Článek
Komunismus je stále univerzální strašák, už od Sametové revoluce. Každý politik, a nejen politik, ho vytáhl kdykoli bylo potřeba – a potřeba to bylo vždycky, když někdo začal srovnávat doby a jejich postupy, a hlavně chování a vládnutí některých dotyčných osob.
Tohle strašidlo je naprosto směšné, ale lidé jsou hloupí, a tak když jim někdo o něm začne důrazně vykládat, tváří se u toho přísně a je oblečený do slušivého obleku (a lidé navíc ví, že ten člověk má plat několikanásobně vyšší než oni), něco se v nich zlomí, kývají hlavou a jdou za ním jako berani. To je naše povaha.
Ale už přibývá rozumu – a rozumu přibývá víc a víc, když je lidem hůř a hůř, to je běžné – a tak mnozí lidé začínají počítat dvě a dvě, a někdy i víc a uvědomují si, že strašení tím stále samým po desítky let je už samé začíná urážet. Nebyli to komunisté, kdo naši zemi za poslední desítky let dovedli právě do dnešních dnů se vším všudy – byli to jejich političtí potomci, kteří politice vůbec nerozuměli, a pokud ano, tak ne moc, ale i tak ji využili pro svoje nápady a přežití, což se jevilo v konečném součtu jako výhodné.
Je to opravdu už nuda, když někdo prohraje ve volbách, a místo toho, aby sám přemýšlel, proč mu lidé hlas nedali, nebo mu nedali dostatečné množství, začne nadávat na lidi, které popisuje jako hloupé, a to jenom proto, že chtějí zpátky státní bezpečnost, pracovní tábory, fízlování, pendrekový zákon, fronty na banány, nedostatek zboží, stálou kontrolu od velkého bratra a přirozeně podporu Ruska, čili Sovětského svazu, plus to další, co dotyčný člověk někde vyčetl nebo viděl na videu platformy YouTube.
Pokud si myslíte, že jsem poslední větou popis toho, o čem tihle poražení mluví, přehnal, jen si je poslechněte a uslyšíte, že jsem ještě docela s jejich komentáři smířlivý.
Těmto lidem chybí sebereflexe. Taky jim chybí pokora. To, že někteří z nich ani neznají vyjmenovaná slova, o tom ani nemluvím. Chybí jim cokoli z toho, aby jednou byli dobrými politiky, jimiž nikdy nebyli. Oni totiž vidí občana stále pouze černobíle. Vidí buď občana, který je s nimi – a pokud není, je to komunista, který ničemu nerozumí. Pokud se dívá politik z opačného politického spektra, má občana za přítele, nebo za kapitalistu, ale takových politiků moc není.
Tihle poražení politici si neuvědomují, že výsledek volby a jejich prohry je úplně o něčem jiném nežli o touze návratu komunismu, nebo alespoň socialismu. Neví, že taková volba je vzkaz, že volič je považuje za horší než ty již vícekrát vyjmenované.
Politici sami tohle nechtějí vidět, takže o tom ani nepřemýšlí, a taky je o tom přemýšlet ani neuvidíte (tím myslím, že by se veřejně káli, ale jako upřímně, ne kecy). Nikdy si neřeknou, že jsou oni špatní, že něco neudělali dobře, že naopak dovedli některé lidi na okraj, za nímž už toho moc není – ani nevidí a neuvědomí si, že lhali, že svými rozhodnutími brali jiným lidem.
(Pokud chcete příklad, tak o lhaní doporučuji zábavný pořad pana ministra Rakušana Bez cenzury (s cenzurou), a o zlodějině různé hlasováním potvrzené nevyplácení toho, co komu patří, nebo by patřit mělo.)
Ufňukaní poražení politici jsou jako malé, nevinné, avšak blbé děti, které si myslí, jak moc dobře tu a tu věc dělají a že ji myslí dobře, ale netuší, že tím tvoří jenom katastrofu. Rozdíl mezi blbými dětmi a jimi je jenom ten, že takové děti nemají platy a výhody a možnosti, o kterých se nám ani v dětství nezdálo, a rozhodně nemají existenční problémy – i když tu a tam o nich třeba mluví, jako třeba věčný poslanec Marek Benda, který nikdy na budíka vstávat nemusel, ale za to umí odpouštět.
Mám po posledních volbách v hlavě jednoduchý majáček. Pokud politik z dnes již pro mě bývalé pětikoalice (rozpad je dle mého na spadnutí – ten oficiální, neoficiálně se rozpadli dávno) mluví, že lidé chtějí zpátky komunismus, je to pro mě automaticky vůl. U ODS je tato automatika potvrzena dalším podtrhem na voliče, a to slibem, že vyhodí ze strany Pavla Novotného. Jak vidno, čekalo se jenom do voleb, aby se rozhodlo, co s ním. Podle rozhodnutí se evidentně bude ještě hodit.
Pokud máme mezi sebou politiky, kteří na nás používají jednoduché triky, že za něco může někdo jiný, slibuju vám, slibuju, opravdu SLIBUJU, že se z místa, kde teď politicky a lidsky přešlapujeme, nehneme. Prostě nehneme. Jsme tam zaražení a každý tenhle politik, co dokola mele o hrozbě komunismu, nám dává další rány, po nichž jsme na tom samém místě hlouběji a hlouběji.
Stejně se nehneme, jestli si myslíte, že lidé, kteří se prezentují jako komunisté, jsou komunisti i ve skutečnosti. Jestli si to opravdu myslíte, v životě jste nečetli jejich program (já ano), který v ničem nepřipomíná cokoli z cesty k vysněnému komunismu.
Obdobně jsem však přesvědčený, že mnozí politici, a to napříč politickým spektrem chtějí, abychom se nehnuli. Dalo by se říci, že v nás s úspěchem pěstují hloupost a pěstují ji tím, že chtějí, abychom blbostem věřili a zvykli si na ně, a co hůř, dávali nám tím sílu, o níž si myslíme, že nás chrání před něčím horším. Nechrání. Jediné, co chrání, jsou lidé, kteří nám ji právě cpou do hlavy.
A víte, proč potřebují tu ochranu? Protože čas od času se stane taková zvláštní věc, že přijde něco jako světlá chvilka, v níž si uvědomí, co volby a jejich výsledek doopravdy znamená. Je to jenom krátce, a není to často – ale je to ta chvíle, kdy si uvědomují pravdu. Pravdu o sobě, ale hlavně o nás.
Ta pravda je, že nejsme úplně blbí – i když nám to pořád cpou jako hotovou věc.
