Článek
Bez sociálních sítí nelze podnikat?
Jako makléře mezinárodní realitní sítě mě už mnoho let školí a přesvědčují, že bez sociálních sítí nemůže moderní makléř fungovat. Postupně jsem si tedy zřídil profily na Faceboku (FB), LinkedInu, a Instagramu (IG); Twitteru (dnes X) a Tiktoku jsem zatím uniknul. I když jsem se snažil postupovat podle marketingovým pouček, tyto virtuální světy mě do sebe nepouštěly.
Za 30 let praxe v realitách jsem dávno pochopil, že kontakty a doporučení spokojených klientů jsou největším kapitálem, který přináší drtivou většinu zakázek a výdělku. Ovšem mojí sítí kontaktů nebyl ani po rozšíření internetu Facebook, ale stále osobní a telefonní komunikace s klienty.
Dalším marketingovým magnetem na klienty měl být e-mailing, rozesílaný mým početným klientům. Tehdy jsem začal psát první články o realitách na webu, který jsem si také zřídil s cílem získat nové klienty. Ohlasy však byly spíše vlažné, a proto dnes píšu na Médium, které mi sice nové klienty nepřivede, ale pomáhá mi zjistit, co si myslí čtenáři.
Do většiny článků dávám ankety, které přináší zajímavé výstupy. Například u nejdiskutovanějšího článku o nesmyslnosti vlastního bazénu polovina respondentů napsala, že je v bazénu kdykoliv je to možné, zatímco druhá polovina sdílela můj názor.
Jak na sítě a proč se bez nich obejdu?
Vysvětlení jsem našel v knize Jak na sítě, která na str. 44 až 46 přirovnává sociální sítě k fyzickým místům a prostředím, která znám nebo si je umím představit.
Facebook je hospoda, kde se setkáváme s přáteli, abychom sdíleli příběhy, zážitky a emoce. Ovšem já do hospody chodím pouze na jídlo nebo hrát s kapelou, takže na mém FB najdete pouze pozvánky na hudební akce. Je pravda, že mnoho firem se už prezentuje hlavně na FB, kam se bez profilu nedostanete, takže si můžete připadat izolovaní a o to právě jde – získat vaši pozornost.
Twitter (X) je koktejlový večírek, kde je cílem stručně přesvědčit neznámé lidi o tom, že jste chytřejší nebo vtipnější než ve skutečnosti. Koktejly ani jiný alkohol nepiju, takže na podobné večírky nechodím a před neznámými lidmi dávám přednost pár spřízněným duším, u kterých si nemusím na nic hrát.
LinkedIn je pracovní porada, kde se řeší pouze byznys. Jako nezávislý podnikatel v realitách řeším byznys přímo s klienty a porady celé sítě mi maximálně přinesly nějaké novinky, které bych se dozvěděl i jinak. A prezentovat se tam pro oči personalistů jsem nikdy nepotřeboval, maximálně si tam vyhledám nové klienty, abych zjistil, čím se živí.
Instagram je rande s vaší(m) ex, které/mu chcete ukázat, že se vám bez něj/ní daří mnohem lépe. Proto tam předstíráte to, čím nejste, aby vám to věřili. Já sice mám pár expartnerek z mládí, ale posledních 30 let v manželství nepotřebuji na nikoho dělat dojem.
Youtube (YT) je festival, který vám zprostředkuje dojmy a emoce, které můžete zažít díky videu. Ano, na YT jsem často – jako aktivní muzikant tam hledám svoji oblíbenou muziku a videa, jak se moje oblíbené písně hrají na baskytaru. Dokonce si platím službu Premium, abych se vyhnul otravným reklamám, takže YT je moje nejpoužívanější sociální síť, ale ty ostatní nejsou nic pro mě.
FOMO aneb co kdybych něco zmeškal
Strach z toho, že něco zmeškám (Fear of missing out), že budu out, jsem také často míval. Zatímco dříve jsem se považoval za naivního optimistu, dnes si říkám posibilista. Snažím se využít všechny možné příležitosti, které moderní život přináší. Ovšem hledám je jinde než na sociálních sítích, které mi vnucují, co mám chtít od inzerentů, kteří si za to zaplatili.
Do covidu jsem nesledoval žádné zprávy a nečetl žádné noviny. Řídil jsem se pravidlem mého mentora Romana Hassmanna: „Když se něco zásadního stane, on už mi to někdo řekne.“ Na začátku pandemie jsem také propadl pocitu, že se na internetu dozvím něco životně důležitého, abych neumřel na COVID.
Navyknul jsem si tedy projet každý den zprávy na seznamu, dokonce jsem vyzkoušel placené servery. Zjistil jsem, že kromě pár komentářů či názorů, se kterými jsem souzněl, média omílají dokola pořád to samé.
Jediné použitelné informace o průběhu covidu mi nakonec poslal kamarád přes Whatsapp (WA). Ten je spolu s Messengerem jedinou komunikační sítí, kterou používám.
Proč píšu na Médium?
Protože mám dostatek volného času, tohoto zvyku jsem se dosud nezbavil, ačkoliv informační hustota neustále se opakujících informací je velmi malá. Odhaduji, že pouze každý dvacátý článek na newsfeedu seznamu mi přináší něco, co mě zaujme. Často jsou to právě články na Médiu, které přináší osobní zkušenosti a znalosti skutečných lidí.
Ty mě zajímají na rozdíl od strojově překládaných rádoby vědecko naučných zahraničních článků, které prozradí lenost redaktora – překladatele už po pár větách. Co mě však zaráží, je nevypočitatelnost zájmu čtenářů. Tuším, že jsou za tím algoritmy zveřejňování na domovské stránce seznamu. Nenašel jsem v nich žádnou předvídatelnou zákonitost.
Články, které jsem psal ze srdce o svých zálibách, jako je muzika či golf, zaujaly minimum čtenářů, ačkoliv jsem se snažil sdílet jakou radost mi přináší a inspirovat je. Většina lidí má ráda muziku různých žánrů, ale bojí se ji provozovat aktivně, protože jim někdo řekl, že neumí zpívat nebo je odradil dril hraní na hudební nástroj. Přitom dnešní technologie umožňují hrát např. na klávesy bez mnoha let strávených u klavíru.
Lifehacky, které mi usnadňují a zkvalitňují život, také příliš nezaujaly. U málo známého rozdílu mezi ženským a mužským mozkem či filozofování o smyslu života to chápu. Ovšem takové rychločtení vám může ušetřit až dvě třetiny času stráveného čtením - používám je už 35 let.
Médium je pro mě blogosféra, kam si nemusím složitě přivádět publikum ze sociálních sítí. Můžu se tedy podělit o svoje názory a zkušenosti nejen z realit se čtenáři, kteří o mně nikdy neslyšeli a nemají mě jak na internetu najít. Díky Seznamu za Médium!
Zdroje :
LOSEKOOT, Michelle a Eliška VYHNÁNKOVÁ. Jak na sítě: ovládněte čtyři principy úspěchu na sociálních sítích. Vydání první. V Brně: Jan Melvil Publishing, 2019. 325 stran. ISBN 978-80-7555-084-2
