Článek
Gustav Anton von Wietersheim se narodil 11. února 1884 ve slezské Breslau. V roce 1902 nastoupil do kadetky a stal se vojákem v hodnosti Fähnricha. V přímé službě byl již povýšen na poručíka, od roku 1903 sloužil u pluku Königin Augusta Garde-Grenadier-Regiment Nr. 4. Zúčastnil se první světové války, na jejímž začátku měl již hodnost kapitána a kde byl posléze vyznamenán železným křížem obou tříd.
Od roku 1917 sloužil v generálním štábu, poté ve štábu 3. divize a nakonec ve štábu XXV. Záložního sboru. Po válce v armádě zůstal, v roce 1925 se dočkal povýšení na majora a byl pověřen funkcí vedoucího odboru Říšského ministerstva obrany (Reichswehrministerium) Výmarské republiky. Tuto funkci zastával po celá třicátá léta, k tomu se stal v roce 1932 náčelníkem štábu 3. jezdecké divize a v roce 1933 zastával tutéž funkci u 3. pěší divize. V listopadu 1932 jej povýšili do hodnosti plukovníka a v červnu 1934 do hodnosti generálmajora.
Když bylo ministerstvo obrany v roce 1935 po převzetí moci Hitlerem v souvislosti s rozpuštěním Reichswehru a založením o hodně většího, útočně zaměřeného Wehrmachtu, reorganizováno v ministerstvo války, byl Wietersheim jmenován do pozice vrchního ubytovatele generálního štábu. Tento post, přímo podřízený náčelníkovi generálního štábu, znamenal kontrolu nad několika odbory genštábu, včetně operačního, dopravního a zásobovacího. Byla to klíčová pozice a Wietersheim ji zastával od března 1935 do října 1936, kdy byl vystřídán služebně mladším generálem Erichem von Mansteinem. Během této služby byl Wietersheim povýšen na generálporučíka a poté jej jmenovali do první skutečné velitelské funkce mimo genštáb – funkce velitele 29. pěší divize.
Generál Gustav Anton von Wietersheim
1. února 1938 byl von Wietersheim povýšen do hodnosti generála pěchoty a 1. dubna pověřen velením nově vzniklého XIV. motorizovaného sboru, ze kterého se později, 21. června 1942, stal XIV. tankový sbor. 10. září byl generál spolu se skupinou dalších vysokých štábních i velících důstojníků pozván na Berghof, kde je Hitler hodlal přesvědčit, že jeho plán na přepadení Československa je dobrý a bude mít zaručený úspěch. Hitler nepozval špičky generálního štábu, Becka nebo von Brauchitsche, protože dobře věděl, co si o jeho plánu myslí. Místo toho se rozhodl přesvědčit jejich podřízené.
Většina z generálů nebyla Hitlerovým plánem nijak nadšena, ale podle pozdějších svědectví generálů Jodla a von Mansteina byl von Wietersheim, mezi přítomnými důstojník s nejvyšší hodností a současně náčelník štábu Armádní skupiny 2generála Wilhelma Adama, která měla v gesci celou případně vzniklou západní frontu, jediným, kdo se s Hitlerem údajně hádal o nedostatcích jeho plánu. Konkrétně šlo o skutečnost, že případná invaze do Československa oslabí West Wall, opevnění na západní hranici, a pokud by se Francouzi rozhodli na Německo v té době zaútočit, dobudou ho za pár týdnů. Podle zápisu v Jodlově deníku se Hitler rozběsnil a řval na von Wietersheima: „Říkám vám, pane generále, že West Wall se bude držet ne tři týdny, ale tři roky, pokud bude obsazen německými vojáky!“
Toto byl jediný případ, kdy vůdce dovolil při podobné příležitosti generálům klást otázky a vést diskusi. Do budoucna se to podle von Mansteina již nikdy neopakovalo. Generál Beck rezignoval na svou funkci o osm dní později, generál Adam v prosinci 1938, nicméně von Wietersheim, který zastával nižší pozici než oni, byl ve funkci velitele sboru ponechán. V té době ještě armádě velel von Brauchitsch, ne osobně Hitler, pro kterého byl nějaký velitel sboru zatím pod jeho rozlišovací schopnost.
