Článek
Nejdříve to byli profesionální rybáři, kteří do ulovených ryb vkládali olověná závaží a syrové rybí filety, aby doslova naklonili misky vah ve svůj prospěch. Pak tu byla bizarní aféra s podváděním v šachu, kdy byl jeden z nejlepších hráčů na světě obviněn z používání vibračního zařízení umístěného v konečníku.
Dokonce se objevila i soutěž v irských tancích, kde to vypadá, že k manipulaci soutěží byly použity sexuální služby. I profesionálním pokerem navíc hýbe údajný podvod, o kterém se stále diskutuje.
A samozřejmě tu máme vítěze soutěže o největšího šarlatána roku 2022, Sama Bankmana-Frieda, který ukradl peníze klientů na kryptoměnové burze FTX (a jaksi ještě nebyl zatčen). Koneckonců nemusíme chodit do zahraničí, stačí se podívat na to, jak se vyvinula situace kolem projektu XIXOIO…
Proč se to pořád děje?
Proč se zdá, že v dnešní době podvodníci řádí jako utržení ze řetězu? Snadnou odpovědí je chamtivost, ale je v tom něco víc. Doba se změnila. Pokud jste se dříve dopustili podvodu, společnost se vás stranila.
Vezměme si George Hudsona, podvodníka, který využil železniční bubliny v 19. století, aby si namastil kapsy. Hudson falšoval finanční údaje, předkládal investorům nepravdivá prohlášení, zpronevěřoval peníze, uplácel státní úředníky a předstíral obchody, aby zbohatl. Tehdy skutečně neexistovaly žádné finanční regulační orgány, ale soud veřejného mínění odsoudil Hudsona, který nakonec zemřel na mizině, když nebyl schopen splatit své četné dluhy, jakmile bublina splaskla.
Kombinace inovací na finančním trhu, experimentování s měnovou politikou a nenasytné chamtivosti pomohla v roce 1700 nastartovat jednu z největších bublin na finančním trhu v historii. V centru této mánie stály dvě nové společnosti a dva muži. John Law chtěl využít Mississippi Company, veřejně obchodovanou průzkumnou společnost, jako způsob, jak se obohatit a pomoci francouzské vládě splatit válečné dluhy.
Law přesvědčil investory, aby přeměnili své nudné staré státní dluhopisy na akcie Mississippi Company, které slibovaly mnohem vyšší výnosy (a samozřejmě mnohem vyšší riziko). Doufali, že tento nový podnik najde v Louisianě (kde Francie kontrolovala obchodní cesty) zlato a další drahé kovy a kořist si rozdělí investoři. Byl to velkolepý neúspěch, především proto, že se společnost ani neobtěžovala vyslat na průzkum nějaké lodě, ale skutečné neštěstí způsobily obscénní spekulace s akciemi společnosti prostřednictvím pákového efektu.
Law nenutil lidi, aby sázeli na jeho společnost své životní úspory s využitím marže, ale právě jeho nápady umožnily orgie spekulací. Také neustále zdvojnásoboval své investice, jakmile se jeho domeček z karet začal hroutit. Když bublina splaskla, Law se z jednoho z nejbohatších lidí planety stal po necelých deseti letech umírajícím v ústraní na mizině.
John Blunt viděl experiment, který Law prováděl ve Francii, a rozhodl se, že do něj zapojí i Velkou Británii. Výsledky byly stejně katastrofální, možná ještě katastrofálnější. Blunt britské vládě slíbil, že jí pomůže smazat válečné dluhy a sám přitom zbohatne. Zatímco Law předpokládal, že dokáže vytvořit měnovou nirvánu, Blunt v době zvýšené spekulativní aktivity víceméně provozoval Pump & Dump schéma (Pozn. snaha o stimulaci ceny aktiv skrze doporučení na základě nafouknutých či lživých prohlášení).
