Článek
Erwin Frankenbusch byl už za doby první republiky známým podvodníkem a mravnostním delikventem. Postihu se vyhýbal oblíbeným způsobem galerky, často měnil místo pobytu a nebylo mu tedy v podstatě možné doručit obsílku k výslechu. Ani za okupace svůj způsob obživy nezměnil.
Ačkoli byl sám Žid, v Modřanech arizoval továrnu na cukrovinky „Rudolf Pachl“ (RUPA), kde dříve pracoval jako úředník, a vydával se za advokáta s vlivem u německých úřadů. V advokacii od roku 1941 skutečně pracoval, ale jen jako úředník – ředitel kanceláře u JUDr. Otty Myslíka. Tam si údajně přišel na tučné částky díky úplatkům od židovských klientů, kterým se kancelář snažila řešit jejich stupňující se problémy.
Z hlediska Norimberských zákonů byl Židem, což potvrdilo i šetření v říjnu 1941, kdy byl v matrice Židovské náboženské obce nalezen záznam o jeho narození. V koncentračních táborech zahynul jeho otec Eduard a sestra s celou rodinou, válku přežil jen Ervínův mladší bratr Vilém, který včas emigroval. Frankenbusch ale začal později Gestapu tvrdit, že jeho otcem nebyl jeho otec, že je levobočkem rakouského arcivévody Evžena Habsburského, a tedy „jen“ židovským míšencem, a dokonce v tomto smyslu podal právní žalobu na oduznání otcovství. Gestapo, které jej na udání zajistilo v květnu 1942,si o tom nepochybně myslelo svoje, ale na hru přistoupilo a brzy jej propustilo, protože Frankenbusch se sám nabídl ke spolupráci.
Frankenbusch, jednak vyděšený vlastním zadržením a následnými transporty rodiny do koncentračních táborů, jednak přirozeně násilnické a kořistnické povahy, se stal nebezpečným každému, koho potkal, a nejvíc samozřejmě Židům. Vydával se za komisaře Gestapa, za velké peníze sliboval utajeným Židům (“potápkám”)vystěhovalecké pasy, ale následně je předával Gestapu. Zadržené pak osobně vyslýchal a týral. Proslul mj. tím, že jim prorážel fackami otevřenou dlaní ušní bubínky, a spolu s úředníky Gestapa si přisvojoval jejich majetek.
Erwin Frankenbusch
Začátkem roku 1943 vypukla aféra, kterou spustil sám Frankenbusch, který se v nové roli rychle našel a jako by zapomněl, z jakých důvodů ji může hrát. Začal být nemístně sebejistý, kradl přes míru, mlátil zadržené víc, než připadalo i úředníkům Gestapa na místě, začal být drzý i na ně, nerespektoval příkazy a dělal si, co chtěl. Celá věc se dostala až k Himmlerovi, který byl v šoku, že nějaký židovský míšenec, nebo nedejbože Žid dělá agenta Gestapu, a okamžitě podobnou praxi zakázal. Gestapo Frankenbusche ale potřebovalo, a tak v dubnu nebo v květnu nařídilo spolupráci protektorátní kriminální policii. Ani to samozřejmě nebylo de facto ani de iure v pořádku, policejní ředitelství přirozeně rovněž spadalo pod velení německých složek.
Údajně se nicméně Frankenbusch, vystupující pod jménem Frenk, s protektorátními policisty účastnil mnoha protižidovských akcí. Podle tvrzení protektorátních policistů jim byl Frankenbusch nadřízen, protože měl přímé pověření Gestapa. To zřejmě není tak úplně pravda, protože Frankenbusch fakticky zaměstnancem Gestapa nebyl a žádnou reálnou moc neměl, třebaže se k policistům choval despoticky a nadřazeně. I mnozí svědkové po válce potvrdili, že příkazy při akcích vydávali policisté Frankenbuschovi, a nikoli naopak. Není ovšem pochyb, že si před nevypočitatelným Frankenbuchem dávali hodně pozor na jakýkoli přešlap nebo známku nedůslednosti.
Podle opakovaných svědectví se Frankenbusch i protektorátní policisté ve velkém měřítku podíleli na rozkrádání majetku perzekvovaných spolu s úředníky Gestapa i o své vlastní vůli, ať už šlo o potraviny, alkohol, tabák, ošacení, peníze v hotovosti, cennosti nebo dokonce o kompletní vybavení domácností. Podobných výpovědí se ve spisech nacházejí desítky, mnoho z nich je doprovázeno podrobným soupisem ukradeného majetku. Většina z nich dosvědčuje i to, že policisté zadržené téměř bez výjimky brutálně týrali a mlátili obuškem i pěstmi do krve.
24.ledna 1944 se šéf protižidovského referátu pražského policejního ředitelství Leo Drnovský s Frankenbuschem a dvěma slečnami, Frankenbuschovou milenkou Marií Hüllerovou a její kamarádkou Markétou Riepenovou, vydali jako nenápadná společnost na výlet na Vysočinu. Výlet měl ovšem především za cíl vypátrat JUDr. Hermanna (Harryho) Freunda, spisovatele, marxistu, trockistu, poměrně významného odbojáře a samozřejmě Žida, který se i s rodinou skrýval v osadě Kuklík u Tří Studní. Tam se i stýkal s Josefem Matějíčkem, dalším odbojářem, na kterém mělo Gestapo zájem.
