Článek
Jen málo pachatelů zločinů z chaotického konce války se dočkalo po válce trestu. Většinou se nezjistilo, kdo konkrétně ten který zločin spáchal, a pokud ano, dotyčná osoba často zmizela ve víru zmatků, které přinesl dlouho očekávaný mír, ztratila se v zajateckých táborech a mnohdy přijala jinou identitu. Většina pachatelů tak dožila v západním nebo východním Německu, ale i jinde, klidným životem zdánlivě počestných lidí. Ovšem obyčejní vojáci, zajatí Rudou armádou, kteří se většinou ničeho nedopustili, strávili až deset let otrockou prací v Gulagu, kterou mnozí nepřežili.
Na konci druhé světové války spáchaly v českých zemích nacistické vojenské jednotky i okupační správa množství válečných zločinů. Většina z nich souvisela s Českým národním povstáním a k mnoha z nich došlo v bezprostředním okolí hlavního města, kde operovaly silné německé jednotky, pověřené potlačením pražské „rebélie“. Pachatele některých zvěrstev bohužel neznáme, jiné ovšem ano. Za spáchané zločiny stanuli po válce jen málokteří z nich před Mimořádným lidovým soudem.
Mladý nacionální socialista
SS-Oberjunker Günther Claus se narodil 12. srpna 1925 ve Wein-Böhla u Míšně. Od ledna 1935 byl členem Hitlerjugend, samozřejmě povinně. 31. března 1943 se ale dobrovolně přihlásil k SS, výcvik prodělal v Norimberku a od konce května do 6. července se účastnil bojů v Itálii. Od listopadu 1944 do dubna 1945 absolvoval SS-Junkerschule (důstojnickou školu) v Klagenfurtu a dosáhl hodnosti SS-Oberjunkera, tedy důstojnického čekatele. Koncem dubna 1945 byl přidělen ke služebně SS-Ausbildungsverband Deutscher Heimatschutz v Neveklově ve výcvikovém prostoru SS Böhmen na Benešovsku. Tato jednotka byla složena především ze slovenských Němců a na Benešovsku se „vyznamenala“ několika zločiny.
Pánem Čerčan
Ještě ani ne dvacetiletý mladík byl těsně před povstáním, 4. května 1945, převelen jako velitel strážního oddílu do Čerčan. Oddíl měl zpočátku 50 mužů, později jejich počet stoupl na 72. Část jich byla ubytována v čerčanské sokolovně, část v penzionu v Javorníku a část v čekárně na vlakové zastávce v Pyšelích. Oddíl měl za úkol střežení úseku pražské železniční trati od Čerčan ke Zlenicím před partyzány.
Večer 5. května dostal Claus zprávu od části své jednotky v Javorníku, že je obklíčená partyzány. Tato akce souvisela s dřívějším povstaleckým útokem proti vlakovému transportu s tanky a kanóny na Prahu. Vlakový transport s tanky a děly (údajně vezl 20 tanků nebo stíhačů, 15 houfnic ráže 15 cm a byl tažen a tlačen dvěma lokomotivami) č. 90433, byl vypraven 5. května časně odpoledne z Benešova nebo z Týnce nad Sázavou na Čerčany. Jeho cílovou destinací původně nebyla, jak se obvykle mylně uvádí, povstalecká Praha, ale prostor fronty u Drážďan. Velel mu poručík Wehrmachtu Stastny, český Němec. Železničáři v Čerčanech se snažili vzhledem k propukajícímu povstání vlak nejrůznějšími způsoby zdržet, ale ten nakonec dál na Prahu vyrazil. Vlak byl zastaven palbou povstalců z Mnichovic a Mirošovic na hradle před Mnichovicemi. Povstalci vyzvali velitele vlaku ke kapitulaci, posádka vlaku palbu opětovala a vlak se stáhl zpět. Následně povstalci přerušili na několika místech koleje.
