Nekonfliktní řidiči MHD a veřejná představení cestujících sdílená na sociálních sítích

Poslední větší představení v kulisách tramvajového vozu se odehrávalo v duchu letního festivalu Prague Pride a setkali se v něm účinkující vyznávající zcela odlišné názory.

(Nezmiňuji časově bližší incident v lince sedm, při níž se šlo na nože.)

Jsem za sebe více než rád, že v posledním videu z tramvajového vozu nijak nefiguruje její řidič. Dopravní podnik nás řidiče vyzývá, abychom se možnostem konfliktních situací vyhýbali, a pokud se v naší blízkosti objeví, zasahovat do nich co nejslušněji a bez emocí.

Osobně si myslím, že cestující by si měli raději jenom povídat, nikoli diskutovat – přičemž souhlasím s názorem řidičů, že v prostředku MHD by mělo být zakázáno pořizovat jakékoli záznamy. Nejen z důvodu, že nikdy nejde na plno ošetřit různá právní úskalí v otázkách GDPR přítomných osob, ale na videu vydělá vždy někdo jiný než ten, kdo by si výdělek zasloužil.

Přístup ke sdílení lidských konfliktů se dá přirovnat ke kulturnímu pirátství. Úplně stejnému pirátství, s jakým se setkáte na internetových platformách sdílející nelegální kopie filmů, hudby nebo i skenovaných knih. Možná si poklepete na čelo, že něco takového nejde s tímto srovnávat, ale ruku na srdce, vás by neštvalo, kdybyste se stali aktéry hromadně sdíleného videa, ale krom dobrého pocitu by vám z něj nic víc nekáplo.

A to mluvím o té lepší variantě, že jste ve snímané a následně veřejnosti prezentované diskuzi na lepší straně. Být na opačné starosti o vydělané peníze jsou těmi posledními, jaké pak máte. Spíše si v tomto případě začnete uvědomovat, že videa mohou být obyčejnou šikanou, ovšem na formální úrovni.

Roztržky mezi lidmi a jejich následná dokumentace je k ničemu. Nikdy nic dobrého nepřinesly. Právě se nacházíme ve stavu společnosti, v němž se víc a víc ponořujeme do černobílého vnímání světa, a hlavně do pouze dvou možností rozhodování se a vědomé ignorace vícero možností.

Všimli jste si, že už delší čas žijeme pouze ve dvou variantách všeho a myšlenky na jiná východiska shazujeme už v jejich zárodcích. Tímto se však dostáváme do paradoxu, v němž je stejně zastoupeno jak dobré, tak špatné, tudíž i z pro někoho velmi pozitivně vnímaného videa z hádky dvou lidí se pro jiného stává video špatné a lživé – a další konflikty máte na světě.

Řidiči MHD je doporučeno, aby se do diskuzí vážených klientů nepletl. Po únorovém (mezinárodním) konfliktu v lince sedm je doporučení více než na místě. Obdobně na místě od té doby zůstávají řidiči ve svých kabinách, i když se v jejich vozech objevuje porušování obecních a přepravních pravidel. Jak jsem se kolegů ptal, zůstávají v kabinách, jelikož mnozí se netouží stát „hvězdou“ internetových stránek a vědí, že vyhrát diskuzi s váženým klientem je z jejich strany řidiče nemožné. V MHD platí více než kde jinde známé, že zákazník má vždycky pravdu.

Jak jsem poznamenal, lidé se dělí na dvě skupiny. Proto není nic divného, že jedna skupina tvrdí, jak moc řidiči i nadále vše až moc ve vozech řeší – zatímco druhá si stěžuje na pravý opak. Obojí přístup má však jedno společné. V obou případech si skupiny na řidiče stěžují.

Za poslední měsíce pražský Dopravní podnik zaznamenal zvýšený počet stížností na řidiče MHD. Oproti běžným stížnostem, mezi nimiž nechybí tradiční „ujetí vozu před nosem“ či „přiskřípnutí dveřmi“ (což jsou irelevantní stížnosti, neboť poukazují na chybu cestujícího nikoli řidiče), si klienti stěžují na laxní přístup řidiče při řešení porušování přepravního řádu.

Jsme národem kontrolorů a samozvaných strážců pořádku (pokud něco neporušuje my sami), a tak víme, co se dělat má, a hlavně, co se kdy dělat mělo. V případě MHD takový člověk ví, kdy se mělo zakročit proti majiteli psa bez košíku, kdy se měl vyzvat opilec nebo drogově závislý, aby si vystoupil, nebo proč se nemělo pokračovat v jízdě kvůli lidem na koloběžkách jedoucích blízko kolejí.

Většina řidičů incidenty řešit nechce. Nejde o nezájem, nýbrž o vlastní opatrnost a také o dlouhodobou frustraci z nevychovaných cestujících. Já jsem osobně majitelé psů bez košíků řešil roky a naprosto marně – s opilci a feťáky je to o něco marnější, a oproti pejskařům jsem měl od nich mnohonásobně větší šanci na zranění při napadaní – a lidé, kteří mi říkají, jak mám jezdit, nejsou pro mě ničím novým.

Dopravní podnik zareagoval na stížnosti cestujících nahranými hlášeními do vozu, která v několika variantách upozorňují na porušování Přepravního řádu. Hlášení je ekvivalentem příchodu řidiče mezi klienty a následnou diskuzí s dotyčným porušovatelem, která by stejně nikam nevedla. Výsledek hlášení je na tom obdobně, ale řidič se alespoň nemá šanci stát mediální hvězdou ve videu, které více než upozorňovat chce provokovat, případně nechat řidiče šikanovat veřejností.

Současné vztahy s některými váženými klienty nejsou dobré, avšak málokdy je vina na straně řidiče. Řidič je člověk, který řídí velký dopravní prostředek, má za cestující zodpovědnost a poslední, co chce řešit, že se někdo v jeho prostředku neumí chovat a nezná základní pravidla slušného vychování. Lidé nevychovaní by ani neměli pomyslet, že by do prostředku MHD nastoupili.

Jedním z řešení, jak současný vztah změnit, je možnost za porušování pravidel udělování vysokých pokut. Bohužel klienti porušující pravidla mají na své straně několik výhod, proč se v nejbližší době s pokutami nesetkají. Není dořešeno, kdo by pokuty vybíral nebo jak by se řešilo zpozdné stojícího vozu.

V neposlední řadě by se také řešilo, komu připadnou autorská práva a výdělek z videa, jež by jistě některý z vážených klientů rád při takové akci pořídil.

(Ale abychom uviděli v černém tunelu světýlko naděje, tady je důkaz, že některé Vážené klienty řidiči řeší.)