Článek
Proč se organizace zase probudila, nevím. Usnula totiž po posledních volbách, čímž dala najevo, že už je kolem demokracie dost a víc jí zřejmě není potřeba. Její opětovné probuzení tak může mít mnoho důvodů. Může mít pocit, že demokracie kolem nás se současnou vládou mizí, a je třeba ji nastartovat. Nebo se zase bojí, že by v dalších volbách vyhrál Babiš. Tak či onak, znovuzrození působí tak trochu komiksově, jako když před lety povstával temný rytíř. Nebo Joker. Vyberte si sami.
Následující text je zcela mojí úvahou k současné situaci.
Válka v Evropě
Je zvláštní, jak všichni kolem mluví o potencionální velké válce s Ruskem. Mluví o ní všichni a všude, jenom jediný člověk ne. Vladimir Putin.
Schválně se zamyslete a zkuste si tipnout, jak dlouho se už o takové velké válce s Ruskem v médiích mluví ve velkém? Mnozí odpovíte, že určitě už dva roky. Od samotného vypuknutí konfliktu. Rusku přeci nešlo o nic jiného než o vpád do Evropy, odpovíte mi.
Jiná skupina lidí z odhadu trochu ubere a vzpomene si, že se mluvilo pouze o Ukrajině, nikoli o celé Evropě, takže řekne, že o válce se mluví tak rok. Rok je i doba, kdy Dmitrij Medveděv, bývalý prezident Ruska (který měl v pracovně na zdi obrázek Putina) začal mluvit o možném jaderném útoku. Mezi prohlášeními o nich měl vždy čtvrt roku pauzu, během jíž nic jiného už neříkal.
Ale to taky není správná odpověď na otázku, kdy se rozjela ona velká kampaň o velkém útoku na celou Evropu.
Dal jsem si tu práci a hledal, kdy se začaly v různých médiích množit zprávy o nadcházející války a zaručené zprávy vojenských analytiků o chystaném útoku. Budete se divit, ale jsou to necelé dva měsíce. Lidé, kteří o tom začali, byli tudíž hodní, protože nám nechtěli kazit Vánoce.
Dva měsíce, v nichž se ve velkém, opakuji již ve velkém, mluví o možných scénářích obrany, útoku, odvodech, a hlavně: přípravy techniky. Přeloženo pro lajka: odůvodňujeme každému pochybovači naše utrácení za zbraně.
Trochu se to sice kříží s novelou zákona o omezení počtu zbraní pro občany, ale pro armádu by jich mělo být o to víc.
A co USA? Mlčí.
Válka je pro někoho úžasný byznys. Utrácí se v něm miliardy, a i biliony, když je potřeba. Je to obrovský tok peněz, jehož kontrola je takřka nedosažitelná. Jistě jste zaznamenali zprávy o tom, že mnohá pomoc posílaná na východ je rozebrána cestou – a stejně tak se rozebírají i přítoky financí.
Nejvíc přirozeně vydělávají na válce Spojené státy americké. Podotýkám v tuto chvíli, že nepatřím mezi ty, kteří mají Američany za tupé střílející kovboje. Jejich země a stejně i lidé v ní jsou úžasní – ale stejně úžasně umí dělat obchod a ví, že s obchodem jde ruku v ruce moc. A když dáte dohromady moc a peníze, můžete si s kýmkoli dělat cokoli.
Abyste mohli prodávat, potřebujete poptávku. To je základ obchodu. Dalším jeho pilířem je, že lidé kupují to, co zrovna potřebují. Nebo jim zařídíte, aby to potřebovali. A kdy začnete něco potřebovat? Když se něco objeví. Otázka a odpověď je jednoduchá – Co potřebujete udělat, aby státy nakupovaly zbraně? Hrozící válku.
Amerika jde ještě dál. Možný budoucí prezident Donald Trump říkal, že některé evropské státy přispívají NATO nedostatečně velkými částkami – a druhým dechem dodal, že by se to mělo změnit. A pokud nezmění, není důvod, aby NATO s takovými státy spolupracovalo. Pokud máte pocit, že jde o sprosté výpalné za ochranu, máte stoprocentní pravdu.
Sféra vlivu?
Dle mého Rusku o válku s Evropou nejde. Konflikt na Ukrajině může mít mnoho důvodů, ale nevěřím, že jedním z nich je rozpoutání dalšího, většího konfliktu.
Putin mluví o navrácení sféry vlivu v některých evropských státech, jaký byl před rokem 1997. Mnozí si to přeložili jako možnost, že se postaví na západě Čech a jinde železná opona a všechno se vrátí do doby socialismu. Je to přirozeně hloupost. Putin tímto vzkázal světu něco jiného. Vzkázal, že má o Rusko jako velmoc strach. A kdo se bojí, kouše a škrábe.
Henry Kissinger řekl mnohokrát, že mír na světě udržíte, jenom když síla mezi velmocemi bude vyrovnaná. Západ se však za posledních dvacet let k Východu nebezpečně přibližoval, přičemž Krym byl poslední kapka.
Kdo si myslel, že Rus dovolí, aby v Sevastopolu byla americká námořní základna, tak se zbláznil. Kdo se trochu vyzná v mapách a trochu i v historii, pochopí, že kdo ovládá Černé moře, má do Ruska velkou bránu. Je to jako by na ni zaklepal a zavolal na ty za ní, že ji kdykoli vyrazí.
Rus má další starost – a to je Čína. Od ní nikdo neví, co očekávat, a více lidí si uvědomuje, že ona bude v následujících letech rozhodovat o světě kolem. Můžete dál věřit, že jde vlastně o komunistickou zemi (což máte pravdu), a proto bude vlastně zaostalá ve všem (to už pravdu nemáte). Když si projdete počet jejích obyvatel, může vám vyjít, že vytvořit armády v počtu milionu vojáků pro ni není žádným problémem.
Co tedy Rus chce?
Nic jiného, než aby se mu Američan neprocházel u jeho hranic. Ne Evropan, ale Američan. Konflikt na Ukrajině má pouze ukázat, že to myslí smrtelně vážně. USA reagovalo. Nijak se už léta netají, že by v případě konfliktu bojovalo po svém – to jest, že by řídilo operace, dodávalo techniku, ale lidi by si nabrala po Evropě. Není to nic nového. Tuhle taktiku započali dávno v historii již Britové, když vedli své koloniální války, které za ně ve větší míře vybojovávali místní.
V současnosti má fronta na Ukrajině délku asi kolem 1400 km a nijak se za poslední rok významně nepohnula. Pohledem na mapu zjistíte, že se vytvořil pruh země, která s největší pravděpodobností bude sloužit jako nové nárazové pásmo, nebo chcete-li sféra vlivu, nebo země nikoho. Věřím, že právě tohle území bude součástí dohody, která se jednoho dne bude za účelem uzavření příměří vést.
Proč Ukrajina?
Dle mého dvě mouchy jednou ranou. První ukázat světu, že si Rusko bude chránit svoje (USA dělá to samé, akorát teď pro nás ve jménu svobody a demokracie) – druhá nevyřízené účty za občanskou válku.
Potkávám se s Ukrajinci každý den. Bydlím s nimi v jednom domě, pracuji s nimi, někteří jsou mými lékaři. Jde však o Ukrajince, kteří zde pobývají již mnoho let a vybudovali si tady nový život a plní si svůj sen. Samozřejmě, že jsem se ptal, proč odešli ze své země, protože na takovém zeptání není nic špatného.
Nezávisle na sobě jsem dostával odpovědi, že jejich země se před lety změnila. Namísto slibovaného ráje se stala zemí korupce, podivně smýšlejících politiků, kteří svou zemi prodávali zahraničním investorům, a znevýhodňovali místní.
Pokud vám to něco připomíná, myslíte si to správně. Takhle dopadá každá postkomunistická země, o níž si Západ začne myslet, že by na ní mohla vydělat a pak si ji přivlastnit.
Ještě před konfliktem odešlo z Ukrajiny za tři desetiletí údajně až třicet milionů lidí. Jsou však tací, kteří tohle číslo mají za příliš vysoké. Těžko říct. Počet obyvatel se za poslední roky liší. Někdo mluví o celkových čtyřiceti milionech, jiné údaje o více jak padesáti. Je to velká zem. Velké věci se počítají těžce.
Nechal jsem si o té zemi vyprávět a všichni se shodovali, že ruský vliv byl v ní znám, přirozeně nejvíc u ruských hranic. Překvapovalo mě, že zem je tak nějak zvláštně rozložená. Říkali mi, že jak jste se od západu přibližovali ke Kyjevu, všechno se na cestě zhoršovalo. Nejen cesty a silnice samotné, ale i lidi a jejich způsoby, celkový život jako takový. Všechno od Kyjeva na východ se naopak zlepšovalo. Možná to bylo tím, že o něco a někoho v zemi se politici starali více, o jiné zase tolik ne, a o další se naopak starali politici úplně jiní.
Já a válka
Samozřejmě ji nechci. A nechci ji ani od klávesnice jako mnozí tady. Válka k ničemu nevede. Vždycky v ní byla jen smrt. Za tu chvilku, co jste četli tento příspěvek, zcela jistě na frontě padli další lidé. Za tu chvilku jsou prostě pryč. Mohli být v životě kýmkoli – ale už nebudou, protože jsou mrtví.
Nechci ani další propagandu ohledně války a její přípravy na ní, když jde pouze o obchod se zahraničními partnery a další vysávání peněz, které se dají použít na cokoli jiného. Jenom kolik jsme toho už do Ukrajiny nacpali, ale nikdy před tím nás nenapadlo tolik přispět na něco jiného. Co já vím, postavit domy pro bezdomovce či pro mladistvé, co odejdou z dětského domova, nebo dát peníze pro lidi, kteří se starají o jiné lidi.
A co samotní lidé? Kolik z nich přispívalo na cokoli u nás před „Ukrajinou“. Já s tím problém nikdy neměl. Já moc nepotřeboval a je dobré se rozdělit.
Já vím, že válka a mluvení může být pro někoho výhodné. Zvláště když se díky tomu nemluví o vás, co děláte, respektive, co jste slibovali, že uděláte, ale neudělali jste. Ale i tenhle způsob by se neměl přehánět, protože jsou lidé, kteří už propadají beznaději a strachu. Možná to však někteří od těch druhých tak chtějí.
Přes beznaděj a strach se dá skvěle manipulovat. Ale ve výsledku ta manipulace přinese jenom zničené existence, které buď budou věřit úplně všemu, nebo naopak vůbec ničemu – což je obojí špatně.
Je nejvyšší čas mluvit o míru. Možná vám to někomu bude připadat takové socialistické, ale mír je pořád mír. Při něm během čtení jednoho článku neumírají lidé.
PS: Tento týden bude ke kosmické stanici ISS startovat nová posádka. Tři Američané a jeden Rus. My vyhazujeme ruské zpěvačky a tenistky, oni si spolu lítají ke hvězdám. Zvláštní co?
