Článek
Kdo nevaří, není Čech - platilo všude po Česku několik let (a na Slovensku zase o Slovácích, a vlastně ve světě vůbec o každém), i když to znamenalo, že se ne pokaždé vařila česká (slovenská, a vlastně ani ne světová) kuchyně. Vařilo se všude, vařilo se všechno a vařil skoro každý. Musím poznamenat, že ne každý, ale skoro každý.
Pamatuju si, jak se kdysi ptali pana Milana Lasici, proč už se tolik neobjevuje na televizních obrazovkách, a jeho odpověď byla jednoduchá a naprosto úžasná:
„Já neviem variť!“ odpověděl, a popsal tak celou dobu kolem nás.
Kdo nevařil, jako by nebyl, a kdo chtěl být, vařil. Vař, nebo budeš vařen, jako by znělo po dlouhá léta a všichni zúčastnění se předháněli v umění, které kolikrát ani uměním nebylo, a když uměním jako by bylo, tak zase mělo smysl jenom ten, jako by chtělo na sebe upozornit pouze skrze svého tvůrce.
Vařilo se vše a vařilo se všude. Žádné místo nebylo ušetřeno, aby se nestalo kulisou pro vaření, stejně jako nebyla ušetřena jediná věková kategorie, aby neukázala, že i ona je hodna nosit zástěru a pustit se do přípravy pokrmu. Věřím, že kdyby kojenci měli o něco lepší motorické schopnosti, i oni by v kuchyni něco uplácali, aniž by sami u plotny při výrobě přišli v plamenech o život.
„Umháá há jíííí vuuuuuu,“ řekl by kojenec a zapíchnul do rýžového pyré lísteček máty jako ozdobu a pro větší lesk přihodil z pusy slinu.
Je pravda, že ohledně vaření mi chyběla pouze jedna rovina – a to pornografická. Nemyslím tím přímo pojem gastroporno, kterýmžto výrazem se označuje součást vzrušení při pohledu na pokrm, případně jeho pojídání a následné trávení v poloze ležmo s vystrčeným jazykem, který říká: „Bhéééééé…“
Snažil jsem se do České televize protlačit pořad s názvem „Ještě jednou, šéfe“, v němž by postava kuchařského seladona a milovníka s romantickým jménem René Sexreicha objížděla české hospody, kuchařky a ve speciálním genderově vyváženém díle i kuchaře, a divákům ukazoval, že jídlo musí být vždy žhavé. Bohužel mě po sdělení nápadu z televize vyhodili, (já na protest proti zkostnatělému uvažování vyhodil televizi), navíc zavolali do Bohnic, takže tato meta kuchařského umění zůstane zatím nedotčena.
Nicméně jistě jste si všimli, že doba „vařící“ pomíjí, a třebaže ne všechny pokrmy byly uvařeny a všechny recepty sděleny varu chtivým kuchařům, čas se přesunul do doby, kdy mnozí zjistili, že na jídle v jeho propagandistické poloze se už tolik nevydělá, obdobně jako se na něm nevydělá popularita, tudíž je nutné se přetransformovat na něco jiného než na kuchaře.
Netřeba nijak dál o nové osobní výdělečné formě přemýšlet, jelikož současná doba ve své nejistotě pro úplně všechno je jako stvořená pro osobní kouče a motivátory, kterým po kratším či delším hučení do hlavy budete vyplácet větší či menší sumy jako cenu za plácání po ramenou a ujištění, že jste dobří.
Dřív na tohle stačili kamarádi, případně lidé po hospodách, ale jelikož fyzických přátel ubývá (přátelé na sociálních sítích se nepočítají) a už i v hospodách lidé proti sobě sedí se sklopenou hlavou a listují v mobilech, přichází čas přátel placených – což zní docela divně a ne každý by byl za něco takového ochotný utrácet, zatímco ale za úplně stejnou věc s jiným pojmenováním si mnozí do kapsy sáhnou rádi, a ještě s pocitem, že dělají moc dobře.
Zapomeňte na fitka (a vaření), nyní se investuje do sebe zcela jiným způsobem než třeba taháním činek nad sebe a chozením po pásu nikam (abyste pak domů něčím jeli a nejlépe seděli, protože jste unavení). Dneska se posiluje vaše vnitřní síla a potřebujete k tomu řádné trenéry. Někoho, kdo ve vás uvidí hvězdu… co hvězdu – kometu s ohonem. Přímo ničivý asteroid, který všechny smete vaším talentem, vitalitou, a hlavně dobrotou.
Přichází doba placeného kamarádství. Přichází období pozitivních slov a jejich vykladačů, dost podobným dřívějším vykladačům víry a náboženství – vykladačů a nositelů slov o novém začátku ve vás samotných. Sami čtete, jak se to dost podobá náboženství, a věřte, že o nové náboženství jde. Dokonce o náboženství s pokrokem, poněvadž zatímco v dřívějším výkladu jste nacházeli království nebeské někde jinde, nyní ho budete mít přímo v sobě.
Zapomeňte na vaření. Jedli jste už dost. Teď je na řadě duševní strava. A dostane se vám ji brzo ze všech stran. A pokud si myslíte, že ji nepotřebujete, tak nemějte strach. Jako každá věc, která se tváří, že vám chce skoro zadarmo pomoci, je manipulací a najde si k vám cestičku. Dám vám ochutnávku zdarma:
Já vím, že doba není ideální. Že se snažíte být pozitivní, jak se o tom pořád kecá, ale že to jde blbě. Štve vás situace kolem dokola, štvou vás lidi, štve vás Vláda, štve vás, že nemáte peníze – a pokud říkáte, že to tak není, tak si jenom lžete do kapsy, což neděláte dobře. Má vás to štvát a štve vás, že nemáte dobrou práci, že jste v ní naštvaní, že vás v ní štvou lidi, že vás štvou lidi na ulici, v obchodě, v MHD – jako by si nikdo z nich neuvědomoval, jak jedineční jste. Vůbec to nevidí. Ještě se vám smějí, a přitom oni jsou ti hloupí, jelikož se tím ochuzují o vaši pozitivní přítomnost. Já vám pomůžu, abyste se cítili líp. Abyste konečně místo slibů měli opravdové štěstí, abyste měli peníze, abyste si je užívali, aby vás brali lidi, aby z vás měli respekt, protože ten je dneska důležitý – neboť ten, kdo nevzbuzuje respekt, je slaboch a nemá tu co dělat. Já vás to naučím, není to tak těžké, a vzhledem k tomu, co z vás bude, vaše cena za to bude naprosto minimální. Ukážu vám, co ve vás je, uvidím, jak dobří jste – a jako bonus vám řeknu tajemství, že to ve vás vždycky bylo. Jste skvělí, jedineční a lidi by si měli z vás brát vzor.
Ale teď moment. Musím ještě na Kavčí hory, protože jsem dostal nápad na zábavný pořad s názvem: Možná přijde i koučink.
A zkusím protáhnout, aby byl nahej.
