Článek
Bohužel ten někdo je někým, kdo směr spíš odhaduje, nežli ukazuje, a odhaduje jej podle nejstaršího orientačního smyslu, a to orientováním se směrem, co se zrovna vyplatí, protože to většina prý chcenebo očekává.
Pan Jaromír Jágr dle slov některých v sobě pravděpodobně postrádá hlubší morální základ – a to opět podle některých, kterým se však ve skutečnosti pouze nelíbí, co dělá. Pan Jágr má totiž tu smůlu, že je ve svém životě, v tom co dělá, nejlepší, a navíc že je Čech. Kdyby byl jenom jedno – buď nejlepší, nebo Čech, to by ještě šlo, ale jelikož je obojí, ostatní Češi jej považují za své vlastnictví a vlastnictví se má chovat jenom tak, jak si to jeho vlastník přeje – nebo přikazuje.
Panu Jágrovi bylo lidmi už vyčítáno mnohé. Ve všech případech jenom to, co se nelíbilo samotným lidem. Myslím tím lidem, kteří přímo věděli, že jejich názor je správný, neomylný, tudíž by jej přijmout i někdo takový jako je Jaromír Jágr. Nejde pouze o reklamu s Babišem nebo se žvýkačkami. Čech, o němž hovořím, dokáže vyčítat cokoli v hlubokém záběru. Ať je to jiného život, práce, představy – výtku najdete pro cokoli.
Poslední se objevila v případě angažování brankáře Júlia Hudáčka, který měl tu smůlu, že si v předchozím angažmá vydělával v KHL a nikoli v Lidlu – kam zřejmě dle mnohých měl zamířit sotva dostal nápad, že by si vydělal pořádně.
Z pana Jágra se tak automaticky stal vojevůdce na špatné straně, který kosí lidské oběti silou svých dělových střel, a mnohý Čech jistě i díky tomu stvořil konspirační teorii vysvětlující, proč po proměněných šancích salutuje. Je to jasné, je to voják – a je to voják na špatné straně. Že ve válce je pro ty umírající každá strana špatná, je jedno – on je teď na té víc špatné.
Pan Jágr není voják. Pan Jágr taky není politik, Pan Jágr si ani nepotřebuje na politika hrát, jako to třeba dělá jeho kolega z Nagana, který si na politika skutečně pouze jenom hraje, a poznáte to podle toho, že dokola opakuje to samé téma, a dělá to jenom proto, že by rád na svá starší z brány vyskákaná kolena zaujal místo v bráně senátorské.
Pan Jágr je sportovec a je profesionál. Je profesionál natolik, jak si to ani kolikrát Čech neumí představit. Čech si totiž umí představit jenom to, co mu jiní si představit dovolí. Pan Jágr se dlouhá léta nemusel nikoho ptát, co si chce představit. Pan Jágr chtěl dělat sport a chtěl dělat skvělý sport a chtěl ho dělat s lidmi, kteří ho taky chtějí dělat skvělý. Chtěl ho dělat, jak ho dělají v jiných zemích, kde nemají Čechy, a proto ho mohou dělat podle svého.
Pan Jágr měl prostě smůlu. Začalo se pískat, začalo se nadávat, začala se dělat politika – a to všechno místo toho, aby se dělal sport. Sport totiž má větší šanci, že ukáže lidem, že je lepší než válka. Rozhodně to ukáže víc než pískání a otáčení se zády jako pomyslná cena za opovržení čehosi, o čem mnozí ani nevědí, jak se ve skutečnosti má.
Podle některých s tohle děje proto, že panu Jágrovi chybí morální kompas. Podle mě mu vůbec nechybí. To jenom ostatním chybí špetka rozumu a možná i odvahy si myslet něco za sebe a nepapouškovat názory kolem sebe a jako za minulých dob koukat, jestli mají stejně ozdobená okna jako sousedé.
To je totiž morální kompas většiny. Žel s odchýlenou střelkou.
