínání, které kolem sebe ze strany ukrajinských rodičů mohou dnes registrovat. Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí máme k dispozici věcně potvrzený závěr, že bez bližší znalosti bychom nikoho neměli soudit. Možná bude lepší se hodnocení a komentářů vůbec vzdát. Vždyť my se jich můžeme zeptat. Pokud u nich vyvoláme důvěru, sami nám dříve nebo později řeknou. Počítejme též s podobou, že se nic nedozvíme! A nesuďme!

Seznam avizovaných odkazů:

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-podivne-zvyklosti-ukrajinskych-matek-prvni-pohled-97747

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-podivne-zvyklosti-ukrajinskych-matek-druhy-pohled-98260

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-podivne-zvyklosti-ukrajinskych-matek-treti-pohled-98729

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-podivne-zvyklosti-ukrajinskych-matek-ctvrty-pohled-101592

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-podivne-zvyklosti-ukrajinskych-matek-paty-pohled-101827

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-podivne-zvyklosti-ukrajinskych-matek-sesty-pohled-102317

Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-podivne-zvyklosti-ukrajinskych-matek-sedmy-pohled-102684

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz