Článek
Dnes je to přesně čtyři měsíce od chvíle, kdy jsem se na základě CT v brněnské nemocnici dozvěděl diagnózu: glioblastom. První čtyři dny v Brně byly čistá marnost, která vyvrcholila ochrnutím poloviny těla. Podepsal jsem revers a nechal se převézt do Krajské nemocnice ve Zlíně. Rozhodnutí, které mi doslova zachránilo život.
Od té doby se toho neskutečně moc změnilo. Žiju ze dne na den, ale naprosto aktivně. Vracím se do běžného i společenského života — účastním se závodů, jezdím na teambuildingy s kolegy z práce, starám se o děti a řeším sbírku. Dokonce už zvládám i jízdu na koloběžce a vážně uvažuji, že si pořídím vlastní!
Předevčírem jsem po pětitýdenní pauze od ozařování a chemoterapie podstoupil magnetickou rezonanci. Výsledek je tak trochu „pozitivně negativní“. V místě původního nádoru naštěstí k žádnému nárůstu nedošlo. Objevil se sice malý satelitní nález, ale zatím nevíme, zda jde o nový nádor, pozůstatek po operaci, nebo reakci zásahu dendritických buněk bojujících s napadeným místem. Kortikoidů jsem se zatím zbavit nedokázal a musím s nimi pokračovat dál, ale bojuji.
Aktuálně jsem zahájil první cyklus samostatné chemoterapie s dávkou 300 mg — což je trojnásobek toho, co jsem bral při ozařování. První den byl z pohledu únavy naprosto příšerný a preventivně jsem raději použil lék proti zvracení. Dnes už jsem to zvládhl bez něj, žaludek drží a pocit na zvracení se nedostavil. Únava ustupuje a zítra očekávám ještě lepší stav.
Teď se musím dát rychle dohromady. Dětem jsem slíbil víkend na Svatováclavské pouti ve Strakonicích. Těší se na ni celý rok, manželka tam ještě nikdy nebyla a čekají nás desítky kolotočů i stovky stánků s cetkami a občerstvením.
Z čeho mám obrovskou radost, je slovo STABILNÍ, které mám zapsané ve všech zdravotních zprávách z neurologie i onkologie. Skvělý pocit podtrhuje i to, co se mi povedlo na vodě: návrat na loď a zvládnutí plnohodnotného 10kilometrového objemového tréninku úplně bez problémů.
Doufám, že mi pozitivní zprávy pomohou získat pojištění do zahraničí. Za tři týdny bych totiž rád vyjel s týmem na nejdelší závod dračích lodí na světě do maďarského Vácu. Jede se 66,6 kilometrů po i proti proudu Dunaje — bez mála 6,5 hodiny na vodě bez toalety, kde se svačí v bleskových dvouminutových cyklech. Mám přislíbené místo na doprovodné motorové lodi s občerstvením, takže závod tentokrát absolvuji jako fanoušek a podpora týmu.
Původně jsem vůbec nečekal, že bych se toho mohl dožít. Týmoví kolegové už dokonce dostali za úkol vytisknout mi na 3D tiskárně pořádnou dračí urnu — když už, tak žádnou obyčejnou „pixlu od kafe“! Omlouvám se za ten morbidní humor, ale přesně tenhle nadhled mě drží nad vodou. O to víc si teď vážím toho, že tam s nimi budu moct jet po svých, fandit jim a užít si tu atmosféru živý a v plné síle!
