Článek
Taky si myslím, že lidský mozek je natolik jedinečný, že i ten největší pitomec se může přijatelnou formou naučit jeden další jazyk. Ne na akademické úrovni, přijatelně, ale naučit z něj něco. Pokud si myslíte opak, jste jenom líní nebo pohodlní, vyberte si.
Já, jelikož jsem líný, pohodlný a můj mozek nepovažuji za vůbec za jedinečný, s jazyky celý život bojuji, ale i tak se cizím jazykem mluvit snažím. Někdy je moje snaha až v takové míře, že mluvím jazykem, kterému nerozumím ani já a ani ten, s kým se bavím.
Já se mluvit snažím. Sice mluvím anglicky jako Apač, takže způsobem:
„Haj, já tramvaj mén, máš ty ohnivá voda? Když ty cvaken tiket, já ukázat, kde zlato předek našich na konečná. Vinnetou je dispečer.“
Ale přesto mi turisté trochu rozumí, a pokud ne, jsou na mě hodní, jelikož mi vůbec nerozumí, ale obratně dělají, že ano.
Vyzkoušel jsem mnoho forem výuky, avšak kýženého bodu znalosti, kdy bych opravdu uměl, jsem zatím nedosáhl. (Líný, pohodlný, hlava blbá.) Nyní se učím s mobilní aplikací. Je tam zelený ptáček, co pořád dělá „Mí-hou“, když vám to jde. Uvidíme, kam se dostanu. Zatím to jde.
Zajímavá je také situace, když se sejdou dva a mluví spolu anglicky, aniž by oba anglicky uměli. I to se mi stalo. Když jsem byl v aplikaci výuky kolem stého dne, učil jsem se objednávat jídlo. Ten, který se mě přišel zeptat, měl den tak třicátý, pokud se vůbec učil a nechytal slova pouze náhodně kolem sebe. Zeptal se mě v překladu na toto: „Tam jet, není tam, co jet tam, ano!“
Byl to zajímavý a na dopravu trefný dotaz a já na něj odpověděl pravdivě, a to že k snídani mám rád míchaná vajíčka, slaninu a velkou kávu. Muž zřejmě považoval moji odpověď za uspokojující, neboť se usmál, kývl, poděkoval a odešel si sednout a pokračoval se mnou až na Lazarskou. Tady vidíte, že když se lidé učí pořádně, nakonec se domluví.
Jeden kolega tvrdí, že se učí cizí jazyk, teď se omlouvám za upřímnost, z porna. Já nic proti pornu, jak řekl kdysi pan fotograf Saudek, tam to vždycky dobře skončí – tedy ve většině případů. Osobně si však s ohledem na výuku jazyků myslím, že u podobné „kultury“ slovní zásoba není bohatá, pokud se ovšem nejedná o „pořad“ na filozofické úrovni. Něco na způsob, že jsou v něm dva nazí filozofové, muž a žena, i když podle oblečení, které nemají, ani nevíte, že mají z něčeho doktoráty, ale i tak žena říká:
„Mám pocit z jasného jsoucna, že velikost tvého lidství je z vesmírného hlediska dostatečně nekonečná, aby vyplnila hlubinu mého dychtivého poznání po sebe sama!“
Další otázka je, jak bude v tomto případě vypadat komunikace s klientem, když za řidičem přijde žena a cizím jazykem se dotáže, zdali řidič jede na Hradčanskou. Řidič zřejmě odpoví, co zná, a řekne:
„Jo bejby, já ti to na Hradčanskou picnu i se zvednutým pantografem. Ale musíš se uvolnit. Hlavně to neříkej manželovi, ale můžeš přivýst i ségru.“
A teď k lince 13, o níž někteří již víte, že není dlouhá a je vlastně s ohledem na výstavbu kolejové tratě na Václavském náměstí krátkou vyhlídkovou jízdou na poznání Vinohradské ulice a novou podobou náměstí Jiřího z Poděbrad. Avšak i na vyhlídkové jízdě se dá zabloudit, zvláště když nastupujete do tramvaje, o níž nevíte, že vyhlídková je, a navíc si myslíte, že jede úplně jinam.
Vyhlídková jízda proto skončila už za sedm minut a mně ve smyčce Olšanské hřbitovy zůstala skupinka turistů. Šest jich bylo. Paní mi ukazovala na mobilu ulici s názvem, který neznám. Nijak jsem si na nic nehrál a anglicky jsem se jí říkal (nebo si to myslím, že jsem říkal), ať mi ukáže nebo řekne jméno zastávky, že to bude lepší. Paní ukázala znovu mobil a řekla, a tomu jsem rozuměl dobře, cituji: „Je zastávka, kde se tramvaj dokola točit!“
Uvědomil jsem si v té chvíli, že problém s popsáním místa (A a naukou jazyka) není problém pouze náš, a je globální. Mám s tím místem na mysli případ, kdy mi jedna paní dlouze popisovala (česky) místo, kam potřebuje, přičemž jej popisovala, že je to tam vedle toho, co je tam. Nakonec jsme se dostali k vysvětlení, že hledá Anděl – a to až podle popisu, kdo tam ve velkém na ulici žije.
Vysvětloval jsem paní turistce, ať mi ukáže mobil, že stanici najdeme, ale pán z její skupiny mě zřejmě považoval za banditu převlečeného za řidiče (a taky si zřejmě myslel, že jsem ukradl tramvaj a už s ní tři hodiny jezdím) a paní varoval, ať mi nic důvěrného neukazuje. Pán se také zřejmě učil mluvit z porna.
Paní mi tedy nic důvěrného neukázala, což je škoda, neboť rád poznávám exotické kraje a vždy jsem pro přátelský styk s cizinou, a skupinka odešla směrem na Želivského.
Nicméně řidiči v pražské dopravě jsou jazyků znalí a rozhodně se mluvit cizími jazyky nestydí. Za sebe vám slibuji, že v učení budu pokračovat a rád s vámi pokecám – nejvíc s těmi, kteří mluví česky.
MÍ - HOU