Jak víme, díky Mnichovské konfernci a kapitulaci československé vlády a prezidenta Beneše k válce v roce 1938 nakonec nedošlo. Von Wietersheimův XIV. motorizovaný sbor se ale o rok později podílel na invazi do Polska, kde bojoval v bitvě u Radomi a při obležení Varšavy, později v bitvě u Kocku. V roce 1940 byl sbor jako součást Tankové skupiny Kleist nasazen v útoku proti Francii. Von Wietersheim byl vyznamenán sponami k oběma železným křížům. Příští rok následovalo nasazení na Balkáně, během kterého byl von Wietersheim vyznamenán rytířským křížem. Povýšen nicméně již nikdy nebyl. Je možné, že vůdce na opozičníka zcela nezapomněl…
V červnu 1941 se sborzapojil do operace Barbarossa, kde byl nasazen jako součást Tankové skupiny 1u Armádní skupiny jih. Sbor postupoval přes Lvov, Tarnopol a Žitomir ke Kremenčugu a Mirgorodu a potom na jih k Marfinskej v prostoru řeky Mius. Během těžké obkličovací bitvy o Kyjev tvořil sbor čelo Tankové skupiny 1, a poté se podílel na bitvě o Rostov.
Generál Gustav Anton von Wietersheim (vlevo)
Sbor, sestávající tou dobou ze 60. motorizované pěší divize, 3. motorizované pěší divize a 16. tankové divize, byl i na čele útoku na Stalingrad. V úvodu bitvy o Stalingrad nasadil Wietersheim své tanky ke krytí postupu od Donu k Volze, což bylo kritizováno jako neadekvátní použití obrněných svazů. Jednotky sboru byly prvními, které se probily k městu Stalingrad. Když ale von Wietersheim narazil ve výběžku fronty u Volhy severně od Stalingradu na mimořádně silný sovětský odpor, nařídil vzhledem k vysokým ztrátám částečné stažení svých sil zpět k Donu. Pro velitele 6. armády, generála Pauluse, bylo toto jednání známkou nekompetentnosti a defétismu a důvodem k von Wietersheimovu odvolání z funkce ke dni 14. září 1942. Generál von Wietersheim, který údajně navrhoval všeobecný ústup od Stalingradu, byl Hitlerem, který si jej z hádky v roce 1938 dost možná ještě pamatoval, propuštěn z aktivní služby, zařazen do tzv. Führerrezerve a vrátil se do Německa. Do konce války již nebyl povolán do žádné funkce. Jeho bývalý sbor se dostal ve Stalingradu do obklíčení a byl spolu s ostatními jednotkami 6. armády zničen.
Informace o tom, co se s generálem dělo po zbytek války, jsou nedohledatelné, s jednou výjimkou: v roce 1945 se objevil jako prostý vojín praporu Volkssturmu v Pomořanech. O jeho nasazení nejsou známé detaily, válku nicméně přežil. Jako mnoho vysoce postavených generálů se později podílel jednoho z následných Norimberských tribunálů jakožto svědek, vypovídal 13. února 1948. Generál von Wietersheim zemřel 24. dubna 1974 ve Wallersbergu u Bonnu.
Zdroje:
GLANTZ, David M. – HOUSE, Jonathan: To the Gates of Stalingrad: Soviet-German Combat Operations, April-August 1942. University Press of Kansas, Lawrence 2009
MITCHAM, Samuel W. – MUELLER, Gene: Hitler's Commanders: Officers of the Wehrmacht, the Luftwaffe, the Kriegsmarine, and the Waffen-SS. Rowman & Littlefield Publishers2012
