Článek
Poslední roky také jako řidič MHD vidím, že se jedná o svátek, v němž jako by platila určitá benevolence k opilým dětem – ačkoli děti pijí čím dál tím více a i jiné, ale tento večer, jako by mnohé dostávaly zvláštní povolenku na neomezenou konzumaci.
Neomezenou do chvíle, než vrhnou.
Každý rok tento den řeším znečištění vozu mladistvými. Ušpiněná tramvaj tímto způsobem není ničím neobvyklým i jiné dny, ale právě tento v předvečer Prvního Máje mají na znečištění největší zásluhy právě mladiství.
Každý rok čekám, kdo to bude tentokrát – a málem jsem byl překvapený, že tento rok bude výjimkou. Pouze však málem.
Moje hvězda přišla až jako velké finále při posledním kole před zatažením a byla tou, komu přezdíváme „krasobruslařka“. Krasobruslařka je opilec, který se pohybuje pomocí piruet, točí se dokola, hledá záchytné body a poskakuje někdy po špičkách, až máte strach, že si rozbije hubu. O kolo zpět jsem potkal na Dlouhé třídě opilce typu „hledač min“ -ten se po přechodu směrem k Dlouhé ulici pohyboval po čtyřech a na vozovce nejspíš něco hledal.
Opilec typu Hledač min
Krasobruslařka první vrh udělala někde mezi zastávkou U Elektry a Nademlejnská. Je smůla, že do konečné zastávky chyběla pouze jedna a půl zastávky. Červeným vínem plus to v něm vymalovala sedačku a část u zadních dveří, a třebaže neměla potlesk, hodlala v produkci přidat. Po otevření dveří vyskočila z vozu, udělala dvojitý Axel a chytla se zábradlí.
Dle zvuků něco vysílala. Nevím, jakou řečí, ale podle zvukomalby a dikce se jednalo o stížnost. Na co a kam, těžko říct. Možná na dopravu.
V depu neměli radost. I za léta praxe nelze najít pochopení pro někoho, kdo se „vožere“ jako zvíře a zničí vám žaludečními tekutinami vůz a zbaběle se odmotá do bezpečí anonymity a beztrestnosti.
Říkáte si: „No jo, socka, tam holt jezdí socani, a podle toho cestování vypadá“ – ale je jenom naše vina, a hlavně našich zákonodárců, že nejsou pokutováni lidé, kteří opilí nemají v MHD cokoli pohledávat. Ani tam nemají nastoupit.
Nebudu víc svou myšlenku rozebírat v rovině dodržování pravidel a slušnosti je vyžadovat. Napíšu to jinak.
Mám jako řidič tramvaje sen. Trochu jiný než Martin Luther King – i když podobný.
„Sním o tom, že jednoho dne na cihlově červených sedačkách a sedačkách jiných barev pražské hromadné dopravy usednou pouze střízliví cestující.
Sním o tom, že jednoho dne proměníme prostory vozidel hromadné dopravy, dneska sužované opilci a feťáky na místo, kam se nebudou bát vstoupit slušní lidé a budou místem svobody a spravedlnosti.
Sním o tom, že jednoho dne malé děti nebudou zvracet po plošinách tramvajích a ničit sedačky a okna grafity a škrábanci.
Sním o tom, že jednoho dne v pražských tramvajích, ve městě známém svým laxním přístupem ke spravedlnosti, opilci budou natolik slušní, že do vozu nenastoupí a nenechají se budit na konečných – a tramvaje a autobusy a metro bude čisté a zářivé, jak tomu bývá ve společnosti inteligentních lidí. O tom dnes sním.“