Vlak se snažil stáhnout na Benešov, kde byla pro techniku k dispozici jediná vykládací rampa. Skupině občanů z Mrače a železničářů se ale podařilo před Benešovem uvolnit koleje a lokomotiva a tři vagóny vlaku na trati v lese vykolejily. Teprve v noci se zbytku vlaku podařilo vrátit se do Čerčan. Tanky z vykolejených vagonů musely do Čerčan dojet po vlastní ose přímo po železniční trati. V Čerčanech probíhalo ze zbytku vlaku přes noc až do tří odpoledne 6. května složité vykládání techniky, přičemž jeho posádka i velitel místní strážní jednotky v Čerčanech, SS-Oberjunker Günther Claus, vyhrožovali železničářům za sabotáže trestem smrti. Z Čerčan se tanky vzhledem k přerušené trati vrátily po vlastní ose zpátky do Benešova a do bojů v Praze nakonec vůbec nezasáhly. Zneprůchodnění trati povstalci a neúspěch vojenského transportu měly vzápětí další následky.
Claus tedy po tomto incidentu posbíral asi dvacet mužů své strážní jednotky a vyrazil pěšky k Javorníku na pomoc svým ohroženým vojákům. Cestou dílem přikazoval civilnímu obyvatelstvu, aby vyklidilo ulice, dílem on i jeho mužstvo stříleli bez ptaní po každém, koho zahlédli. Prohledávali domy, civilisty včetně dětí ohrožovali zbraněmi. Zajali rukojmí, Jana Kovaříka, který jim připadal podezřelý, protože se snažil schovat. Cestou se od jednoho propuštěného vojáka posádky v Javorníku Claus dozvěděl, že posádka již byla partyzány odzbrojena a odvedena. Clausova jednotka se tedy otočila a i s rukojmím se vracela do Čerčan. Podle jeho poválečné výpovědi měl Claus po cestě předat Kovaříka svému veliteli, SS-Untersturmführerovi Erlachovi. Ten pak údajně ve Lštění před Čerčany Kovaříka osobně zastřelil.
Výpovědi svědků ale hovoří o tom, že Kovaříka nejspíš zastřelil Claus, protože nalezený mrtvý byl, podle ohledání českým četníkem, zastřelen zezadu třemi střelami ze samopalu, jejichž nábojnice ležely na místě. Samopalem byl vyzbrojen jen sám Claus, ostatní vojáci měli jen pušky a Erlach pouze pistoli. Další ze svědků, převozník ze Čtyřkol, který převážel vojáky komanda přes Sázavu, viděl, jak ve Lštění Claus naložil Kovaříka do auta a odjel s ním k okraji obce. Kromě nich byli v autě ještě další dva vojáci, ale starší důstojník, vyzbrojený pouze pistolí (očividně Erlach) do auta podle svědka zcela určitě nenastoupil. Po chvíli slyšel svědek tři rychle za sebou následující výstřely ze samopalu. Claus se tak jednoduše zbavil nepohodlného podezřelého, kterému nebyl schopen nic dokázat a nevěděl si s ním rady.
Velitelem magistrály
Další incident se odehrál v noci na čerčanském nádraží, kde bylo zadrženo pět přiopilých mužů, kteří měli přes vojenské uniformy součásti civilního oděvu. Jednalo se o ruské dobrovolníky, kteří se snažili zběhnout. Obvinění svědků, že muže surově zbil a chtěl nechat zastřelit, Claus u soudu popíral. Tvrdil, že je nechal na nádraží vyspat a ráno je odeslal na velitelství do Benešova. Podle českého svědka ale Rusy zachránil poručík Wehrmachtu Stastny, velitel zmiňovaného transportu s tanky a děly, který se nedostal na Prahu a skončil v Čerčanech. Pocházel údajně z Teplic-Šenova a mluvil česky. Žoviální poručík si vzal všech pět zajatců k sobě a k českým železničářům po straně prohlásil, že stejně utečou.
V noci ze 6. na 7. května přenocoval Claus v Benešově a dopoledne obdržel od SS-Sturmbannführera Otto Haupricha, zástupce velitele výcvikového prostoru, jako znalý trati rozkaz doprovázet pancéřový vlak, který se měl spolu s jezdeckým oddílem SS, vyslaným od Prahy, pokusit očistit trať od partyzánů. Ve skutečnosti vlak nechal improvizovaně sestavit Claus ze zbytku předvčerejšího transportu. Jednalo se o lokomotivu, dva vagóny s protiletadlovými kanóny, krytými betonovými skružemi, a plošinový vůz. Vlak vyjel z Čerčan na Prahu v jednu odpoledne. V Čerčanech byl přibrán do vlaku český drážní inženýr Trubka, který dostal od Clause den předtím úkol zajistit průjezdnost trati. Podle Clausovy výpovědi nebyla pravda, že by mu Claus vyhrožoval a ohrožoval ho samopalem. Údajně mu jen slušně sdělil, že za průjezdnost trati ručí svým životem. Svědci ale vypověděli něco jiného.
Vlak vjel do Senohrab, kde se měl setkat s jezdeckou jednotkou SS, postupující od Prahy, ale k tomu nedošlo. Pravděpodobně se jednalo o jednotku SS-Hauptsturmführera Eppa z jezdecké školy SS, která se ovšem ten den zdržela masakrem civilistů ve Velkých Popovicích a ve Strančicích se objevila až večer. Spolu s údajným velitelem vlaku, prý neznámým SS-Unterscharführerem, se Claus rozhodl pokračovat na Prahu. Pro případ potíží se Němci jistili posláním dvou železničářů po trati a navíc ještě vysláním další lokomotivy, tlačící před sebou dva vagóny, která jela pomalu před pancéřovým vlakem. Několik kilometrů před Strančicemi, mezi Mnichovicemi a Mirošovicemi, byla pokácenými stromy zatarasena silnice pod tratí. Claus nechal z blízké vesnice přivést asi 20 vojáků, kteří byli v obci ubytováni za účelem střežení trati, dal jim za úkol zátaras odstranit a pokračoval s vlakem dál.
O kus dál první z vagónů, který před sebou tlačila před obrněným vlakem jedoucí lokomotiva, vykolejil. Jedna z kolejnic byla v prostoru skalního zářezu odstraněná. Na nedaleké silnici posádka vlaku spatřila zátaras, střežený civilisty, a v okolí trati zahlédla další muže. Claus podle své výpovědi v podstatě nic neviděl a nenařídil a veškerou iniciativu svaloval na pravděpodobně nikdy neexistujícího velitele vlaku. Podle svědků byl ovšem velitelem obrněného vlaku on sám. Doprovázel ho ještě jeden důstojník stejné hodnosti, který byl zřejmě podřízeným por. Stastnyho z původního transportu, ale ten se údajně do ničeho nemíchal a nikomu nevelel.
Posádka vlaku začala po lidech a budovách v okolí trati střílet jak ručními zbraněmi, tak protiletadlovými kanóny. Zastřelen byl Jan Bělský, který se k vlaku vydal s bílým kapesníkem jako parlamentář, Václav Šafařík byl těžce raněn střepinou do krku a zemřel druhého dne. Střelbou byli raněni i čtyři další lidé. Kromě nich střílela posádka po celý den také na mnoho nezúčastněných lidí v okolí, kteří třeba jen šli po silnici. Po odpojení vykolejeného vozu se oba vlaky vrátily, pancéřový vlak naložil v Senohrabech asi dvacet německých civilistů a dojel zpátky do Čerčan. U Pyšel pak Claus osobně střílel samopalem na ženu s dítětem, která u trati pásla kozy. Kolem sedmé večer vypustili železničáři ze Strančic po trati tři nákladní vagóny naložené kamením a vápnem, které měly německý vlak zastavit, ty ale v prudkém kopci vykolejily. Roli to ovšem nehrálo, Clausův vlak už tou dobou couval k Benešovu.
Poslední den
Nehledě na každou chvíli hrozící stahování posádky výcvikového prostoru Claus ráno 8. května v klidu snídal v čerčanské sokolovně. O kapitulaci slyšel z vysílání rozhlasu, ale zprávě prý nevěřil, protože od jeho nadřízených z Benešova zatím žádné pokyny nepřišly. Vzápětí před budovu přijel náklaďák a obrněný vůz, vlekoucí protitankový kanón, pod velením nějakého zrzavého SS-Obersturmführera s brýlemi, který se měl shánět po vlaku s náhradními díly. Claus údajně řekl, že vlak stojí v Senohrabech a vrátil se k snídani. Prý vyběhl, když venku najednou zazněla střelba z pušek a z kanónu, kdy měli vojáci spatřit podezřelého muže s puškou. Po střelbě se vojáci rozestoupili do rojnice a vydali se podezřelé dorazit. Obětí byly dvě mrtvé osoby, Václav Plzák, který na místě pásl housata, a důchodce Bohumil Růžek, raněn byl důchodce Antonín Jiroušek.
