Článek
Není nic zvláštního, že nejvíc zakazují lidé, kteří si čuchli k moci a chtějí hned svět spasit klackem, jak to kdysi říkal pan Jan Werich.
Ohňostroj je téma na zakazování dlouhodobé. Já osobně si pamatuju jako socialistické dítě dva silvestry, kdy v prvním oslavy připomínaly válku – a druhý za rok byl zase klidnější, protože se už před Vánoci rozjela kampaň s obrázky utržených prstů a vypálených očí. Podotýkám, že to byla doma, kdy se pyrotechnika nedala koupit a museli jste se spokojit s domácími výrobky, ne vždy přirozeně kvalitními a bezpečnými.
Dneska je to jiné. Pyrotechniku koupíte a je zpracovaná tak, že pokud trochu myslíte a nejste psychopat, tolik újmy neutrpíte nebo nezpůsobíte. Netvrdím, že jsou zcela bezpečné – ale stále platí, že jsou bezpečné tolik, jak jste k nim opatrní vy sami.
Já si myslím, že silvestr a jeho ohňostroje a rány a světla a jiskry jsou o uvolnění. O prostém uvolnění, kdy se jeden den chováte jinak a něco si užíváte nebo ventilujete. Jinými slovy, bavíte se a chcete být slyšeni. A proč ne, je to konec roku, a když se podíváte po světě, (samozřejmě že se tam najdou názory, že by se to mělo zakázat), oslavy proběhnou bouřlivě s duněním a jiskřivými světly. Tohle právě k oslavám patří. Aby byl člověk ticho, na to jsou pohřby.
Argumentů, proč ohňostroje zrušit, naleznete nepočítaně. Málokdy však takové argumenty fungují v širším kontextu. V článku, na který reaguji, se v tomto směru mluví mimo jiné o vystrašení domácích zvířat a vlivu na životní prostřední – přičemž je čtenářům ihned autorem vzata argumentace, že je to jednou za rok.
(Nereaguji na podobné téma poprvé, takže už jsem v otázce jednodenního vystrašení kdysi použil myšlenku, že zatímco zvířata děsíme jen jednou do roka, do jejich výkalů šlapeme celý rok. Což samo o sobě není nic proti zvířatům, ale proti moralistům, kteří považují zvířata za své miláčky – do chvíle, než přijde čas jídla.)
Kdykoli slyším někoho, kdo se projevuje jako milovník zvířat a také jako jejich mluvčí, vzpomenu si na román Válka s mloky od Karla Čapka, v němž jedna postava podotkne, že anglický gentleman zvířata chrání, ale nevyjednává s nimi.
V tomto případě naprosto trefné, protože aby takový mluvčí zvířat nebyl za pokrytce, musel by se zasadit o to, aby zvířata měla práva a ta práva byla pro všechna zvířata stejná. Jinak by mohl vzniknout zvířecí rasismus, což jak uznáte, v téhle době prostě nejde, jinak by třeba fotbalisté už ani nehráli na nohou, nýbrž jenom na kolenou.
Následující obrázek poukazuje můj diskuzní příspěvek na článek a je lepší než dalších pět odstavců.
Diskuzní příspěvek
Možná by místo lidí stačilo zakázat samotný silvestr – nebo prostě zakázat konec roku. Tím by odpadla potřeba se s ním jakýkoliv způsobem loučit. Stejně jedeme staletí podle něčeho, co kdysi někdo vymyslel, aby se vědělo, kdy komu má jít kdo rozbít hubu, nebo kdy přes tu hubu někdo dostal. Ani nepotřebujeme konec roku na začátek něčeho nového. Změny můžete dělat i jiné dny a nemusíme čekat, že začátek nám písknou hodiny na věži.
Zakazování nemá smysl – a nemá ani smysl ten smysl uměle do lidí vtloukat klackem argumentů a prohlášeními, jejichž smysl skřípe sotva narazí na první kamínek. Jestli si chcete bouchnout, bouchněte si. Nemiřte na jiný lidi, stejně tak na sebe, nemiřte na baráky, na zvířata – a bude to fajn. Užijte si konec roku a užijte si ho podle sebe, přirozeně v mezích zákona, vedle ni krok.
Přeji vám do nového roku 2024 (zase od kdy do kdy) to nejlepší, ale hlavně zdraví. To jsem pochopil, že je nejdůležitější. Taky vám přeju i jiné věci – čímž se dostáváme k závěru a k poslednímu obrázku, který je taky víc než hromada odstavců.
PF
