Novoroční ohňostroje aneb důkaz omezenosti lidské rasy

Už z titulku a prvního odstavce je asi zřejmé, jaký je můj názor na ohňostroje - ten je sice částečně ovlivněný mou láskou ke zvířatům a především psům, na druhou stranu jsem ale schopný najít mnoho argumentů, které se zvířaty vůbec nesouvisejí. Všechny tyto body ukazují pouze k jedné věci - že někteří lidé jsou stále ve svém nitru do sebe zahledění, sebestřední a především naprosto ignorantští vůči všemu, z čeho nemohou mít žádný užitek. Nový rok tak opakovaně začínám s pocitem, který by člověk v tento den v roce asi zažívat neměl - se studem. Stydím se totiž za to, že lidé, které denně potkávám venku na ulici, v obchodech a někdy i ti, se kterými se bavím, podporují takto nesmyslnou formu zábavy, která svou primitivností spadá někam do hlubokého a temného středověku.

Samozřejmě existuje mnoho důvodů, které pořádání novoročních ohňostrojů podporují a bylo by neférové je v tomto článku opomenout. Na začátek ale jedním dechem dodám, že všechny tyto důvody jsou sice naprosto legitimní, zároveň ale velice sobecké. Tím asi nejčastěji používaným je tvrzení, že přeci jde pouze o jeden den v roce, a proto by to i odpůrci mohli nějak vydržet. Ovšem, sami odpůrci by to většinou nějak vydrželi, ostatně většina odpůrců (včetně mě) proti ohňostrojům nebrojí kvůli sobě - celý novoroční zážitek mi sice příjemný není, ale z čistě subjektivního pohledu se zvládnout dá. Ale dokážete vysvětlit to, že jde pouze o jeden den za rok, divokým zvířatům, která se ze strachu z hlasitých ran vzpamatovávají ještě dlouho poté? A vysvětlíte to i stovkám zaběhnutých domácích mazlíčků? A lidem, kteří třeba zažili válku a podobné zvuky jim způsobují psychickou újmu? Malým dětem, které se bojí? A životnímu prostředí, do kterého je vypuštěna velká spousta škodlivin?

Ve světle posledních tragických události předvánoční Prahy bychom si mohli naivně myslet, že tento přežitek si lidé odpustí - ale bohužel ne. Všechna čest těm několika městům, které ohňostroje skutečně zrušily, většina jich ale tuto nesmyslnou zábavu i nadále podporuje. Tím se dostáváme k dalšímu argumentu - že přeci máme právo aspoň jednou za rok upustit páru a neohlížet se na ostatní. Ale je to skutečně jenom jednou za rok? Čest výjimkám, ale většina lidí jedná sobecky nejenom jednou ročně, ale poměrně pravidelně, někdy i denně - já mezi tyto hříšníky samozřejmě patřím také, ale na rozdíl od nich se nehraju na neposkvrněnou lilii, která má právo jednou za rok zhřešit proti základním pravidlům solidarity právě proto, že zbytek roku je všechny dodržuje.

Co další důvody pro? Že se to líbí dětem? Dětem by se líbilo i nemuset chodit do školy, celý den sedět doma a místo učení hrát na počítači, ale dovolíte jim to jenom proto, že se jim to líbí? Dospělý by měl v některých věcech sloužit jako morální vzor a v tomto případě dost velká část z nich selhává na plné čáře. Jakou úctu k prostředí, ve kterém žijeme, pak budujeme v dospívající generaci? Je sice pěkné, že třídíme odpad nebo jezdíme v elektromobilu, ovšem měli bychom si uvědomit, že takový ohňostroj vypustí do ovzduší někdy i více zplodin než všechny neekologické činnosti dohromady. Ale to nám je jedno. Ohňostroje jsou hezké, dělají hlasité zvuky, pěkně blikají a tyto vizuální i zvukové efekty v nás probouzejí pravěkého člověka, kterému právě takový typ zábavy stačil k primitivnímu pocitu štěstí.

O zdravotních rizicích ohňostrojů a především o jejich negativním dopadu na životní prostředí toho už bylo napsáno hodně, ale evidentně to nemělo žádný efekt, protože lidem jakoby to bylo zcela lhostejné. Rozhodně tedy neuškodí si připomenout, že při odpalování petard se do ovzduší uvolňuje obrovské a především nepřirozené množství síry, fosforu nebo baria - tedy látek, které jsou pro lidský organizmus jedovaté a pro přírodu nepřirozené. Kdyby podobnou směsici látek vypouštěl v odpadu nějaký chemický podnik, během několika dnů by čelil žalobám za ničení životního prostředí a my nakonec tento jedovatý mix zcela dobrovolně a bez postihu rok co rok sami vypouštíme do oběhu. To, že se tyto látky následně dostávají do půdy a tím i do potravin, které se na dané půdě pěstují, nám už pak je celkem jedno, hlavně že jsme si užili pěkná světýlka a svých dvacet minut slávy.