Ani u tohoto incidentu Claus údajně osobně nebyl a podle jeho výpovědi nebyla pravda, že by dal rozkaz ke střelbě, osobně samopalem dobil jednoho ze zraněných, někoho by ohrožoval zbraní a vyhrožoval mu zastřelením nebo ho omezoval na osobní svobodě. Jediné, co doznával, byl rozkaz sejmout z budov v Čerčanech československé vlajky. Ve městě a okolí prý konal jen svou povinnost a plnil rozkazy nadřízených. To byla častá a obvyklá výmluva pachatelů válečných zločinů.
Podle návrhu na podání obžaloby u MLS ale nebyl příjezd vojáků pro Clause žádným překvapením, protože si vojenskou posilu z Benešova sám telefonicky vyžádal. Podle výpovědí svědků Claus u incidentu prokazatelně byl, respektive se zachytil obrněného vozidla (které bylo podle svědků zřejmě kořistním americkým strojem, protože stále ještě neslo americké označení) a odjel s ním ještě před střelbou. Jiní svědci dokonce z několika metrů viděli, že Claus osobně vydal rozkaz k palbě na osoby, které v dálce zahlédl. Totéž viděl další svědek, který dodal i to, že viděl, jak Claus po střelbě spolu s dalšími vojáky pročesával prostor a na místě, kde byli později nalezeni padlí, střílel ze samopalu směrem k zemi. Svědek předpokládal, že právě na tom místě pachatel jednoho ze zasažených dobil. Podle nejednoho svědka se Claus choval nanejvýš vyzývavě a povýšeně, v kdekom viděl partyzána a všechny ohrožoval samopalem, který nosil neustále připravený ke střelbě, byl „nesmírně zaujatý proti Čechům a lačnil po české krvi.“ Claus se údajně v květnových dnech v Čerčanech choval jako nepříčetný a byl postrachem nejen místního, ale i okolního obyvatelstva.
Teprve odpoledne, když mu český velitel četnické stanice sdělil, že má rozkaz ONV převzít strážní službu, volal Claus nadřízeným do Benešova. Tam mezitím na základě německé kapitulace docházelo k jednání mezi ONV a velitelstvím prostoru, jehož výsledkem byla dohoda o večerním klidném odchodu německých ozbrojených složek na západ. Poté, co mu byly dané skutečnosti potvrzeny, odtáhl Claus se svojí strážní jednotkou k okresnímu městu. Cestou měl ale smůlu, na útěku byl zatčen českými četníky a obratem přiveden zpět do Čerčan.
Dostatečný trest?
Claus byl řídkou výjimkou, jeho identita byla v Čerčanech známa a byl chycen bezprostředně po spáchání svých zločinů. Günther Claus byl MLS v Táboře, odloučeným senátem v Benešově, ve dnech 6.–7. června 1946 za prokázané zločiny v Čerčanech a okolí odsouzen. Návrh veřejného žalobce zněl na trest smrti provazem a tento trest byl senátem také vynesen. Na základě nesouhlasu některých členů senátu s rozsudkem vzhledem k neplnoletosti pachatele v době spáchání zločinů, a také na základě okamžitě podané žádosti o milost byl ale rozsudek ještě během vyhlášení změněn na trest doživotního vězení. V době první republiky i okupace se totiž plnoletost počítala až od 21 let. Změna přišla až po válce, kdy zákon o Ústavodárném Národním shromáždění z dubna 1946 zavedl volební právo, a tím i plnoletost občanů od dovršeného 18. rok věku. Clausovi nebylo v době spáchání vražd ještě ani dvacet. Jako neplnoletý pachatel nemohl být potrestán smrtí. Stejně jako většině retribučních odsouzených mu byl trest v průběhu let ještě snížen a na počátku roku 1956 byl nakonec propuštěn a vysídlen do SRN. Tento postup souvisel s dosaženou dohodou mezi SSSR a SRN o propuštění posledních válečných zajatců. Clausův další osud je neznámý.
Zdroje:
KMOCH, Pavel: Konec pánů Benešovska. SS-Stadt Böhmen, Ortsgruppe der NSDAP Beneschau, Wallenstein a ti druzí. Academia, Praha2021
KMOCH, Pavel: Provinění proti národní cti. Academia, Praha 2015.
SOA v Praze, fond TNK Benešov, karton 21, složka Günther Claus.
