Článek
Pan premiér se zlobí právem na nás všechny, neboť jenom tak k němu přijít a něco mu vzít, to považte sami, to je ostuda jak hrom. Ale ne pro pana předsedu, ale pro toho lumpa, co to spáchal. Takový zloděj to by se měl zastydět.
Krást někde v magacínu, to je v pořádku, to se dělá, tam se krade. Je to tak na světě zařízený, že kde jsou lidi hodní a slušní, jsou tam i lumpové, kteří dělají lumpárny. Ale s takovými lumpárnami se to má jako s modlením. Dělá se to jenom tam, kde se to dělat má, a taky se to dělá s těmi, kdo to musí vydržet. Ale jít s tímhle na pana premiéra, to je opravdová lumpárna.
Ptali se ve Sněmovně, jestli někdo něco neviděl, a to víte, že tam je vočí jak na punčoše, ale světe div se, nikdo nic. Nikdo nic neslyšel, neviděl, nikdo ani lumpa neviděl přeběhnout, a že takovýho lumpa kolikrát vidíte dobře. Kdepak. Nic od ničeho zůstane pořád ničím.
Takže pan premiér je pořád okradený a okradený zůstane. Tolik se snažil, aby nám bylo dobře a měli ho rádi, jako kdysi pana Havla, ale my si to sami kazíme, když máme mezi sebou takový, co kradou, a nestydí se krást i tam nahoře. To aby se jeden bál, že jednoho dne i Pána Boha okradou.
Já si však myslím, že jsou mezi námi slušní lidé, a jako slušní bychom se měli mezi sebou dohodnout a společně zjistit, kdo to byl, a předat toho lumpa spravedlnosti. Možná pak pan premiér bude veselejší a zase se usměje, když dostane to, co mu patří. Vždyť on bez toho ani mezi lidi nemůže. To není, že je marod, ale že bez toho ven nemůže jít. Co kdyby nebylo hezky.
Tak se přiznejte. Kdo včera ukradl panu premiérovi deštník proti drahotě!?
