Článek
Já patřím k těm lidem, jež otázky ohledně pohlavní identity nechávají chladnými. Je dobré hned na úvod neplést si výraz „gender“, u kterého jde čistě o rodovou záležitost, a pak ty ostatní, u nichž už jde rod stranou a podle mého jde o sexuální duševní poruchu.
Tím ostatním myslím poruchy, kdy si najednou jedinec myslí, že jeho sexualita je spojena s měsíčním svitem, má trochu z klokana, je nebinární, je nesečtený, nemínusový, násobený, ale dělit se raději nemá.
Mně je úplně jedno, jestli chce být muž ženou, nebo naopak – ale, a v tom souhlasím s naším zákonem, pokud chce změnu, tak se vším všudy, jinými slovy:
Chceš být ženou, hošku, pojď blíž, zabolí to trošku – Šmyk a už ho nemáš, marně ho teď v rozkroku hledáš.
(Básnička na druhý případ mě zatím nenapadla.)
Pokud chcete změnit pohlaví, změňte ho komplet. Ne jenom tím, že se začnete jinak oblékat a v občance změníte jméno. Pěkně se vším všudy, aby nedocházelo k nedorozuměním. Třeba k tomu, že žena udělá jiné ženě dítě – to dítě by pak totiž právně neexistovalo, protože není právně možné, aby žena oplodnila ženu. Říkám „právně“ – jinak to samozřejmě jde.
Ale zpět ke genderu, to jest k rodu. K vyvážení mužské a ženské role. Brzy totiž zasáhne náboženství – jelikož tenhle krok je logický.
Svět mi ukazuje, jak jsou v něm pořád plné kostely. Jak se všichni modlí a v něco věří - v něco, co nikdo nikdy sice neviděl, ale i tak je to asi správné, protože tomu věří i jiní, tak co bych si se sousedem na to nekývnul taky.
Ale já se ptám, jestli třeba křesťanské náboženství není rovněž špatně genderově vyložené. Jestli někoho nemate, nebo přímo neuráží.
Já četl, že Bůh stvořil zemi a vodstvo – což je ještě v pořádku, protože zem a voda jsou dostatečně rodově vyvážené, a i když mám pocit, že po mně velký balvan na Radlické světácky mrknul, vím, že u nich změny nenastanou – ale Bůh stvořil i rostliny a zvířata a lidi, a tam už asi něco špatně udělal.
Co to je samčí a samičí? Samec a samice? Muž a žena? To jako fakt Bůh pohledem dneška ulítl, a nikdo ještě nezakročil.
Alelujáááá.
Copak u rostlin a u zvířat se to ještě nějak snese, protože jim je to jedno, ale co my? Nám, kterým to jedno není? Jak se mám dneska vypořádat s Mužem a Ženou? Copak je takový problém přepsat, že Bůh stvořil bytost a bytost? (Původně jsem je chtěl očíslovat, ale to jsem si nafackoval za troufalost a nepochopení celého významu bytí bez nálepek a hranic, která čísla udávají, ale my přeci bez hranic žijeme a každého milujeme stejně, i když někoho víc nebo míň, alelujááááá.)
A můžeme i ve výkladu nového náboženského pojetí pokročit dál a nesmíme být ve svém snažení pokrytečtí. Jak víme, že Bůh měl syna? Nějaké jako že záznamy, svitky - jistě podvrhy někoho, kdo v ženě viděl zlo (třikrát se pokřižovat). Co to znamená syn? Chce nám snad Bůh ukázat, že syn je něco jiného než dcera – a vůbec ta slova, syn-dcera. Kdyby byl alespoň trochu prozíravý, udělal by ze svého potomka bezpohlavní bytost.
Jak mohu v dnešním světle nových myšlenek vůbec Bibli číst? Jak uvěřit slovům, která sice přečkala staletí (a měnila se tu a tam podle potřeby toho a toho, a to tak dokonale, že slova a věty v další části hned samy sebe vylučovaly), ale nyní jsou svatá slova a myšlenky natolik urážlivé, až si z nich já a jiní klademe kacířské otázky, jako třeba, jestli náhodou není mezi mužem a ženou nějaký rozdíl.
Alelujáááá.
Kdo a kdy si už někdo dovolí tu obrovskou změnu a změní celé náboženství, aby lidé přestali uctívat dnešku věci nevyhovující.
Proč mi mění hračky. Proč před lety bylo velké halo s postavami z Příběhu hraček, a to s panem Brambůrkem a paní Brambůrkovou, kdy nějakému chytrákovi vadilo oslovení Pan a Paní. Proč mi mění panenky Barbie a už se nekochám nereálnými křivkami a musím se dívat na nemastné neslané ženštiny s prsy jako dvěma lentilkami rozšlápnutými pod kobercem – proč tohle všechno ano, ale Boha ne?
Nebo je za tím něco jiného? Něco daleko víc. To největší tajemství v dějinách lidstva? Tajemství tak velké, že i Dan Brown si na něj netroufne a pro další příběh raději obšlehne jiné osmdesátkové filmové béčko jako obvykle. Tajemství, které každý z náš tuší, ale je tak fantastické, že je raději pro nás dál neskutečné. Tajemství, jemuž vedou všechny ty změny kolem, ta vyrovnávání, mazání rozdílů – všechny ty nesmyslné kroky a nařízení. Tajemství, které by změnilo svět a všechno by se pak muselo vracet k jinému normálu.
Ano, i Vy to už nyní víte. Nejúžasnější a zároveň nejděsivější uvědomění si ze všech.
Bůh od začátku byla a pořád je Žena.
A celému náboženství udělali Šmyk.
Alelujáááá, chvalte Paní.
