Článek
Bitva se odehrála mezi 25. červnem a 9. červencem 1944 a byla součástí tzv. pokračovací války. To byla válka, kterou proti agresivnímu SSSR rozpoutalo Finsko po 22. červnu 1941, poté, co bylo poraženo v tzv. zimní válce v roce 1940. Tehdy poprvé dokázalo Finsko, bojující v obraně, zabránit sovětským bolševikům dosáhnout nějakých větších územních zisků. Sověti utrpěli, jako již na finské frontě tolikrát, zásadní ztráty. Významné ztráty byly ale i na finské straně. Podle některých historiků byla tato bitva impulsem, který přivedl finskou stranu k jednacímu stolu a zapříčinil finské stažení z války.
Stroj německé Sturmgeschütz-Brigade 303
Po finském postupu v roce 1941 severní fronta na dlouhé roky zamrzla. Sověti se ovšem po vyproštění obklíčeného Leningradu v lednu 1944 rozhodli na Finsko udeřit a vyřadit jej z války. Útok začal 6. června 1944, záměrně ve stejný den, jako invaze spojenců do Normandie. Proti finským obráncům stály tři sovětské armády. Drtivý útok brzy prorazil první finskou obrannou linii a Finové se stáhli do linie druhé, mezi Vammelsuu a Taipale. I ta byla 14. června prolomena a finské jednotky se stáhly na linii Viipuri (nyní ruský Vyborg) – Kuparsaari – Taipale). Území bojů mělo rozlohu pouhých 100 km2.
Finská osádka protitankového kanónu neznámý
Proražení dvou obranných linií a obsazení velké části území za deset dní byl zdánlivý úspěch, ovšem finská armáda zničena nebyla. Ustoupila v pořádku a stačila přisunout zálohy od Ladožského jezera. V tuto chvíli požádal maršál Mannerheim o pomoc Německo, které na severní frontu poslalo Letecký oddíl Kulhmey (70 střemhlavých bombardérů a bitevních stíhačů), 303. brigádu samohybných děl a 122. pěší divizi. Zároveň Němci spustili dodávky výzbroje, především nových protitankových střel panzerfaust. Němci svou pomoc podmiňovali finskou loajalitou, Finové ovšem už tehdy tajně začali vyjednávat se Sověty o příměří. Sovětské podmínky se však v podstatě blížily totální a bezpodmínečné kapitulaci.
Panzerfaust, nová, jednoduchá zbraň k likvidaci tanků zblízka
9. června byla ofenzíva ze sovětské strany odvolána a jednotky začaly být přesouvány na důležitější úseky fronty. Sověti ztratili asi 300 tanků a 120 – 280 letadel, stejně jako 18-22 000 padlých a raněných. Finské ztráty dosáhly osmi a půl tisíce mužů. Bitva zřejmě konečně přesvědčila Sověty, že dobývat finské území se za cenu daných ztrát nevyplatí, a v důsledku přinesla Finům v poválečné době relativní nezávislost. 22. června 1944 začala operace Bagration, směřovaná na východní Polsko a Bělorusko. Operace na finské frontě ale zcela neustaly, a teprve koncem července požádala finská strana SSSR o mír. 4. září 1944 vstoupila v platnost dohoda o zastavení palby mezi SSSR a Finskem.
Sturmgeschütz ve finských rukách
Zdroje:
JUTIKKALA,Eino – PIRINEN, Kauko: Dějiny Finska.Praha 2006.
