Článek
Nevím, jak jste na tom vy s podobnými polohami a nic proti ničemu - jak se říká: komu chutná, ať si dá, a ať si i přidá. Já jsem však v tomto případě zase o něco dál, protože jsem se potkal s někým, kdo je právě tou pověstnou mobilní světluškou, a setkal se se svou čtenářkou.
Vyprávěl mi kolega spisovatel:
Šel jsem ti do řeznictví a tam ti byla prodavačka. A my se jako známe dlouho jo, ale dneska mi říká místo toho obvyklýho, co si dám, že prej mě čte. A to víš, to se neomrzí. Takový věci blízký bližnímu svýmu nevokoraj. Jak říkal Bolek Polívka, že i sedmdesátá láhev slivovice v řadě jako dárek k narozeninám potěší.
Tak mě to těší, že mě lidi čtou, a prodavačka řekne, že mě čte v mobilu před spaním. A hned dodá, že „pak se to ale spí.“ Řekla to tak rychle, že mi to hned zase úplně neseplo, jak to jako myslela? Jako že mě čte a je hned hotová? Nebo že vytuhne, jak na mě mrkne, páč píšu hovadiny. No, hele, neměl jsem odvahu se jí zeptat.
Ale zase na druhou stranu mě to tak trochu vzrušilo. Jen si to představ. Jsem s ní v její posteli a její starej na to ani bůůů. Vlastně jsme taková ta zvláštní trojka, jaká byla v pornech pro kukačky. Jak je tam chlap, co má pěknou ženskou, ale pak ji radši dá tomu většímu frajerovi a ten jí dá za uši, a von sám jen čumí a pozdravuje rukou Kadla.
Tak nedalo mi to viď. Jak tohle slyšíš, hned jsem jako byl za kance. Tak se jí ptám, co na to jako že manžel. Ona se uculuje, že prej dobrý. Že von ani muk.
Jsem vlastně takovej milenec bez rizika. Ale to není žádná výhra. Milenec bez rizika je i obyčejnej umělák. A je fuk, jestli je na baterky, nebo takovej ten ruční pohon sem tam. A já pochopil, že takhle mě si ty ženský na mobilu berou. Zapnou si mě, já naskočim, a jedou, jak dlouho potřebujou. Pak jdou spát.
Poslouchal jsem kolegu a uvědomil jsem si, že co popsal, jsem vlastně i já, a tak jsem se snažil nic víc nerozebírat a změnil téma.
„A co sis nakonec koupil?“ zeptal jsem se.
Pokrčil rameny a odpověděl:
Jelito a jitrnici.
