Článek
Poslední výzkumy naznačují, že cín v nálezech bronzových předmětů Únětické kultury mohl pocházet z náplavů Ohře a jejích přítoků, protékajících Krušnohorskou cínonosnou oblastí. Průkazné doklady o těžbě v terénu u nás z tohoto období zatím chybí, veškeré stopy starších dobývacích prací zřejmě zahladila exploatace ve středověku a raném novověku. Faktem nicméně je, že vedle Anglie a Irska patřil západ Čech a jih Saska, oblast kolem Krušných hor, k největším světovým producentům cínu. Podle teorie některých zahraničních badatelů byl dokonce cín z této lokality exportován přes Tróju dále na východ jako náhražka vyčerpaných ložisek v Anatolii, Sýrii a Mezopotámii.
Podmínky pro rýžování cínovce byly u nás výhodné. Primární cínovcová ložiska dala vzniknout rýžím, jež mohly jít po potocích až do Ohře. Rýžovnická pole byla velmi rozsáhlá, ve Slavkovském lese zaujímala plochu kolem 150 ha, na úpatí Krušných hor 50-80 ha. K dobývání cínovce z rýží nebylo třeba žádné velké techniky. Stačily k tomu necičky, jež se naplnily cínonosným materiálem a pohybovalo se jimi sem a tam proti proudu, lehké částice se odplavily a těžké zůstaly v necičkách. Původní výroba cínu z cínovcových krup byla jednoduchá, neboť cínovec se začíná redukovat již při 400 °C. Po vyčerpání možností rýžování se ale u cínovce postupně přešlo na hlubinnou těžbu.
Ruku v ruce s hornickým povoláním šlo i slévačství a šperkařství. V počátcích feudálního období (10.-13.století) se vyrábělo zlato a pravděpodobně i cín, zatímco stříbro se ještě získávalo spíše obchodem a válečným lupem, než jeho výrobou. To se ale změnilo po objevení ložisek stříbra v oblasti Kutné hory.
Sláva kutnohorského dobývání a množství horníků na našem území podnítily rozsáhlé prospekční práce i na dalších místech. Počátkem 14. století hledači kovů pronikli i do hůře dosažitelných podhorských a horských oblastí, např. Krkonoš, Kralického Sněžníku, Rychlebských hor a Jeseníků. Po nálezech rudných ložisek docházelo ke stříbrné nebo cínové horečce a do země se hrnuli lidé z oboru z jiných zemí, hlavně ze Saska a Bavorska. Byli to jak horníci, tak podnikatelé, ale i lidé, kteří v nově vzniklých a expandujících sídlech nacházeli obživu různého druhu. Bez nadsázky tak lze říci, že díky hornictví byly naše pohraniční oblasti osídleny.
V době raně feudální bylo běžným kovem i stříbro. Stříbrné rudy se dělí na tzv. ušlechtilé rudy stříbrné, kde obsah stříbra dosahuje několika desítek procent, a na běžné měděné a olovnatozinkové rudy s příměsí stříbra v setinách procent. Z bohatých rud se stříbro vyrábělo přímým zolovňováním, to je zasypáváním do roztaveného olova. Získala se tak slitina olova se stříbrem, ze které se oddělilo stříbro sháněním, to je pálením slitiny, při čemž se oxidovalo olovo na kysličník a kovové stříbro se uvolnilo.
Při hlubinné těžbě rud stříbra a cínu se horníci setkávali i s rudami dalších kovů, např. olova, zinku, mědi a wolframu. Pro některé z těchto kovů nebylo v těch dobách ještě žádné praktické použití, jiné byly využívány již dlouho a běžně. Například olovo bylo kromě výroby předmětů denní potřeby v obrovském množství využíváno právě při tavbě stříbrných rud.
Význam, který získávaly v hospodářství země kovy, zvláště drahé, vedl k tomu, že právo na nerostné suroviny si snažil zajistit panovník. Jeho právo se nazývalo horní regál. Horní zákon, vydaný králem Václavem II roku 1300, Ius regale montanorum, jasně vymezil dvě důležité zásady, které s úpravami přetrvávají v báňské legislativě evropských států do dnešních dnů:
1. Horní regál – oddělené vlastnictví půdy a nerostného bohatství. Bez ohledu na vlastníka půdy tak byly drahé kovy ve vlastnictví krále, který mohl za poplatky a po splnění určených podmínek propůjčovat ložiska k těžbě. Také veškerá produkce kovů měla být vykupována královskou mincovnou (po změnách byla zachována jediná v Kutné Hoře), což umožnilo i mincovní reformu. Nové pražské groše se zprvu vysokým a stálým obsahem stříbra se staly vyhledávaným platidlem v celé střední a východní Evropě.
2. Svoboda báňského podnikání – kdokoli se mohl pokoušet o nalezení a dobývání nerostů, pokud splní závazky vůči panovníkovi a pozemkovým vrchnostem. Zároveň s tímto ustanovením získaly osoby, zabývající se hornickou činností, možnost svobodného pohybu (byli vyjmuti z poddanských svazků) a vztahovala se na ně jen pravomoc královských správních a soudních institucí.
Pro naše hornictví v době vrcholného feudalismu je charakteristický důraz, s jakým králové uplatňovali svá regální práva, dále poměrně značné horní svobody pro těžaře a horníky a velká moc, kterou získávala královská báňská města. Ve své době byly dalšími dvěma největšími a nejvýznamnějšími městy v Čechách hned po Praze Kutná Hora a Jáchymov, a to hovoří za vše. V popředí zájmu báňského podnikatele byly především stříbro, cín a měď.
