Článek
Že přijít a docházet na VŠ není pouze věcí a funkcí studia, již dobře víme. Něco již bylo popsáno:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jak-je-studentum-na-vs-92874
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-vs-a-bydleni-v-soukromi-93107
Ukazuje se řada problematických oblastí. Mezi nimi právě bydlení, ať již budeme uvažovat o kolejní verzi nebo o dlení v soukromí.
Za docela „náročnou“ bych považoval návštěvu rodičů a dalších příbuzných. Nezřídka přivezou něco dobrého na zub. Což se obvykle hodí. Jenže se ukazují dilemata. Opět nám pomůže pár dotazů. Mám pochutiny od nich nějak utajit? Kolik bych si měl/a nechat? Kolik mám dát do placu? Jaké je spolehnutí, že mi dobroty v chladničce vydrží? Leckdo již zažil, jak se během přednášek a cvičení těšil na koláč, dort či bábovku od maminky, ale po návratu do bytu našel - úplné nic. Nebo pouze pár drobečků. Nikdo se nepřiznal! Je jasné, že „ve vzduchu něco je“.
A co jestli rodičové přivezou poněkud nezvyklé jídlo? Kdo se bude zdráhat ochutnat? A jak se sem v případě klobásek zapojí vegetariáni a vegani? V neposlední řadě platí, že rodiče začnou rozdávat rady a poučovat svého potomka. Jakož i ostatní. Měli by si co nejrychleji povšimnout tváří a zraků oslovených. Tam najdou signál, zda se náhodou neocitli tzv. mimo mísu. A mimochodem - kdo by toužil být ve vyšším mladém věku poučován a dokonce peskován od svých rodičů před vrstevníky?
Vycházet právě s vrstevníky se zdá snadné. Měli by si rozumět a chápat se. Praxe však leckdy ukáže cosi jiného. Kolik je kdo ochoten a schopen projevit v položkách jako - míra ohleduplnosti, zdrženlivosti, zájmu, pochopení, porozumění, vstřícnosti, laskavosti, vlídnosti, sebekázně a především pokory? A kdo sklouzne do podob jako - arogance, přehlížení, nadutost, namyšlenost, despekt, domýšlivost, bohorovnost a nedostatek pokory?
Nemluvě o požívání návykových látek a o známých neohlášených návštěvách. Leckomu bude vadit zápach z cigaret a alkoholu, byť jinému nejen voní, ale rádi se se vzpomenutými látkami přátelí. A přijít do bytu, kde je nějaká dvojice v lepším případě pod dekou, je nepochybně zážitek. Jak se má člověk zachovat? Měl by dělat, že se „nic neděje“? Pár přece nelze přehlédnout. Snad kdyby konal ve vedlejší místnosti. Nebo se co nejdříve a nejtišeji vypařit? Komu bude pracovat fantazie na vyšší obrátky, patrně by přidal jinou a asi přitažlivější variantu, jak by se proces mohl odvíjet.
Ještě mě napadá jakési finančně psychologické pomezí ve smyslu, že všichni dávají na nájem stejně, ale někdo čerpá více, kupříkladu teplé vody, elektrického proudu, uzurpuje si delší čas v koupelně, má více místa v lednici apod. Sem přibydou procesy, jak další užívá věci a nástroje jiných, často bez svolení, intrikuje, zpívá si, mívá hlučně muziku / jde o vítaný žánr a směr? /, učí se moc nahlas a ještě docela jiný předmět apod. Jedinec tak průběžně dostává nevyžádané informace či je naopak žádán o pomoc.
Často se mladí lidé dostávají do sporu z důvodu, že je napíná a zlobí, jak někdo jiný nevidí jasně viditelné záležitosti a souvislosti. Třikrát spolubydlícímu něco vysvětlí, ale on nechápe. Nebo jenom „nechápe“? Do hlavy nikomu nevidíme. Kromě specializovaných mikrochirurgů. A co třeba spory o větrání? Velmi výživná kapitolka.
Kdo by se divil, že bude růst napětí, bude blíže k nesvárům, různicím a ke konfliktům? Zákonitě se zvyšuje zátěž, která na určitém stupni přeroste do stresu. Dále se může stát takřka cokoli. Nikoho by nemělo překvapit, že se objeví dopady na proces učení a na samotné výsledky jednotlivých zkoušek. O vztazích mezi mladými jedinci ani nemluvě.
