Článek
Mnoho lidí v současnosti nemá se změnou názoru problém. Z učení o lidskosti pozvolna mizí dřívější pravdy o tom, že slovo dělá muže (asi proto, že už se diskutuje, kdo je vlastně muž a jestli dělalo slovo i ženu) – obdobně jako mizí učení, že každý by si měl stát za svým názorem.
Se zvláštním údivem pozoruji, jak se společnost za poslední měsíce a už i roky vyvinula do stádia, kdy se to s názory má tak, že je vlastně správné, když dochází k jejich úpravě či alespoň změně interpretace. Člověk, který tak činí, je nyní považován za člověka moudrého a učenlivého a bývá často za svůj měnící se postoj druhými chválen. Většinou těmi, co svůj názor mění taky.
Dokonce už tato změna názorů dostala svůj status a název – a nejde proto už o pouhou změnu názoru či přeběhnutí na jinou stranu, nýbrž o názorový vývoj, a ten, kdo tímto stádiem vývoje prochází, nazývá se vývojářem. Název není ještě dokonalý, ale nebojte, dle pravidel teorie přijímání nepřijatelných témat do společnosti, jinak známé jako Overtonovo okno, se tento název ještě v budoucnu změní.
Co se říkalo včera, dneska platit nemusí – a dvojnásob to platí, když se mluví o volbách a kandidátech v nich. Po volbách se z některých lidí stávají vývojáři až skoro fanatičtí a velmi rychle se ukazuje, že názor není v mysli duší konstantní a k jeho změně dochází rychlostí světla.
Kdo byl nepřítel, je najednou za spojence, kdo hňup, tak prima kámoš, kdo neměl vizi, má jich najednou na rozdávání – kdo koho nemohl ani cítit, už mu klepe na dveře, případně na něj mává alespoň přes plot, když ho dál nepozvou.
Změny názorů se nijak nebojte. Změna názorů je dle doporučení dnešní společnosti zdravá a ukazuje se, že kdo je takové změny schopen, je člověk prozíravý – a vůbec ne žádným drobným hlodavcem, jehož přirovnáním se dříve tací lidé měnící názor častovali.
Člověk měnící názor je vlastně sám sobě diplomatem. Sám sebe vlivem okolních událostí dokáže opravit ve špatném směru a sám sebe i nastaví k novému. Jde vlastně o nový filozofický směr, který by se dal nazvat pragmatickou anusologií, neboť poukazuje, že něčí prospěch může změnit výši prospěchu i jiného jedince, pokud prospěch náležitě ocení očištěním se od nesprávných myšlenek a postojů – což lze právem považovat za duševní hygienu.
Jak jsem psal v minulém článku, volby amerického prezidenta budou v mnohém připomínat i za necelý rok naše volby do Poslanecké sněmovny - a zcela jistě už teď vím, že i to, co bude po nich, se nebude tolik lišit od toho, co uvidíme dnes a v dalších dnech v souvislosti s novým prezidentem a lidmi, kteří se mu budou snažit zalíbit.
Mnozí poté (teď, i za rok) pochopí, že jejich starý názor si zaslouží renesanci a vývojem se dostanou na novou úroveň, o níž se rádi podělí s ostatními, a nejspíš i vztyčeným ukazováčkem pokynou k těm, co názor zatím nezměnili, aby tak učinili v co nejbližším termínu.
A pokud byste i nadále měli o změně pochybnosti, vzpomeňte si na jednoho našeho politika, který řekl, cituji – „Jenom blbec nemění své názory.“
PS: Toho politika hodně lidí nemá rádo, ale kupodivu tenhle vzkaz od něj berou naprosto ve velkém.
