Článek
Kdo umí mluvit = umí i zpívat
Patříte mezi ty, kterým v hudební výchově přísná paní učitelka řekla, že neumí zpívat? Nebo se rodiče vysmáli vašim dětským snům být zpěvačkou? Z toho jste odvodili, že zřejmě nemáte hudební talent, a tak jste se ani nepokusili naučit se hrát na nějaký hudební nástroj. Televizní soutěže však jasně ukazují nezdolnou touhu zpívat v každém věku.
Většina lidí propadne přesvědčení, že zpívat neumí a kromě sprchování si ani nedovolí to zkusit. Ti šťastnější si poslech hudby oblíbí a občas zamáčknou slzu při myšlence, jaké by to bylo umět zpívat a hrát. Na druhé straně znám mnoho samouků, kteří se nenechali odradit a dříve či později si našli cestu k aktivnímu zpívání a provozování hudby jako já.
Přitom hudba a zpěv spolu s tancem provázejí lidstvo od nepaměti. Žádnou oslavu, výročí, svatbu ani pohřeb si neumíme bez hudby představit. Mnozí potřebují zábrany rozpustit v alkoholu a po půlnoci obvykle zpívají i ti, kteří si myslí, že to vůbec neumí.
Anketa
Muziku jsem si našel navzdory osudu
Já jsem měl „štěstí“, že mě paní učitelka v naší vesnické základky postavila do sboru a řekla zpívej. Neřešila, že nikdo v celé rozvětvené rodině nehrál na hudební nástroj a neměl jsem se od koho učit. Proto nikoho ani nenapadlo, že bych mohl chodit do základní umělecké školy (ZUŠ) učit se na nějaký nástroj.
Ani rádio jsme v sedmdesátých letech mého dětství doma neměli. Jedinou známou písní byla dlouho Až rozkvetou lípy, kterou nepřeslechnutelně začínalo hlášení obecního rozhlasu. Od páté třídy spolužáci začali poslouchat u spolužačky gramodesky s rockovou hudbou, propašované ze zahraničí.
Já jsem se zamiloval do syntezátorové hudby, se kterou tehdy začínal J. M. Jarre, který se mi 12. 5. připomněl neskutečným koncertem v Bratislavě. Poslouchal jsem ho užasle u kamaráda a ani ve snu mě nenapadlo, že za 40 let budu hrát na klávesy, aniž bych znal noty či absolvoval jedinou hodinu klavíru.
Za vším hledej ženu
V pubertě jsem hledal způsob, jak zaujmout spolužačky, a tak jsem se začal učit první akordy na kytaru. Hodně mě motivovalo, že se to naučil i nepříliš bystrý spolužák – tak jsem zdolal prstolamné barre akordy. Nesmělé brnkání jsem dotáhnul až k amatérské kapele, kde jsem hrál na dvanáctistrunnou kytaru.
Díky kytaře jsem se také vnutil na neoficiálně seznamovací akci Prázdniny s Brontosaurem. Tam jsem sbalil svoji ženu a nedávno jsme oslavili 34 let společného života. Pak přišlo podnikání, první byt, první dítě, první dovolená – samé klady, pozitiva a sociální jistoty. Sice jsem neměl Nádeníčkův síťový graf, ale muzika by se do něj stejně nevešla.
Sice jsem ženě a synům občas přehrál staré známé Nohavicovy a Plíhalovy písně, ale na víc nebyl čas. Hudba však u nás zněla prakticky pořád – jako prodejce elektroniky jsem si pořídil kvalitní aparaturu. Ovšem s malými dětmi jsem si ji jejích kvalit moc neužil, maximálně tak ve sluchátkách.
Cesta ke zpívání vede jednoduše přes poslouchání – když píseň slyšíte opakovaně, vypálí se vám do paměti a stačí jen sebrat odvahu a zazpívat ji.
Znovuzrození muzikanta samouka
Po čtyřicítce jsem se rozhodnul vrátit k muzice a oživit tu radost z aktivního hraní. Kytaristů bylo všude plno, tak jsem zvolil baskytaru a začat tvrdit muziku. Odjakživa jsem hrál podle hesla „Když nevíš jak se to hraje, nemůžeš to pokazit“.
