Článek
Článek prosím zde.
Mnozí vědí, že jsem řidiče tramvaje dvacet pět let, a to je délka praxe, která mi dává možnost některé incidenty v dopravě objektivně posoudit. V tomto případě ze záznamu vnímám na 99 procent řidiče tramvaje jako napadaného, který se brání agresivnímu cestujícímu, jehož pohyby odpovídají někomu pod vlivem omamné látky (alkohol, drogy). Na devadesát devět procent proto, abych nevypadal příliš jistě. Na záběrech navíc vidíte přítelkyni agresora, která se snaží muže uklidnit, což je také obrázek pro mě známý a doprovázející podobné potyčky.
Dle mého se řidič, a rovněž dle mého názoru, pouze brání a podle držení stavěcího klíče, pro nás více známého pod názvem „tágo“, je ze situace značně vystrašený. Ale rád nechám konečné závěry spravedlnosti – a tím myslím opravdové spravedlnosti, která se od jiných soudů neveze na vlně jistého hejtování a opovrhování řidiči MHD od doby incidentu řidiče a cestujícího cizince.
Jak incidenty pokračují – byrokraticky
Mezi řidiči je znát z vývoje situace mezi nimi cestujícími snadno identifikovatelná frustrace. Není ničím novým, že agresivita cestujících, ostatně jako i lidí zrovna necestujících MHD, narůstá.
Možná stojí za zmínku, že nárůst agresivity je zapříčiněn něčím, co je popsatelné jako tolerance k takové agresivitě. Tato tolerance roste díky přístupu orgánů, které by ji měly potlačovat. Přístup se dá popsat jako nemožnost – nikoli neschopnost. Schopných slušných lidí máme dost, žel nejsou využiti svými nadřízenými, kteří mají jiné zájmy a možnost snažit se udělat pro své voliče jejich místo pro život bezpečnější je nijak dle viditelných výsledků nezajímá.
Řidiče krom frustrace z počínání cestujících trápí i přístup svých nadřízených. Nastíním modelovou situaci, při níž je ve voze opilec, mírně agresivní (to jest nadává, ale nikoho nenapadá), a řidič zavolá na dispečink a oznámí situaci. Mělo by být správné, kdyby dispečink nařídil přerušení jízdy, zastavení vozu a čekání na složky policie. Bohužel realita je taková, že řidiči je v mnoha případech, skoro ve všech, nařízeno pokračování v jízdě a zásah policie přislíben.
Osobně jsem toto zažil několikrát a musím přiznat, nebyl jsem nadšený, že musím s opilcem pokračovat, aniž bych mohl ovlivnit, zda se třeba neprojeví jeho další agresivita a nenapadne jiné cestující. Navíc jsem musel každou zastávku čelit výtkám cestujících, že mám ve voze opilce (pozvraceného) a jak si dovoluju pokračovat a neuvědomit policii.
Jistě uznáte, že vysvětlování o policii na cestě, zatímco vy sami pokračujete, je přinejmenším matoucí. Díky tomu řidiči MHD opět ztrácí na vážnosti, která vlastně vážností už dávno není a mění se na podivnou satiru společnosti.
Tramvaj pokračuje z prostého důvodu, že je nemožné ji jinými tramvajemi objet. Službu konající dispečer pouze provádí, co považuje za správné na základě školení o podobných situacích, co považují za správné jeho nadřízení a řekněme i lidé, kteří vědí, že stojící tramvaje nevydělávají.
Na tomto místě podotknu, že dispečeři jsou také řidiči a věřím, že o naší nevalné „náladě“ vědí stejně jako my a stejně ji vnímají, když jsou sami za řidiče na trati.
Opilce přijela zajistit hlídka až po skoro třiceti minutách jízdy, a to již byl vůz řekněme výrazem „kontaminován“ k výrazné nespokojenosti ostatních klientů. Osobně jsem výsledek cestování takového klienta zasypával pískem.
Jak se takto děje, se dozvíte zde.
Přepravní řád
Přepravní řád se stává pro mnohé cestující cárem papíru, který už ani papírem v mnoha tramvají není. Slušní lidé ho vůbec nepotřebují, ti jsou jednoduše slušní. Podle mého a mé praxe lidé intoxikovaní alkoholem, drogami, špinaví, agresivní se nemají k jakékoli zastávce MHD vůbec přiblížit. Je mi jedno, že se vozům MHD přezdívá „Socka“ a podle toho se k nim vážení klienti chovají a přistupují. Dodržování Přepravního řádu by mělo být vyžadováno jako jiná pravidla – a to pod trestem vysokých pokut.
(Možná si položíte otázku, co vzít někomu, co nic nemá – a já při tomto odbočení zmíním postesk mého kolegy, který říkal, kde že jsou ty časy, kdy Přepravní řád porušovali pouze staří dobří čeští bezdomovci. Takovým stačilo pouze říct, zvýšit hlas, a ti sbalili své igelitky a odešli. Takových bezdomovců výrazně v MHD ubylo a důvodem jsou právě časté bolestivé srážky s jinými lidmi rovněž porušující Přepravní řád, v jejich rovině však daleko agresivnější a bolestivější.)
Myslím si, že kdo má peníze, aby se alkoholem až nelidsky „střískal“ do podoby agresivní trosky, má i na zaplacení pokuty. Možná by i taková pokuta potrestaného odradila od další konzumace alkoholu, případně že by si po jeho požití cestování v MHD rozmyslel. A když ne on, tak jiní.
Dopisuju o podobných tématech a návrzích s ministrem vnitra Rakušanem a panem doktorem Hřibem. Bohužel se jedná o korespondenci jednosměrnou, neboť i po uplynutí mnoha měsíců jsem nedostal od nikoho z nich jedinou odpověď, třebaže jsem své dotazy a zažitou praxi formuloval veřejně bez stínu anonymity.
Příspěvek na sociální síti. X.com, ve vláknu pana doktora Zdeňka Hřiba. Odpověď na jeho otázku, co by si lidé od něj přáli, zveřejněnou 20.3..
A co dál?
Není jednoduché diskutovat na téma, Co se může stát? Pokud v podobných případech nezačne o něco více fungovat nestrannost, řidiči MHD nemohou doufat ve zlepšení poměrů. Je těžké si v podobných situacích zachovat chladnou hlavu a věřit v uklidnění poměrů. Já vám namísto složitých myšlenek ocituju svého kolegu, co dnes napsal jako odpověď ke zprávě o incidentu.
„No bezva, co se teď bude opakovat ve větší míře si asi umíte domyslet asi sami a nic hezkého to pro nás nevěstí. Když si člověk zavolá Městskou policii, tak se snaží dotyčného pokouší posadit zpět do vozu a nadávání, proč je voláme a nevyhodíme si je sami. Nějak tato práce ztrácí na atraktivitě. Věštím odchody kolegů jinam a menší zájem při náborech.“
Jde o přesný opis a možná mu tolik nerozumíte. Řidiči však ví své o každém slůvku a jejich formulaci. Až to pochopí i ti, co řidiči nejsou, skončí tohle špatné období. Měli bychom na tom začít pracovat. Dokud je čas.
