Článek
Dokonce si myslím, že je náš poloviční vztah natolik hluboký, že jsem jeden z mála lidí na této planetě, nebo alespoň z té části, na níž vědí o existenci promítačky, kteří mohou vnést trochu světla do doslova černé kauzy ohledně obsazení role Heleny Trojské.
Pan Nolan je velký vypravěč a všichni velcí vypravěči mají smysl pro humor. Největší smysl pro humor mají však vypravěči hororů. Alfred Hitchcock byl ve vzpomínkách mnoha kolegů (zaznamenaných i písemně) popisován jako veselá kopa, který neváhal třeba naaranžovat figurínu mumifikované mrtvoly do šatny hlavní představitelky, aby podle křiku herečky poznal, zdali je figurína dokonalá.
Pana Nolana mám za tvůrce, který třeba i komiksová témata dokáže zbavit přebarvené pestrosti a udělat z nich regulérní thriller. Tři díly o Batmanovi jsou tím důkazem. A třebaže ve filmu Odyssea se některým fantastickým výjevům nebránil (i když on by to zvládl, kdyby chtěl, ale je dobře, že nechtěl), stále se příběh v jeho podání jeví jako vyprávění, jemuž uvěříme i bez potřebného přimhouření očí a přemýšlení, jak moc co uvěřitelné je.
Za mě bez debat na Odysseu do kina běžte. Je to film dělaný na plátno, na pořádný zvuk, a pokud se nedostanete do IMAXu, netřeba zoufat, já film viděl ve větším sále a taky jsem si ho užil.
Navíc, a to jen tak mezi námi, IMAX si užije jenom ten, kdo ví, co IMAX je. Ne že ví, jak funguje, ale taky ví, kde sedět, a ví, co očekávat od obrovského plátna před sebou. Zažil jsem jiná představení z jiných míst než pouze z nejlepších uprostřed, a na nich si kroutíte hlavu a málokdy si uvědomíte, co se vám tímto formátem nabízí. Další věc je, že příběh občas sledujete jako tenisové utkání z přední řady.
(Jako perličku uvádím zkušenost, že divák na jednom z nejlepších míst si ani nevšiml, že šíře obrazu se během promítání mění – jednoduše proto, že nic takového nečekal. Také připomenu velmi dobré ozvučení, a to nejen v IMAX sálu. Je natolik dobré, až již léta používám při návštěvě pražských sálů do uší pěnové špunty a slyším film zcela normálně. Odysseu jsem navštívil se svým osmdesátiletým otcem a ten si později stěžoval, že i po vypnutí naslouchátek hlasitost dosahovala někdy rušivé úrovně.)
Kontroverze ohledně obsazení (a barvy pleti – co si budeme povídat, rasismus stále bují ze všech stran) je dle mého od pana Nolana záměr v mnoha vrstvách, jak upozorňovat na psychologický stav našeho světa. V jednom z těchto záměrů jistě byla i základní myšlenka, že lidská krása je věcí názoru a v historii věcí pomíjivou. (Další, že si z lidí udělal tak trochu legraci.)
V jeho podání však není tento záměr v obsazení postavy Heleny Trojské herečkou Lupita Nyong‘o pouze ojedinělou záležitostí a film ukázkami různých ras nešetří a ukazuje, že obléhání Troje byl všehovšudy mezinárodní podnik.
Jsem cynik, tudíž vás nepřekvapí, že jediný, kdo mi v Odysseově posádce chyběl, byl vozíčkář. A proč taky ne? Veslovat by mohl, a pokud by neměl ruce, věřím, že za léta praxe by měl svou čelist pro veslo řádně vytrénovanou.
Tento nedostatek však nikterak snímku na kouzlu a síle cokoli neubírá, a stále platí, že Film je Filmem s velkým F a návštěva kina není otázkou společenské prestiže později říkat, že jste film viděli, ale že jste jej v kině skutečně prožili.
Už během natáčení, když se veřejnost seznamovala s obsazením, tušil jsem v řadách potencionálních diváků (a i potenciálních nediváků) potíže se vzájemném spoluindentifikování – což je nové spojení, pokud se vám někdo nelíbí, ale nechcete mu to narovinu říkat, aby si náhodou nemyslel, že se mu nelíbíte. Někteří lidé se stále těžko vyrovnávají s novými pořádky a vnímají svět černobíle, i když vinou toho o to víc černobílý je.
Mně osobně nový přístup v některých věcech nevadí. Sice ještě nejsme tak daleko, abych se dočkal postavy A. Hitlera v podání herce Idrise Elba, za což jsem několikrát veřejně loboval – protože Idrise Elbu mám rád a on by určitě náročnou roli snadno zvládl.
(Perlička – existuje film s názvem „Hitler Kaput!“, v němž najdete postavu černého SS důstojníka. Film je sice komedií, ale můžeme ji považovat za první vlašťovku věcí budoucích. Druhá perlička je, že válečná komedie se natáčela v roce 2008 jako koprodukce Ruska a Ukrajiny.)
Nijak jsem ani neměl problém s kanadským hercem jménem Elliot Page, který začínal jako dívka, ale nyní se prezentuje pohlavně jako vlastně nic, což je geniální obchodní tah, neboť může hrát úplně všechno. Jeho role vojáka je také diskutovaným tématem, ale za mě ono do role sedlo. (Zkomolenou mluvnicí si nedělám z něj legraci, naopak ono samo to vyžaduje, aby se v případě mluvy o ono tyto tvary používaly.
Elliot Page
Byl jsem si některých těžkostí ohledně obsazení vědom, a tak jsem alespoň v případě Heleny chtěl trochu pomoci a ve svých představách jsem panu Nolanovi (však se tak napůl známe) radil, aby ve svém záměru trochu ubral plyn a vymyslel antickou krásku jinak. Úplně jinak. Třeba se zahaleným obličejem závojem nebo pouze tušenou ve vzdálených záběrech (to nakonec použil pro Sirény).
Dokonce jsem šel dál a navrhoval mu, aby do role Heleny obsadil mě, což jsem obhajoval, že Helenu znám dobře a umím i dobře trpět (v obojím má prsty exmanželka). Pan Nolan však nereagoval.
Nějak jsem tušil, že jsem svoji vizualizaci trochu přehnal, a tak jsem mu do kanceláře poslal castingové foto, v němž jsem ukázal možnost mého uvedení na plátno. (Ne, nešlo mi o peníze z honoráře, já dělá v DP, a vím, co je Hollywood vedle DP za žebrotu).
Pan Nolan neodpověděl. Nevadí. I tak natočil krásný film, na který se bude hodně dlouho vzpomínat. Ano, mohl být díky mně lepší, ale já nezoufám. Už jsem odeslal foto i jiným produkcím a požádal je o role prvních dam a slavných umělkyň.
Zatím se však ozvala pouze produkce nových Gremlinů.
Nová hvězda, která nebudí emoce