Abych nebyl opět neférový, lidstvo prokázalo, že umí být empatické a umí si odepřít i jistý komfort v zájmu ochrany přírodních zdrojů. Snažíme se recyklovat, existuje tu více či méně úspěšná snaha o přechod na obnovitelné zdroje, sledujeme transformaci osobní dopravy. V těchto relativně velkých aspektech našeho života, které nás ovlivňují de facto každý den a u kterých je těžké dosáhnout jakéhokoliv konsenzu, se nakonec nějak dohodnout dokážeme. Ovšem přijde-li na přetřes téma ohňostrojů, někteří z nás si dají koňské klapky na oči a ukáží obdivuhodnou míru zabedněnosti, která je o to obdivuhodnější s přihlédnutím k tomu, o jak malichernou záležitost vlastně jde.

Ať se totiž na tuto problematiku dívám z jakéhokoliv úhlu, stále nedokážu přijít na to, co bychom vlastně ztratili, kdybychom se ohňostrojů vzdali. Pár stánkařů u hraničních přechodů by pravděpodobně zkrachovalo a někteří jednodušší jedinci by se museli smířit s tím, že si nemohou svou nicotnost kompenzovat v agresivním periodicky se opakujícím odpalování petard. A co jinak? Svět by se točil dál, další rok by přišel tak či tak a my bychom ho alespoň nezačínali pořád dokola tím, že celému světu připomeneme, kdo je tady pánem všeho tvorstva. Přijde mi ale, že z boje za zachování ohňostrojů se stal nějaký zvrácený kult a osobnostní rys části naší společnosti - protože přece neustoupíme těm ekoteroristům, hloupým pejskařům a přecitlivělým srabům? Pořádní chlapi mají rádi pořádné rány a čím větší petarda, tím větší chlapák, který pak za odměnu dostane poplácání od štamgastů v místní hospodě.

Alternativních aktivit na silvestrovský večer není málo a kreativitě se meze v podstatě nekladou. Pokud je vám to sympatické a skutečně tak chcete začít první den v novém roce, můžete se klidně opít do němoty - tím ostatně ničíte jenom svoje tělo a to vám nikdo zakázat nemůže. Ohňostroje ale omezují i ostatní a ničí prostředí, ve kterém nejenže žijeme my všichni, ale budou v něm žít i další generace. Nebo je to právě ta pohodlnost, kdy zapálím petardu, ona někam odletí, tam to práskne a druhý den to někdo z technických služeb uklidí, protože je to jeho práce? Důvody jsou asi různé, ale pokud si nedovedete představit Nový rok bez petard a měli byste bez nich pocit určité prázdnoty, je mi vás vlastně svým způsobem líto - protože spoléhat se jenom na radosti, které obnášejí utrpení přírody a zvířat, které se nemohou bránit, je především smutné.

Nedělám si iluze, že ohňostroje zmizí. Ani tento rok, ani ten příští a dokonce ani za 10 let. Možná budu mít štěstí a dožiju se toho, možná taky ne. V posledních letech už o půlnoci v tento inkriminovaný den už ani ven nechodím, protože je mi zkrátka smutno a stydno. Bylo by krásné, kdybych třeba za 50 let na stará kolena mohl na Nový rok vyjít ven a podívat se na hvězdnou oblohu bez světelného znečištění, které nevyhnutelně doprovází tuto pošetilou a přízemní radost. Letos to ale nevyjde a už teď jsem smířený s tím, že opět budu cítit ten opakující se civilizační žal z toho, jak málo se naše společnost posunula - ten cítím vždy při ohňostrojích, demonstracích Jindřicha Rajchla a sledování rostoucích preferencí hnutí ANO a SPD. Ale kdybychom byli dokonalí, kam bychom se vlastně chtěli posouvat, že?

Je mi jasné, že mnoho lidí mi bude vytýkat, že jsem zbytečně úzkoprsý a že kazím zábavu, která zkrátka jeden den v roce nikomu zásadně neublíží. Já už jsem ale dávno vyrostl z toho, abych si nepopulární a nepříjemné názory nechával pro sebe - klidně budu na barikádě ten jediný podivín, který bude dokola opakovat, že to je špatně a že bychom měli zpytovat vlastní svědomí a zamyslet se nad sebou. Třeba to k něčemu bude a třeba taky ne, možná nepřesvědčím vůbec nikoho, ale zkusit to musím - třeba i proto, že tohle téma je pro mě vnitřně důležité. A také proto, že pořád vlastně nechápu, proč na tom všem tolik záleží. Nebylo by na čase se opět o něco posunout a chovat se tak, jak bychom se v roce 2023 (skoro už 2024) jako společnost chovat měli?