Článek
Není svět politiky nádherný? Pohybuje se v něm mnoho lidí, kteří mají zřejmě velmi krátkou paměť. Ve velkém divadle politického ukazování prstem se hnutí Ano rozhodlo poodhrnout oponu nad podlým zločinem.
Obviněný? Současná vláda, která se údajně chystá okrádat české důchodce, změnou valorizačního vzorce.
Ale počkejte, je tu zvrat! Hnutí ANO zřejmě zapomnělo, že pravidla valorizace, která odsuzuje, jsou pouhým zrcadlovým obrazem toho, co platilo do roku 2018. Pointa? V letech 2014 až 2017 bylo Ano součástí Sobotkovy vlády a Andrej Babiš byl ministrem financí.
Znamená to tedy, že se hnutí Ano rovněž v minulosti podílelo na okrádání důchodců a dnes na tuto skutečnost pouze zapomnělo? Je možné, že i oni v dobách své vlády radostně podváděli právě ty důchodce, které dnes tak vehementně hájí?
Nejsem si jistý, zda jde o klasický případ politické amnézie, nebo něco jiného. Ať tak či onak, vypadá to jako zručně nacvičený valčík v tanečním sále plném ironie. Taneční choreografie je tak pečlivá, že by si ji člověk mohl splést s divadelním představením. Až na to, že toto jeviště není zahaleno sametem, ale těžce vydělanými penězi pracujících lidí.
Víte, pro pozorovatele, který sem spadl odněkud z Marsu, by nyní mohlo být poněkud záhadné, že hnutí Ano pláče nad politikou, kterou kdysi aktivně provádělo. Možná se politické spektrum zkroutilo do takového spletité möbiovy pásky, kde to, co bylo vpravo, je nyní vlevo a co bylo nahoře, je nyní dole, a okrádat důchodce je kardinální hřích, pokud jste to nedělali první.
Někdo by mohl namítnout, že hnutí ANO jen využívá svého práva změnit názor. Koneckonců, jen idiot nemění své názory, že? A jistě, pokud je to tak, chvála jim za jejich osvícení. Kdybychom však poodhrnuli závěsy trochu více, zjistili bychom, že cílem těchto výkřiků je zcela něco jiného.
Jisté je, že záměrem současné vlády není okrást důchodce, jde pouze o přiblížení důchodového systému ke stavu, v jakém byl v roce 2018. Tedy do doby, kdy byli dirigenty důchodové symfonie sami členové hnutí Ano. Jistě jim nelze vyčítat, že hrají stejnou melodii jako jejich předchůdci. Nebo se snad melodie náhle stala disharmonickou, protože to už nejsou oni, kdo velí orchestru?
Je to podobné, jako by se hnutí ANO dívalo do zrcadla a nelíbilo se mu, co vidí.
Ano si v zájmu volebních úspěchů bere jako rukojmí celou pracující populaci
Náš důchodový systém vyžaduje okamžité změny, což si jistě uvědomují i v největší opoziční straně, ačkoliv navenek tvrdí opak. Už totiž není jen záchrannou sítí pro seniory. Místo toho se proměnil ve skutečnou propast, která zdánlivě pohlcuje miliardy. Jen v první polovině roku 2023 zmizelo v zející důchodové tlamě závratných 40 miliard korun. Ale bohužel jediná věc, která je více zarážející než tato statistika, je drzost výkřiků z hnutí ANO.
Tato promyšleně vytvořená politická firma hrající si na demokratickou stranu se tváří, že si vůbec neuvědomuje, že důchodový systém ve své současné podobě bezohledně plení kapsy pracující populace, jejíž vyhlídky na důstojný důchod jsou minimální.
Zdá se však, že hnutí Ano tato pravda netrápí. Že by to bylo proto, že jejich moc nespočívá v rukou těžce pracujících, ale spíše v hlasovacích lístcích necelého 2,5 milionu důchodců? Je smutnou realitou, že právě tito voliči umožní hnutí Ano pokračovat v této politické pantomimě, aniž by je znepokojovala skličující realita důchodového deficitu.
Hnutí Ano, kdysi pachatel, se nyní staví do role ochránce slabých a obviňuje současnou vládu ze stejných prohřešků, z jakých bychom ho mohli obviňovat v nedávné minulosti.
Možná by hnutí ANO mohlo místo velkolepých politických her uvažovat o tom, že by ve spolupráci se současnou vládou dosáhlo zlepšení důchodového systému. Možná dokonce spolupracovat na politice, která, troufám si říci, nezahrnuje „okrádání důchodců“. Jistě neotřelý koncept, který by však mohl přinést skutečnou změnu. To je však naivita hraničící s bláznovstvím.
Politická satira, přátelé, se nevyrovná ironii naší politické reality. Hnutí Ano naříká nad údajným okrádáním důchodců, ironie jejich obvinění je však příliš bohatá na to, aby se dala strávit. Je to lahodná polévka politických paradoxů, bohatě posypaná pokrytectvím.
V této sáze o českém důchodovém systému jsme neustále svědky podivuhodné směsice faktů a frašky, podívané stejně fascinující jako frustrující, stejně komické jako tragické.
Jedná se o příběh, který se odehrává na jevišti politiky, kde každý jako by hrál chvíli roli zloděje a oběti, podle toho, co se mu zrovna hodí.