Ani na internetu není snadné najít basové doprovody mých oblíbených folkových písní, navíc jsem noty nikdy neuměl. Tak jsem se učil od zkušenějších basáků a na koncertech seděl v první řadě, abych viděl, jak to dělají profesionálové.
Taky jsem rychle pochopil, že baskytarista nemusí vždycky zahrát správný tón, ale musí ho zahrát ve správný okamžik. Písničky jsem měl naposlouchané, takže mi nedělalo problém udržet rytmus.
Veřejným tajemstvím amatérského hraní je plovoucí rytmus, který určuje ten, kdo píseň doprovází a zpívá. Ten nebývá kamarád s metronomem – to je ta cvakající krabička, která pořád buď zrychluje nebo je pozadu. U ohně nebo v hospodě však není podstatný přesný rytmus, ale společný zpěv všeobecně známých písní.
Metronom raději nepoužívám
Muzicírování je zdroj čisté radosti
Postupně jsem založil několik kapel, jejichž „sláva“ nepřekročila hranice okresu. Vždycky jsem hrál hlavně pro radost, i když občasná bankovka vybraná do klobouku potěší. Oficiální výuce v ZUŠ a hudební teorii jsem se úspěšně vyhnul dle zásady „cvičí jen zbabělci a texty se učí jen netalentovaní“. Nejdůležitější bylo nebát se začít a hrát, kdykoliv byla příležitost - nejprve se zkušenějšími a pak už sám.
Díky své schopnosti dělat více věcí současně (nejsem žena - jen mám částečně ženský mozek) se neučím nic zpaměti, všechno hraju a zpívám z papíru nebo displeje. Využívám skvělý český program MIRAF, ze kterého promítám texty a akordy projektorem nebo na televizi v hospodě. Pro basáka je důležitá schopnost hrát v různých tóninách a já je v MIRAFu transponuji jedním kliknutím.
V kapelách takto už 15 let hraju a zpívám několik stovek písní od folku přes country a blues až k bigbítu. Buď komorně a u ohně na bateriový zesilovač nebo elektricky s bicíma a přes mikrofony. Každý týden tak zažívám tu čistou radost hraní s lidmi, které to baví stejně jako mě.
Na klávesy může hrát každý
Svoji vášeň pro elektroniku jsem využil jako zvukař a díky COVIDu i amatérský klávesista. Na moderní klávesové samohrajky zahrajete akordy jedním až dvěma prsty . Nemusíte využívat automatické doprovody, prostě jen zmáčknete tlačítko ACMP - na nástrojích YAMAHA, které stojí od 5 tisíc. Zmáčknete klávesu a zazní celý durový akord v podání smyčcové sekce. Nemusíte si pamatovat, která klávesa je která – nalepte si na ně samolepky z papírnictví jako já.
Označte si klávesy písmenky
Když přidáte nejbližší černou klávesu vlevo, změní se akord na mollový a nejbližší bílá klávesy vlevo doplní sedmičku a zazní septakord. Takto jednoduše dokážete zahrát doprovod podle akordových značek z jakéhokoliv zpěvníku.
Pořídil jsem si profesionální aranžér, i když jsem pouhý amatér samouk. Ten zahraje ty plnotučné klávesové Redlovy plochy, napodobí věrně většinu nástrojů od houslí přes flétnu až po dechy a dokáže mě doprovodit, když zrovna nemám za sebou kapelu. Nahraji si do něj MIDI soubor z internetu a můžu se učit jakýkoli nástroj z dané písně – dokonce mi ukazuje názvy not, takže se je nemusím na stará kolena učit.
Pokud máte rádi muziku a myslíte si, že nemůže hrát a zpívat, věřte, že nic není nemožné. Stačí začít, osmělit se, najít spřízněné muzikantské duše a můžete si užívat radosti z muziky až do smrti.
Zdroje:
Píseň Až rozkvetou lípy - https://www.youtube.com/watch?v=rrxs2FLqWaw
J.M.Jarre a Brian May v Bratislavě - https://www.youtube.com/watch?v=GzjG95rB96Q
https://www.miraf.cz/songbook_cz/index.php
Akordy jedním prstem https://www.youtube.com/watch?v=16mnudpnvZQ
