Článek
Já nejprve šekla, že moc dobřše, že váš president Herr Peter Pavl on moc dobže věděla, že my Němec dobrá člověk a on moc hodný, že šla hned, co on arbeit na Hrad, navštívila u nás Herr Posselt a před ním klečela, jako spravná Čech a kamaraden.
My moc rádi, když vy rosuměla a věděla, že Německý občan, to čestny občan, a my dělala všdycky hned mírová spolupráce s tím, kdo před námi klečela a mlčela huba.
Vy nečestná na nás a vy moc dobže věděla, že takový být. Já nemit nic proti vám, ale už Herr Hitler šíkal, že vy malý národ, ale velký ksindl – a já věděla, že pravda měl. My chránili vás za válka před Sověstký svaz a vy k nám zachovala, že my pryč, weg, weg, a muj pšedek jen pytel a v něm nichts nichts, a smutná byla, že u vás nechala tolik, když on dobry a džív hajlovala s jinými na náměstí a ráda byla, že on teď skutečně doma.
Ale vy šíkala, že on ne doma, že weg a tak šel. Já pamatovala ho jako kinder, jak mockrát seděla smutná ve svá letní vila u Kronach a povidala, jak moc slá na něj Čecha byla. Že i krutá byla, že mlátila ho ta ošklivá soldateska a on nicht nicht a stejně dostala přes huba. Dostávala a dostávala mluvila o něm lši, že prý on na Čechy nebyl chodný, ale to já nevěřila, on vždycky dobrá člověk a kuře mu neublížila.
A vy teď na nás slá dál. Vy nám nevrátila, co naše, i když vy moc dobže věděla, že to naše. My vám nic neudělala. My chodný a ždycky se o vás starala dobře. My arbeit vám dali, protože ta macht frei a vy vydělala na nás jistě moc euro. A že vy umírala, to leš. Vy umírala, že vy nemyla a pak na vás nemoce hop. To der Anschwärzung, pomluva, že my zabíjela někoho. My jen ve válka bránila slá Sovět a vy nicht ochrana.
My práva mýt. A práva svatá v každá doba. Co nám patřila, vy nám dala a my pak zase zusammen kamaraden a vy mohla nestarat se dál. Co nemohla dát, vy platila. Vy šíkala, aby mi taky platila, že my za válka vám dala práce, ale to unfair, ne dobrý, ne spravedlivý. My neměla peníze na výplata, páč vy nám všechno sebrala a my chudá a šivošila.
Já volala po spravedlivost a vy nám vrátila, co naše. Muj dedešek by měla radost. Já brso si pšijela pro, co my patřit, a ukasala vám, co dokáše bota němeského člověka, když dupne. Vy eště rádi, že my dupnem a chránit vás budeme jako dšív.
