Článek
Když vám glioblastom přepíše plány z vteřiny na vteřinu (jak jsem psal v prvním díle), ocitnete se ve zcela novém světě. V druhém pokračování už se z vteřin staly dny a domov se proměnil v nové bojiště. Dnes stojím na prahu další etapy. Léčba běží dál, hlava funguje, ale tělo si občas řekne o pauzu. Zvlášť po těch uplynulých vedrech se cítím unavený a zpomalený. Ale nevzdávám se – stále mám jasný plán a v hlavě jedinou věc: vydržet co nejdéle.
Milníky příštího týdne: Lékaři i notář
Před pár dny jsem prošel prohlídkou na radiologii. Klíčový den mě ale teprve čeká – 8. července je v plánu nastavení další chemoterapie, spojené s CT a magnetickou rezonancí (MR). Všichni doufáme, že ten „kámoš“ v mé hlavě neroste. Pokud by se ukázal opak, čekala by mě reoperace a celý proces by se posunul. I když jde momentálně o udržovací léčbu, nervozita tam samozřejmě je. Ale priorita je jasná: léčba má absolutní přednost přede vším.
Ještě před nemocnicí, 7. července, mě čeká další důležitý krok. Konečně jdu k notáři pořešit závěť. Může to znít depresivně, ale pro mě je to racionální krok, jak mít věci pod kontrolou a zajistit klid pro své blízké.
Malé radosti a rodinný kolotoč
Abych tohle všechno zvládl, musím odpočívat. Díky práškům na spaní se mi daří regenerovat a tělo reaguje dobře – váha se mi vrátila z 95 na příjemnějších 99 kilogramů. Nutný výkrm před léčbou.
Obrovskou radost mi udělalo reprezentační oblečení, které mi dorazilo. I když vím, že na Mistrovství Evropy nakonec nepojedu, mít ho doma je pro mě skvělý pocit a symbol toho, kým jsem. ítím hrdost a fandím. Příští týden strávím na Youtube, sledováním live přenosů z Mnichova
Doma nás teď navíc čeká pořádný logistický oříšek. Za dva týdny odjíždějí všechny moje tři děti na skautské tábory. Čeká mě velké balení.
Výhled do budoucna: Narozeniny a mikrofon
Život se ale netočí jen kolem doktorů. Tento víkend vyrážím směr Strakonice. Jedu navštívit s přítelkyni a dětmi mámu a setkat se s kamarády, na což se moc těším. Změna prostředí a blízcí lidé jsou ta nejlepší medicína.
Stále sice bojuji s úřady – ZTP karta se pořád řeší, což mě dost omezuje. Bez auta teď projíždím v MHD doslova majlant, ale musím to vydržet.
A co mě drží nad vodou dál? Výhled na 1. srpna. Ten den totiž oslavím 48. narozeniny a zároveň mě čeká moderování závodů v Uherském Hradišti. Vrátit se aspoň na chvíli k mikrofonu a k tomu, co miluji, je pro mě obrovská motivace.
Příští týden se ozvu s dalším článkem, kde se s vámi podělím o konkrétní detaily z probíhající léčby. Děkuji všem za podporu!