Akce byla naplánována kriminálním komisařem Josefem Horbatschekem, šéfem židovského referátu pražského Gestapa. Ten teprve poté zjistil, že Matějíček je pod ochranou politického referátu Gestapa komisaře Leimera, který jej sledoval prostřednictvím konfidentů a volavčí sítě, a rozkaz odvolal. Tuto informaci ale Frankenbusch Drnovskému z neznámého důvodu zatajil, a všichni čtyři na Vysočinu odjeli. O den později povolali telefonicky na pomoc ještě další dva operativce, Jaroslava Konejlaa Karla Huška. Při akci si všichni počínali velmi brutálně, zapojily se do toho i obě původně vlastně nezúčastněné ženy,
Nejprve objevili ve Třech Studních Freundovu manželku a dceru. Drnovský s Frankenbuschem i oběma slečnami zmlátili Freundovu ženu boxerem a holí do krve před očima její čtyřleté dcery, vyrazili jí zuby, Frankenbusch po ní dupal okovanými botami. Při odchodu neopomněli z domu ukrást dalekohled, boty a cigarety. Následně zmlátili a nechali zajistit další dva lidi, které podezírali, že o Freundovi vědí, Když Freunda, ukrytého v pazderně Františka Bukáčka po informaci, že se po něm vyptávají nějací divní pánové, konečně vypátrali, Frankenbusch, který sehrál roli volavky, jej poměrně bezdůvodně postřelil a Freund vzápětí zemřel. Dorazivším četníkům Drnovský řekl, že se jedná o sebevraždu, zakázal jim provést pitvu a Freunda nechal urychleně pohřbít na hřbitově v Novém Městě na Moravě. Freundovu manželku Zdeňku i jejich dcerku Věru policisté zatkli a předali Gestapu, které je odeslalo do koncentračního tábora. Válku nepřežila ani jedna. Frankenbusch, sám lehce postřelený vlastní kulkou na předloktí (což překvapeně zjistil až večer na hotelu),prohlašoval, že se Freund do břicha a do srdce střelil sám, a v tomto duchu se zpočátku neslo i vyšetřování protektorátního četnictva a Kriminálního ředitelství v Praze.
Drnovský a Frankenbusch se neúspěšně snažili svědka Františka Bukáčka, který stál od celé scény pár kroků, donutit surovým bitím odsouhlasit, že střílel Freund a že spáchal sebevraždu, a že přitom v agónii zahodil pistoli do hlubokého sněhu. Třebaže jej bili a kopali, vyrazili mu tři zuby, natáhli ho na stůl a třískali ho lyžařskou hůlkou tak dlouho, až ji rozštípali, Bukáček to dosvědčit přesto odmítl. Žádná pistole se na místě také nikdy nenašla, a to ani při tehdejším vyšetřování, ani když na jaře sníh roztál. Záhy vyšlo najevo, že střílel Frankenbusch.
Freundova smrt samozřejmě zhatila plány Gestapa na další infiltraci odbojové skupiny prostřednictvím (nejspíš nevědomých) agentů, jako třeba Josefa Matějíčka, a gestapákům došla trpělivost. Na rozkaz šéfa pražského Gestapa Ernsta Gerkeho byl Frankenbusch zatčen. Zásluhy o jeho odstranění si po válce Drnovský samozřejmě přisvojoval s tím, že to zařídil on – což se nedá vyloučit. Každopádně Frankenbusch putoval s poznámkou R. U. (Rückkehr Unerwünscht, návrat nežádoucí)do věznice Gestapa v Terezíně, kde byl zařazen mezi židovské vězně. Tomu se vehementně bránil s tím, že on ale Žid není. Po dálnopisném dotazu na pražské Gestapo mu dozorci namalovali na oděv tři velké židovské hvězdy, další na čelo a zařadili jej do Baukommanda mezi Židy. Ti přirozeně okamžitě zjistili, o koho jde, někteří si jej osobně pamatovali z Gestapa. Mlátili ho při pracovním nasazení, mlátili ho na cele, prorazili mu ušní bubínky.
Frankenbusch si stěžoval dozorci Stefanu Rojkovi i veliteli věznice Heinrichu Jöckelovi, ti se mu ale vysmáli a Jöckel jej nechal, ať se před ním v umývárně porve s jedním z jeho trapitelů. Frankenbusch měl ještě dost síly a Erwina Mandelíka, bývalého spolumajitele cukrovaru v Kolíně, „zřídil k nepoznání“. To mu ale nepomohlo, putoval zpátky mezi ostatní židovské vězně. Do týdne zemřel neustále mlácený, oteklý a zakrvácený Frankenbusch na otravu krve. Jako datum jeho úmrtí je uváděn 26. duben 1944.
Zdroje:
ABS, fond Ústředna Státní bezpečnosti Praha (305): sign. 305-569-7.
SOA v Praze, fond MLS Praha, spis Leo Drnovský, LS XVIII 3710/46.
DVOŘÁK, Jan: Židovský agent Gestapa. Tragické působení a neslavný konec jednoho z nejnebezpečnějších protektorátních konfidentů, in: Paměť a dějiny, 2021, roč. 15, č. 1.
PADEVĚT, Jiří: Český bestiář. Academia, Praha 2024.
