Článek
Pak jsou rodiče s invencí, kteří se dají vysvětlit různými způsoby. Za rodiče s invencí se považoval třeba jeden muž, jehož dítě běhalo po polovině tramvajového vozu, křičelo pisklavou fistulí a ostatním cestujícím ukazovalo, jak moc dobře umí tancovat jako Michael Jackson. Muž se za rodiče s invencí považoval i v okamžiku, když jsem mu popisoval různá možná zranění, jaká může dítě utrpět, pokud se nedrží – přičemž výčet jsem ukončil filozofickou úvahou, že by dítě poté mohlo mít s božským Michaelem společné i to, že už není.
(Samozřejmě Michael je. Je na před lidmi utajovaném ostrově, válí se na pláži a vedle něj leží starý stařík, který má těžký přízvuk a tvrdí, že je král rock and rollu a že taky kdysi fingovanou smrtí se všemi pořádně vydrbal. Navíc je to Michaelův bývalý tchán.)
Rodič budoucí superhvězdy na varování nedal a oznámil mi, že chce, aby z dítěte vyrostla osobnost. To není nic nového. Znáte ten vtip, jak dítě řve v tramvaji a lidi prosí matku, aby ho utišila. Matka však odpoví, že neutiší, že chce, aby z dítěte vyrostla osobnost. Mezi lidmi se objeví mladík, vytáhne z pusy žvýkačku a tu bodne matce na brýle. Matka se rozeřve, jak se to mladík chová, a on odvětí, že jako osobnost.
Dneska už rodiče s invencí jako řidiči tramvaje neřešíme. Na řešení máme hlášení do vozu. Podnik nechce po určitých událostech další skandály, a tak vše řeší nahraný hlas. Tedy řeší skoro vše. Na něco je i hlas krátký. Desetkrát jsem opakoval opilci, že jsme na konečné, ale on nerozuměl a chtěl platit. Tak jsem ho zkasíroval za celou hospodu a nechal spát.
Pokud vidíme, a to ne také vždy, že se ve voze něco děje, zmáčkneme tlačítko a nahraný hlas za nás problém vyřeší. Alespoň takhle si to zřejmě tvůrci programu představovali. Děláte ve voze nepořádek, tlačítko. Jíte ve voze způsobem, že pořádáte piknik, tlačítko. Nemávnete na signál nástupu s kočárkem, protože prý nechcete hajlovat, tlačítko. Cokoli přes čáru Přepravního řádu, tlačítko.
Tlačítko jsem použil i na dalšího rodiče s invencí na lince dvacet dva. Tento rodič vymyslel pro své dvě malé holčičky zajímavou dobrodružnou hru. Pracovně jsem ji nazval – „Kdo uteče, vyhraje“ Spíše by se však měla jmenovat: „Zlatá brána otevřena“ – třebaže nešlo o hlavu, ale o jiné končetiny.
Pravidla hry nebyla těžká. Děti schválně stály na schodech namáčknuté na dveře a při jejich otevření se co nejrychleji snažily utéct z jejich dosahu. Děti byly hodné a střídaly se. Kdykoli dítě uteklo dveřím, otec měl radost a odměnil dítě úsměvem.
Netřeba si dělat starosti o jejich zdraví. U dveří vozu typu T-3 hrozí víc než zranění ušpinění, které nevyperete. Ačkoli pamatuji, že když jsme před mnoha lety začínal, objevil se případ sociopata (údajně), který do gumy na křídlech tramvajových dveří vkládal rozlomené žiletky, aby vážené klienty zranil, kteří dobíhají a cpou se do zavírajících se dveří.
Někteří kolegové tenkrát mluvili o účinné prevenci proti nevhodně nastupujícím klientům, ale mně to tak nepřišlo. Tomu pánovi, co měl na ruce šestnáct stehů, také ne.
Skupina Katapult si v jedné své písni klade otázku: „A co děti, mají si kde hrát?“ Odpověď je – ano mají. Nejlépe ve voze Typu T-3 s dveřmi. A nejen s nimi. Tyče a madla, přezdívané obecně „mastná tyč“, také lákají ke sportovním hrátkám. A také proč ne. Společnost apeluje pro vyšší sportovní pohyb dětí, tudíž proč by se Dopravní podnik do všeobecného zájmu o pohyb nezapojil.
Některé tramvaje lze obětovat. Když se dělá cokoli pro děti, považuje se to za investici do budoucna, tudíž netřeba hledět na ztráty. Pokud někdo dospělý, zvláště rodič, uznává ve svém invenčním myšlení, že zdravý pohyb pomocí dveří tramvajového vozu je správný, nemůže tato iniciativa pro pohyb zklamat.
Dobré nápady se navíc rozvíjejí, někdy samy doslova rozkvétají. Co někdy začíná hloupá myšlenka jednoho jedince s podivným myšlením, může se stát masovou záležitostí, v níž se jednou najde i něco konečně dobrého.
Proto sportujte v tramvajích. Využijte všech příležitostí a nehleďte na možná zranění způsobena tímto zatím nevhodným hraním. Nedbejte ani na nahraná hlášení od řidiče, která vás budou vyzývat ke kázni. I tuto překážku zdolejte a utužujte tělo. Sportujte, a jednou budeme mít v tramvaji i olympiádu.
A já hned pošlu do světa krom nové myšlenky i nové olympijské heslo: Není důležité vyhrát, ale dostat se ve zdraví na konečnou!