K největším nalezištím zmíněných kovů v západních Čechách patří už zmíněná oblast Slavkovského lesa a Krušné hory, které tento charakter mají ostatně i v názvu. Mnoho zdejších sídel vděčí nálezu kovů za své založení, nebo alespoň rozvoj. Namátkou bych vyjmenoval Jáchymov, Horní Slavkov, Krupku, Cínovec, Abertamy, Pernink, Boží Dar, Horní Blatnou, Horu sv. Kateřiny, Krásno, Nejdek, Přebuz, Bečov, Nýřany, Horu Sv. Šebestiána, Měděnec, Stříbro, Příbram. I u některých z těchto sídel je jejich těžební podstata zřejmá už z jejich názvu. Jen pro ilustraci toho, jak vydatná třeba zrovna cínová ložiska byla: za období let 1500-1620 činil výtěžek téměř 55 000 tun cínu. Co se stříbra týče, je celkový odhad produkce českých zemí v období 1500-1620 přibližně 750 tun, zejména díky kutnohorskému a jáchymovskému revíru.
Sluší se uvést alespoň dvě zajímavosti –k Jáchymovu se totiž pojí i další důležité historické události. První z nich je působení vzdělaného lékaře, přírodovědce a metalurga Georgia Agricoly (vlastním jménem Georga Bauera) v letech 1527-1531. Mezi jeho významná díla patří např. De natura fossilium (O povaze nerostů z roku 1546) a De re metallica libri XII (Dvanáct knih o hornictví a hutnictví z roku 1556), které nám detailně popisují hornickou a hutnickou problematiku. Druhou událostí je ražba stříbrných mincí – šlikovských jáchymovských tolarů (Joachimsthaler – Gulden-Groschen), zvaných též jáchymovské groše. Tyto cenné mince ryzosti 931/1000 byly ochotně přijímány i v cizině a později z nich vznikl i název peněžní měny USA – amerického dolaru. V souvislosti s Jáchymovem se traduje i vynález mihadel, která sloužila k převodu kruhového pohybu vodních kol na podélný pohyb, potřebný pro čerpání vody z dolů. Tento princip známe z pozdější doby např. z pohonného ústrojí parních lokomotiv, kde byl použit naopak obráceně.
Období třicetileté války, ukončené rokem 1648, přineslo, podobně jako husitské bouře o dvě století dříve, stagnaci a úpadek některých ložisek. Dá se říci, že s třicetiletou válkou končí zlatá éra českého rudného hornictví. Svůj vliv na to měl nejen odliv obyvatelstva, ale i obrovský přísun kovů z Nového světa a následný propad cen. Během první poloviny 18. století se sice erár snažil financovat práce, směřující k rekonstrukci některých revírů a dolování barevných a drahých kovů skončilo vlastně až s koncem 20. stol., ale rozsah prací a objem produkce neustále klesaly. Postupem času se přecházelo i na těžbu jiných kovů, pro něž už bylo známo využití, nebo které byly teprve později objeveny – wolframu, bismutu, baria, arzénu, kobaltu, niklu a uranu. Původně těžené kovy se pak mnohdy staly jen vedlejším produktem těžby, nebo se přestaly těžit docela.
S provozem rudných dolů se pojí i jména jejich majitelů, jako byli třeba Šlikové, von Starckové, páni z Plavna nebo Pluhové z Rabštejna.
Dnes je samozřejmě možné stopy několikasetletého dobývání kovů spatřit leckde v krajině. Této historii se systematicky věnuje většina místních muzeí, některá jsou na hornictví i specializovaná. Zde bych rád zmínil třeba Krajské muzeum Sokolov a jeho pobočku, Hornickém muzeum v Krásně, kde je přístupný areál cínového dolu Vilém, muzeum v Plané – průzkumnou štolu Ondřej Šlik, Hornické muzeum v Březových horách v Příbrami, Hornický skanzen ve Stříbře s Královskou dědičnou štolou Prokop, středověký důl v Čisté anebo expozice Krajského muzea Karlovy Vary – Královskou mincovnu v Jáchymově a expozici těžby cínu v Horní Blatné.
Některé historické doly jsou částečně veřejně přístupné. Pokud se nebudeme držet striktně západních Čech, je tomu tak například ve Zlatých Horách, v Kutné Hoře nebo v okolí Jílového u Prahy. Do jiných středověkých štol se dá dostat leckde i na vlastní pěst, ale vzhledem k jejich stáří a stavu to opravdu nikomu nedoporučuji zkoušet, jakkoli je to samozřejmě nesmírně lákavé.
Zdroje:
JISKRA, Jaroslav: Johann David Edler von Starck a jeho podíl na rozvoji hornictví a průmyslu v západních Čechách koncem 18. a v 19. století. Krajské muzeum Sokolov, Sokolov 2005.
MAJER, Jiří: Rudné hornictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Libri, Praha2005.
https://www.mkshs.cz/muzeum-infocentrum.html
https://www.bozidar.cz/cs/zajimavosti/muzea/muzeum-bozi-dar.html
https://www.bozidar.cz/cs/zajimavosti/muzea/muzeum-jachymov.html
