Článek
Doba, v níž žijeme, je nejen dynamická, ale i naplněná společenskými změnami právě nejvíce v ohledu, jak společnost vnímat a jak se v ní správně zachovat.
Vnímání správnosti činů a mnohá pravidla pro zachování společenských hodnot prošly změnami a člověk se těmto změnám musí přizpůsobit. Třeba změně, jak se chovat při ohrožení sebe nebo někoho jiného.
Jsem poučený a řádně školený zaměstnanec DP a držím se prastarého pravidla, že čí panství toho víra, tudíž jsem zaměstnanec bezproblémový, klidný a v otázkách komunikace s váženými klienty smířlivý, ba až demokraticky tolerantní. Mé vystupování je jemné, poddajné a při každém svém vystoupení si uvědomuji, že mohu být sledován objektivem mobilního telefonu a jsem vnímán jako živá reklama nejen pro celý podnik, nýbrž i pro celou společnost.
Nejednal jsem tedy i jinak v případě včerejší noční rvačky mladých lidí v lince devět a bez mrknutí oka či pouze přísného pozvednutí obočí sledoval, jak mladí alkoholem posílení lidé mi svým počínáním nejen ničí dveře vozu typu 15-T, ale hlavně tím zdržují plynulost a křehkost dopravy a dodržování jízdního řádu.
Jako školený pracovník vím, že do podobných potyček nemám zasahovat, a proto jsem šel ostatní ze skupinky, ti co se nervali, informovat o rozbití majetku Dopravního podniku. Několikrát jsem se ujišťoval, zdali mi rozumí a druhá strana přitakala, leč i tak nechápala význam spojení „rozbili“ a „že oni rozbili“. Já jsem však školený a vím, jak v podobné situaci pokračovat a oznámil cenu dveří. Pro větší ocenění mé osoby vámi čtenáři podotknu, že jsem cenu značně podhodnotil, neboť nevím, kolik dveře dneska stojí, ale svou neznalostí jsem tím mezi mnou a útočníky vytvořil dostatečnou důvěru, neboť jsem jim vlastně dal slevu.
Ve vší slušnosti a školené pokoře jsem je poprosil o přípravu dokladů pro hlídku policie, která je jistě již na cestě. Rvačka se částečně přesunula na zastávku a já sledoval, jak mladík pěstmi mlátí jiného mladíka a kopanci vysvětluje dívce vlevo, že on pro nikoho oběť nebude.
Možná mi někteří realitou neproškolení čtenáři položí otázku, proč jsem dívce nepomohl. Odpověď je, že ze stejného důvodu jako nepomohlo dalších třicet lidí ve voze. To potvrzuje známé pravidlo o tom, jak více hlav více ví. My všichni jsme si uvědomovali možnosti, jak se věci mohou mít, a nikdo neměl tolik odvahy skutečnost právě viděného rozsuzovat. Co když ona dívka oproti mladíkovi o dvě hlavy menší byla agresorem, který mladíka již delší dobu terorizoval a šikanoval. Co když mladík se pouze bránil na sobě páchanému násilí a konečně v sobě našel odvahu se vzepřít. Já bych na vašem místě rychle nesoudil. Dnešní doba není o rychlých soudech.
Situace s rvačkou v sobě měla v sobě přirozeně notnou dávku agresivity. Na tu jsem však také školený. Vědom si, že v téhle chvíli jsem v okolí jediný, kdo může dělat něco skutečně smysluplného, chtěl jsem druhé straně dokázat, že i tímto činem a poničením majetku nejsou naše přátelské vztahy zpřetrhané. Začal jsem proto tleskat a ujišťovat skupinku, že jsou pro nás všechny stále přínosem.
Nutno poznamenat, nebyl jsem s tímto přístupem první. Vyprávěl mi kolega, jak za ním do kabiny přišla vážená klientka a oznámila, že se ve druhém voze perou dva lidé. Rovněž žádala, aby řidič zakročil. Řidič doprovázený váženou klientkou do zadního vozu opravdu došel a stále pobízen, aby něco učinil, obhlédl situaci, v níž se skutečně dva lidé na podlaze vozu prali, a poté začal tleskat v rytmu tanga a opakovat: „Do toho! Do toho!“ Vážená klientka nebyla s řidičovým počínáním spokojená a ujistila ho, že si na něj bude stěžovat. Řidič konstatoval, že není terminátor a nehodlá dělat svět lepší, a rozhodně s tím nezačne v případě dvou rozjetých feťáků.
(Přirozeně se v takových a podobných případech volá hlídka policie, ale jak sami uznáte, ne vždy je zrovna za rohem, aby hned zakročila. Osobně pamatuji časy, kdy dvojice policistů čekala na příjezd linek na konečných, nebo dokonce jezdila přímo ve voze. Na moji přímluvu je znovuzavedení přítomných hlídek více než potřeba.)
Jsem školený nejen na správné jednání s lidmi, ale i na opravu dveří, takže zatímco se část skupiny mezi sebou rvala a druhá vyhlížela odlesky blikajícího majáku na voze policejní hlídky, dveře jsem opravil. Přiznejme si jednu věc. Ve filozofii Dopravního podniku je jedna věc výš než mezilidské vztahy – a to plynulá doprava, která je cílem, a já bych se nebál použít toho termínu alfou a omegou moderní městské mobility. Vážení klienti a přátelé, musíte si tak nějak zvykat, že doba velkých řešení situace ve vozech je minulostí a řidiči sledováni bedlivým zrakem cestující veřejnosti se zaměří více na dopravu než na řešení mezilidských vztahů.
Jak známo z nedávné minulosti, zájem o mezilidské vztahy v dopravě nenosí nic dobrého. Řidiči proto v této chvíli více než na svoje pravomoci, které nejsou velké, sází spíše na rozum a společenský takt cestujících, o nichž jsou stále přesvědčeni, že jsou skutečným příkladem pro vše dobré, co lze MHD očekávat.
MHD nedělá řidič. Ne v takové míře, jak si myslíte. Cestující jsou ve většině. Jsou v takové většině, že mnohdy o MHD vlastně rozhodují. Cestující by si však měli svoji možnost ovlivňování uvědomit v plné míře a v té plné míře s ní i pracovat. Stále tím neskrytě naznačuji, že není občas od věci být více než raději nevidomým svědkem, a nenechat tak některé události zajít příliš daleko.
Apeluji na vás proto, že ne pokaždé při takových situacích bude poblíž natolik proškolený řidič jako já, na něhož od této chvíle přijde mnoho pochvalných dopisů a recenzí, jak se hezky a nezaujatě umí ke všem chovat.
PS: Doufám, že to někdo točil, abyste viděli, že si nevymýšlím.