Stejně jako Mississippská společnost byla i South Sea Company založena s cílem nabídnout investorům obrovské bohatství z neprozkoumaných zemí. I to byl podvod, který byl spíše reklamou než skutečným obchodním plánem. Společnost South Sea Company se stala jednou z největších bublin v historii, do jejíž pasti se dostali i takoví lidé jako sir Issac Newton. Poté, co vše prasklo, byla Bluntovi zabavena většina majetku a svůj život dožil v relativním zapomnění.
Sirkařský král Ivar Kreuger se zastřelil poté, co se jeho podvod za velké hospodářské krize zhroutil. Takhle to většinou dopadlo, když jste v minulosti podváděli lidi.
Čeho jsme svědky dnes?
Každý si určitě zaslouží druhou šanci, podívejte se však, jak se v dnešní době zachází s podvodníky a šarlatány. Oslavujeme je knihami, dokumenty, podcasty, filmy a streamovanými minisériemi, kde tyto podvodníky představují áčkové celebrity.
Kdyby svůj podvod provedl dnes, možná by Charles Ponzi skončil jako účastník soutěže Star Dance. Jordan Belfort byl podle všeho prvotřídní šmejd, který obral lidi o peníze, aby sám zbohatl. Dokonce ani nepředstíral, že by měl nějaké výčitky svědomí vůči lidem, kterým na své cestě ublížil, jakmile ho chytili. Martin Scorcese a Leonardo DiCaprio proto samozřejmě vytvořili film, který ho oslavuje.
Elizabeth Holmesová byla nedávno odsouzena k jedenácti letům vězení, ale ne dříve, než se na platformě Hulu objevila minisérie o její společnosti na falešné krevní testy. V nedávné době pak o této figuře vyšel rovnou plnohodnotný film na streamovací platformě Netflix.
Adama a Rebeku Neumannovy ze slavné společnosti WeWork poté, co oškubali investory o přibližně miliardu dolarů, si zahráli Jared Leto a Anne Hathaway. Travis Kalanick nikoho nepodvedl, ale byl víceméně donucen odstoupit z pozice generálního ředitele společnosti Uber po množících se obviněních z neetického chování. Kalanicka v televizní verzi jeho vzestupu a pádu hrál Joseph Gordon-Levit. Možná, že už se závodí v tom, kdo uvede první film či seriál na téma kryptoměnové burzy FTX a kdo ztvární jejího ředitele Sama Bankmana-Frieda.
Možná o tomto chlápkovi vzniknou knihy a dokumenty a nějaká firma rizikového kapitálu mu nakonec nejspíš dá peníze, aby zkusil nastartovat další podnik, i když si odsedí nějaký čas ve vězení. Tak to prostě dnes funguje.
Hollywood zajímá zisk bez ohledu na pocity obětí těchto podvodníků
Není divu, že filmoví a seriáloví tvůrci na tomto trendu vydělávají. Hrát roli svérázného sociopata je dobrá charakterová studie a poutavý příběh. Podobné chování nelze schvalovat, ale lze pochopit, proč se tolik lidí rozhodlo podvádět.
Pokud jim jejich plán vyjde, odcházejí s miliony nebo dokonce miliardami dolarů. Pokud nevyjde, stanou se při tom slavnými (nebo nechvalně známými) a na svém příběhu vydělají.
Nepřijde vám však trochu přes čáru, že jsme se rozhodli tyto podvodníky, šarlatány a pitomce stavět na piedestal.
Opravdu chceme, aby naše mládež napodobovala antihrdiny? Možná je problém v tom, že už žijeme ve světě bez hrdinů. Naši politici hrdiny rozhodně nejsou. Kdo ví, jestli to je v dnešním politickém klimatu vůbec možné.
Profesionální sportovci se zdají být dostupnější než kdykoli předtím, když mají prostřednictvím sociálních médií přímou linku ke svým fanouškům, ale také „hejtrům“, kteří jsou mnohdy slyšet mnohem více.
Takže našimi jedinými hrdiny jsou nyní komiksové postavy od Marvelu, influenceři a lidé, kteří vytvářejí obrovské bohatství pomocí pochybných praktik, podvodů a klamání. Snad se tento trend postupem času vyčerpá, protože se zdá, že podvádění je nyní součástí naší kulturní DNA.
