Článek
Pojedeme?
Nejčastější otázka ze všech, kterou slýchává řidič, kdykoli stojí delší dobu, nejlépe za jinou tramvají se zapnutými výstražnými světly. Určitě pojedeme – většinou jde buď o nehodu na kolejích (nemusí být naše), nebo o vadný vlak. Tak či onak, určitě se pojede – dejte tomu maximálně deset, patnáct minut a rozjedeme se. Taky nemusíte opouštět tramvaj. Jenom klidně seďte, nikdo vás nevyhazuje, a třeba si mezi sebou povídejte. Co já pamatuju, kdy se nejelo, tak v prosinci roku 2014. To nám zmrzlo trolejové vedení. A taky se nakonec se jelo. Sice jindy, ale jelo.
Pane řidiči, zahybáte?
Tahle otázka je rovněž častá – a zazní mnohokrát přesně v té tučné podobě, jak je napsaná výš. Tudíž bez pozdravu a bez doplňujícího vysvětlení, kam nebo proč by řidič zahýbat měl. Čeština je krásná a má mnohá kouzla, a některá tahle kouzla mohou být i pikantní, až některému řidiči či řidičce nahrnou ruměnec ve tváři. Odpověď může být různorodá stejně jako otázka. Nejčastěji však zazní – „S vámi?“
Schválně ujíždíme lidem
Na některé báje nelze odpovědět v jednom odstavci, proto vás odkazuji na tento článek.
Dozvíte se v něm, že nejde o to, že vám tramvaj ujela, ale že jste na zastávku nepřišli včas.
Po nehodě dva dny placeného volna
Mýtus, který právě musel vymyslet někdo, kdo nepřišel na zastávku včas, a chtěl se nám pomstít. Jinak si jeho původ vymyslet neumím. O dvou dnech volna slyším třeba od projíždějících řidičů aut, když stojíme u nehody a oni popojíždějí kolem. Otráveně, hnusně to na nás řvou, jako by volno měl dostat celý Dopravní podnik, zatímco oni budou dál dřít a vláčet se ubohými životy plnými závisti. Pravda je taková, že volno můžete dostat po nehodě, při níž dojde u někoho k těžkému zranění, nebo přímo úmrtí. V jiných případech vyřídíme na místě papírování s dispečery a policií, a pokud máte do konce směny ještě daleko, vracíme se na trať. Paradoxně se tak může stát, že máte za jeden den víc nehod – což se taky už stalo.
Nemusíme jezdit na čas a schválně jezdíme pozdě, nebo naopak dřív
Říkala mi kdysi pro mě naprosto neznámá starší dáma, že jedu schválně o deset minut pozdě, aby musela čekat. Ukazoval jsem jí jízdní řád, ale tvrdila, že jí to nezajímá, že jedu schválně pozdě, aby musela čekat. Chtěl jsem jí udělat radost, tak jsem se jí svěřil, že jsme se na tom s kolegy domlouvali už od rána, aby musela čekat. Teprve až pak nastoupila, poněvadž bylo konečně po jejím. Jezdit dřív sice můžeme, ale stojí nás to peníze za předjetí. Jezdit pozdě taky můžeme, ale to nás zase stojí přestávkový čas na konečných. A to že jedeme pozdě, není naší vůlí, ale vůlí někoho jiného. Třeba právě cestujících.
Neotvíráme dveře
Jestli stojíte přede dveřmi tramvaje, ale ty se neotvírají, máte tři možnosti. Jít na zastávku, kde tramvaj dveře otevřít může, protože stojíte mimo ni a tramvaj teď stojí na světlech před křižovatkou – nebo jiná varianta, v zastávce sice jste, ale tramvaj není určena pro přepravu cestujících – a poslední, zkuste zaklínadlo s pohybem ruky a prstů, které se dotknou tlačítka dveří. Uvidíte, že to zabere. Ovšem ne, když doběhnete k právě zavřeným dveřím. I pan pastor dvakrát nekáže, a jestli ano, tak jenom, když chce. A znáte ty duchovní. Taky kolikrát na své duchovní cestě spěchají a musí dál.
Proč zvoníte?
Častý dotaz někoho, komu zvuk zvonku vadí. Odpověď je prostá – protože nechci někoho přejet a mít dva dny volna – nechci někomu zničit auto – nechci, aby auto zajelo někoho při výstupu z tramvaje – zvoním na tramvajáka, co mi ještě nevrátil peníze – zvoním na tramvajáka, co jsem mu ještě nevrátil, že peníze nemám – zvoním na někoho se sluchátky – na neposedné děti – na neposedné maminky s neposednými kočárky, co se objeví v protisměru za jiným vozem – na neposedné důchodce běhající mezi kolejemi maraton – zvoním na celý svět, aby se laskavě uhnul.
Proč nezvoníte?
Protože mi za zvonění pořád někdo nadává.
Proč jste tu změny trasy nehlásil?
Změny hlásíme, ale nejsme povinni chodit po tramvaji a žádat cestující, aby si sundali sluchátka.
Tramvajáci jsou hrubí k lidem
Spíš je to naopak, ale co bych to vyvracel. Zkuste s námi jet někdy na konečnou, když ve voze spí jeden či více bezdomovců nebo opilců, feťáků. To pak na nás něco uslyšíte.
Tramvajáci lidi nenávidí
Kdyby to byla pravda, jezdily by jenom prázdné tramvaje.
