Článek
Odboj a revoluce
Tlustý se po propuštění z koncentračního tábora vrátil na Kladno i ke své práci zámečníka na Vojtěšské huti. Pracoval ve válcovnách na vratné běžnici a spolu s Rudolfem Haškem opravovali každou neděli visuté žlaby, procházející střechami budov. V době okupace pak docházelo nápadně často k požárům střech, které měly za následek dlouhodobá přerušení provozu. Že se jednalo o záměrné sabotáže se prokázalo v poválečné době, kdy střechy hutí pak už požáry nezachvacovaly. Přes úpornou snahu o vypátrání viníků ale kladenské Gestapo neuspělo a Tlustý prožil zbytek okupace na svobodě. Ke konci války se stal členem odbojové skupiny Sboru dobrovolných hasičů města Kladna, které velel Oldřich Rezek. Tlustý byl velitelem jejího osmičlenného družstva.
V pátek 4. května 1945 byl Tlustý s kamarádem v kině. Když vyšli kolem osmé večer na ulici, nestačili se divit, co se to děje. Na hlavní třídě se přes příkaz k zatemnění na chvíli rozsvítila světla a lidé zpívali československou hymnu. Někdy tou dobou vnikli první povstalci, soustředění kolem osoby okresního hejtmana Eduarda Tomáše1 do kladenských hutí. Zaskočené příslušníky Werkschutzu odzbrojili, hutě obsadili a na komínech vyvěsili československé vlajk
Vyhláška z 5. května
Ráno už došlo k obsazení opuštěné budovy kladenského Gestapa povstalci a vzápětí i k vytlačení Němců z budovy okresního úřadu. Tlustý si oblékl hasičskou uniformu a vyrazil na stanici. Velitel, Oldřich Rezek, jej vzápětí spolu s Františkem Taušem, Janem Svobodou a Jindřichem Novotným poslal s dvoukolovým vysunovacím žebříkem na náměstí k hotelu Bílý beránek, kde hasiči sundali velkou plechovou ceduli s německým nápisem. Vzápětí přiběhl obchodník Šíma a prosil hasiče, aby mu na obchodě zamazali německý nápis Warenhaus. Než se k tomu dostali, přiběhl jakýsi František Vacek se vzkazem, že se mají hasiči okamžitě vrátit na stanici, protože od Třebušic jede ke Kladnu německé vojsko. Hasiči ovšem nejdříve dodělali svou práci, nápis zabílili vápnem a teprve potom odtáhli žebřík zpět do garáže.
Odpoledne 5. května se velitel Rezek ptal mužstva, kdo se dobrovolně hlásí k noční službě. Přihlásili se Tlustý, Jindřich Novotný, František Hellebrand, František Svoboda, Jiří Pošta, Jiří Mach, Miloslav Steinfest a Albert Nusl. V jedenáct večer šli Tlustý s Novotným do sokolovny, kde žádali poručíka Josefa Štěpánka,2 místního velitele odboje, o zbraně. Štěpánek se divil, nač je potřebují, ale hasiči mu vysvětlili, že jejich garáže sousedí s Průmyslovou školou, plnou německých vojáků. Poručík jim přislíbil, že zbraně dostanou v jednu hodinu ráno. A to se také stalo. Hasiči obdrželi čtyři pušky bez podavačů, 300 nábojů a 60 granátů ve dvou bednách. Zbraně dopravili do garáží a až do rána drželi dvoučlenné hlídky, které se střídaly po dvou hodinách.
Kladenští povstalci
Mezitím, už 5. května odpoledne, napadly od Vratic nedaleký Buštěhrad jednotky jednoho ze Sturmů SA-Standarte Feldherrnhalle. Po vyjednávání mezi kladenskými povstalci a německou posádkou města jednotka nakonec útok přerušila, v noci se stáhla zpět do svých kasáren v Rozdělově a následujícího večera odtáhla po karlovarské silnici na západ. Nedaleko Kladna, v Kamenných Žehrovicích, byl ráno 6. května dopaden SS-Brigadeführer a protektorátní ministr práce a hospodářství Walter Bertsch, zodpovědný za exploataci českého hospodářství a totální nasazení Čechů v říši. Snažil se se svým doprovodem, k němuž patřil např. i náčelník štábu zmocněnce Wehrmachtu u říšského protektora, generálmajor letectva Max Ziervogel, dostat k Američanům, se kterými měl z pověření K. H. Franka vyjednávat. Po krátkém konfliktu byli všichni zadrženi a dopraveni do internace do Kladna.3
Ráno přišel do garáží velitel Rezek, velmi překvapen, že je družstvo vyzbrojeno. Po celý den 6. května konali hasiči strážní službu. Před budovou školy se ostentativně promenovali zoufale nedostatečně vyzbrojení povstalci se všemi zbraněmi, které měli k dispozici, ve snaze německou posádku odradit od nějaké aktivity. V noci pak za Tlustým přiběhl Novotný s křikem, že v Průmyslové škole hoří. Tlustý popadl pušku a vylezl na střechu sousedící hasičské garáže. Připlazil se za komín a spatřil na dvoře školy velkou záři. Němci pálili v jámě na dvoře hromady dokumentů, osvětlené chodby školy se hemžily množstvím vojáků. Tlustý navíc zjistil, že po celé délce objektu jejich garáží je navršená sláma. K dovršení všeho jej Václav Vlček, který viděl na střeše garáží neznámou postavu, nedopatřením málem zastřelil. Nicméně vše dobře dopadlo, k výstřelu nedošlo a ani Němci Tlustého v záři ohně na střeše neodhalili.
