Článek
Čím to je, že když se někde objeví zjevně hloupý nápad, je u toho někde blízko Pirát. Člověk by se zjištění i zasmál, kdyby nebylo ve své podstatě smutné, protože z hloupého nápadu jakéhokoli politika vždycky přijde pro obyčejného člověka něco v podobě trestu.
Vzpomněl jsem si na Karla Havlíčka Borovského a co jsem se musel ve škole naučit nazpaměť z jeho epigramů.
Nechoď Vašku s pány na led, mnohý příklad máme – že pán sklouzne, ale sedlák si za něj nohu zláme.
Nápady Pirátů na upozornění sebe sama nejsou většinou originální. Ať už jde o klip nebo o kampaň. Vždycky u jejich nápadu máte pocit, že jste ho už viděli někde jinde a mnohem lépe využitý. Dokonce jsem na sociálních sítích zaznamenal dotaz na tento pocit plagiátorství, a to přímo na pana Ivana Bartoše. Ten odpověděl, že v otázkách přebírání nápadů nejde o nic špatného, nýbrž pouze o formu inspirace.
Věčná škoda, že Piráti se u jiných neinspirují i v dalších krocích, a stále máme proto z jejich práce pocit čehosi nedodělaného, či záměrně změněného směrem k neúspěchu.
Piráti měli kdysi hezký politický start, ale z velkolepých plánů zbyl zvláštní chaos a různé formy nespokojenosti občanů. Dle mého samotná ukázka právě prezentace této strany poukazuje na infantilní notu celého jejich politického systému – dle hesla: i člověk jednoduchý má právo volby.
Z Pirátů se stala zvláštní politická strana, která mi připomíná situace, kdy se starší lidé záměrně vydávají za hodně mladší a své nápady na vlastní reklamu považují za vtipné, a přesto stále trefné popisování skutečnosti, která je potřeba změnit k tomu údajnému lepšímu.
Potřeba to není. Nepotřebujeme cestu výstřelků a nápadů na úrovni puberťáků posílenými energetickými nápoji. Politika má být o nápadech pro lidi, nikoli o nápadech pro uspokojení vlastního ega a pro poplácání se navzájem po ramenou. Politika je o zodpovědnosti k druhým, ale i k sobě, a ne hrou pro nezodpovědné, za jejichž chyby platí ti druzí.
Couvání při chůzi na půdě Sněmovny je dnem politické satiry a vlastního přesvědčení o neomylnosti vlastního humoru. Tahle akce mi dává dovolení nyní napsat, že pokud mohou kandidovat lidé s chováním Pirátů, mohou klidně kandidovat i delfíni, třebaže ti nemohou klesnout ve společenských vodách tolik hluboko. Ukázka Pirátského vnímání potřeby občanů ukazuje jejich pohrdání jinými lidmi, a vlastně i sebou.
Piráti začínali jako možná odpověď na politickou parodii let minulých – a zřejmě netušili (nebo někdo ano), že sami vytvoří nejen parodii a satiru na sebe sama, ale navíc dokáží politické dno svých možných postupů vybagrovat o nějaký ten metr hlouběji.
Někdy se stává, že když chcete poukázat na něco zpátečnického, sami se zpátečníkem stáváte, a navíc k tomu přidáte, že se stanete pro jiné směšným. Směšným ne v rovině humoru a legrace, ale směšným na úrovni politování a zoufalého povzdechnutí, že takové lidi musíte živit.
Já couvat nemohu. Kdybych se já rozhodl ve svém zaměstnání couváním na cokoli poukazovat, způsobím nehodu nevídaných rozměrů. Zaměstnavatel mě vyhodí, budu platit škodu a těžko se budu ze své myšlenky na upozornění na cokoli vzpamatovávat.
Pirátům se nestane nic. Takovým jako jsou oni se nikdy nic nestává. Pamatuji si, jak před lety Piráti kritizovali nevhodné chování opozice, ale nebylo to nic proti tomu, jak oni sami v téhle poloze kňučí a škrábou, bez ohledu na fakt, že se chovají daleko hůř než kritizovaná část poslanců v letech minulých.
Cesta zpátky nikdy nebyla cestou kupředu, i když se na hlavu postavíte. Couvání je couvání, i když má jít dle některých o kritiku satirou. Někteří poslanci by si měli uvědomit, co si mohou na půdě politické korektnosti dovolit, aby směšnost neklesla na trapnost a posléze na politický hnus z hlav námi placených poslanců.
A na závěr ještě jeden Borovský.
Odkud vzalo – zkouším žáky – jméno Rakous počátek? – Od raků, neb oni taky chodí pořád nazpátek.
