Článek
Mému otci je osmdesát a na stáří neshledává nic krásného. Absolutně nesouhlasí se slovy herečky Květy Fialové, že stáří je nejkrásnějším obdobím. S tímto tvrzením by se dalo eventuelně souhlasit, pokud by v něm starý člověk měl dostatečně silné léky, které ho udrží v transu a v psychedelické extázi. V tom stavu je totiž hezké všechno.
Můj otec mě už dlouho varuje před lidmi, co o stáří hezky mluví. Doslova mě vyzývá, abych každému, kdo toto řekne, okamžitě vrazil facku.
Teď někteří čtenáři nesouhlasně kroutí hlavou a myslí si, že kecám. Pravděpodobně někteří hned vzpomenou na starší příbuzné žijící skvělý život i v devadesáti, a to život plný optimismu, dynamického rozvoje a plného příležitostí. Alespoň takhle podobně to říká PR agentura na život. Přesně ta agentura, která říká, že všechno dobře dopadne a zlé potrestá karma. Nestane se z toho však nic. Ale slíbit to může.
Věřím, že člověk nad sedmdesát a výše a může být jakž takž v pohodě, ale nevěřím, že by se víceméně radoval a všude vykřikoval, jak je fajn být starý a nemůže být nic lepšího než ráno vstávat a uvědomovat si, kde na těle něco bolí víc, či se objeví bolest nová.
V tento moment mi někteří čtenáři vyvrátí mé přesvědčení dalším tvrzením o příbuzných, nebo i o sobě, že nic takového necítí a jsou ochotni na krásu zralého důchodového věku přísahat. Pořád tomu však nevěřím. Jsem sice ochoten uvěřit historkám o vitálních osmdesátnících, či devadesátnících, co se stále starají o hospodářství – ale nevěřím, že tyto práce dělají s radostí a s vědomím, že až je skončí, vyrazí do fitka nebo česačů bavlny bál.
Podle mého si staří zasluhují úctu i za to postávání v MHD. Nedávno jsem musel žádat asi tak desetiletého kluka, jestli by důchodce nad ním nepustil sednout – a pro plus kluka musím napsat, že důchodce sednout pustil a mě nezmlátil za opovážlivost oslovení.
Dneska jsem četl příspěvek na sociální síti ohledně narozenin starého pána, jenž končil větou – „Stáří je na prd, a tak všichni žijte naplno, dokud to jde.“ Pisatel má pravdu. Sice si můžete dokola opakovat, že ve stáří svůj život teprve roztočíte, ale je více pravděpodobné, že na roztočení nebudete mít už tolik pomyslného husího sádla, aby se kola vůbec trochu pohnula.
Pravděpodobně málokdo z nás bude ve stáří alespoň tak na oko vitální jako Morgan Freeman, Sylvester Stallone nebo Arnold Schwarzenegger. Ostatně stejně bych rád viděl, jak tito pánové ráno vstávají. Jestli vyskočí z postele, udělají deset dřepů a jdou do desíti vydělat další milion. Jedinému, komu tohle bez diskuzí věřím, a k tomu ještě mnohem víc, je Chucku Norrisovi, a to proto, že se ho bojím.
Když vidím slogany, aby se lidé nebáli stáří, že jím nic nekončí, vždycky mě zaskočí, že se u nich nepíše cokoli dál. Chybí mi tam nabídka, co by se dalo ve stáří dělat. Já vím, cestovat. To samozřejmě, to je univerzální nabídka. Ale nežiju v Německu, tudíž vzhledem k vývoji situace v naší zemi očekávám, že v důchodovém věku budu cestovat maximálně ze svého pokoje do obchodu na slevy, přičemž budu doufat ve štěstí a benevolenci mladých lidí, kteří mi ručně nevysvětlí, jak velká jsem pro ně coby důchodce sociální brzda. Pokud štěstí mít nebudu, budu se ohánět holí a ukazovat, že jako mladý jsem viděl Star Wars a měl rád Dartha Maula a jeho oboustranný laserový meč. Budu kolem sebe máchat holí jako na kajaku.
Stáří přijde. Je smutnou pravdou, že kdo neumře dřív, bude jednou starý. Chápu, že mnozí mladí si myslí, že jim to nevadí, neboť budou už dávno miliardáři a v nejhorším případě si pořídí nové tělo, které si vypěstují ze svých kmenových buněk. Přeji jim v jejich představách hodně štěstí. I tak si myslím, že budoucnost ve stáří bude jiná než v představách, a rozhodně ne taková, aby se na ni člověk těšil.
Upřímně řečeno, proti stáří není žádný lék. Možná bohatství, ale kdo na to má. Takže si myslím, že alespoň ta úcta bude taková náplast na časy, kdy člověku není zrovna nejlépe a uvědomuje si, že to lepší je už dávno pryč a přichází čas čekání. A to je prý úplně nejhorší.
To nemám ze sebe. To napsal Stephen King v novele Chuckův život. Přečtěte si to, i když to není právě o tom Norrisovi. Ten totiž nikdy starý nebude - a úctu si zjedná sám.