Ráno hlásil Tlustý veliteli, co se v noci dělo. Rezek po domluvě s českou policií rozhodl, že v budově školy je třeba vykonat protipožární prohlídku, protože tam v noci hořelo a poblíž je nakupena sláma. Po delší diskusi s velitelem německé kladenské posádky, majorem Braunem, byla prohlídka hasičům i policii umožněna. Zjistilo se, že pod slámou u garáží je ukryto velké množství pancéřových pěstí. V případě, že by se oheň rozšířil na hromadu slámy, mohlo dojít k devastaci jak zbrojnice, tak i celé školy.
Zajatí němečtí vojáci
Uběhla další noc. 8. května kolem páté hodiny ranní zajal Tlustý s Vlčkem u hasičských garáží pět náklaďáků, obsazených německými vojáky. Mezi automobily se nacházel i hasičský vůz, který dobrovolní hasiči promptně zabavili a odvezli do své garáže. Kolem deváté nastal poplach znovu, přijížděla další Němci obsazená vozidla. Osm hasičů se čtyřmi puškami bez podavačů větší kolonu drze zastavilo. Naštěstí v té chvíli přiběhli další ozbrojení povstalci a všechny vozy se podařilo obsadit. Tlustý zajatý transport směřoval na hřiště SK Kladno, ale díky všudypřítomným zmatkům jej cestou zastavila povstalecká motospojka. Němci dostali povolení si nabrat vodu, a pak pokračovala kolona dál na kladenské sokolské sletiště. Tam údajně velel jakýsi důstojník jménem Huřic, za asistence Karla Peroutky. Na sletišti museli Němci vozy odstavit, všechno z nich vyložit a nastoupit k pochodu.
Zajímání německých zdravotníků
Huřic Tlustého pověřil, aby zajatce odvedl zpět na hřiště SK Kladno a dal mu k dispozici ozbrojené příslušníky Revoluční gardy. Tlustý Němcům vydal rozkaz, že kdo se pokusí utéct, bude zastřelen. Na hřiště dorazila kolona zajatců bez incidentů, pak začalo jejich postupné odbavování a registrace. Vzápětí přijela pojízdná povstalecká kuchyně, ovšem hasičům odmítla vydat stravu s tím, že ta je určena pouze pro příslušníky Revoluční gardy. A zmatky pokračovaly. Po registraci asi třetiny zajatců obdržel Tlustý rozkaz, že má zajatce odvést zpátky na sokolské sletiště. Když tam dorazili, na místě se už nacházela další zajatá kolona. Tlustý odevzdal své zajatce, vrátil se na hřiště, kde ohlásil splnění rozkazu, a s tím, že hasičům byla odepřena strava, znechuceně odvelel svou jednotku zpátky na stanici, kam dorazila asi ve čtyři odpoledne.
Již od 5. května probíhalo dosud bezvýsledné vyjednávání mezi povstaleckým velením, zastoupeným okresním hejtmanem Eduardem Tomášem, a německou posádkou o síle asi 3000 mužů pod velením majora Brauna o klidu zbraní a odchodu Němců na západ. Třebaže i Braun byl zastáncem dohody a odpůrcem krvavého konfliktu s povstalci, neměl pravomoc, aby o postupu posádky rozhodl sám. Na příkaz vyššího velení nicméně spolupracoval s povstaleckým velením a dokonce sestavil „náhlý soud“, v němž zasedali němečtí i čeští důstojníci, a který řešil spory mezi Čechy a Němci. Přesto padlo v Kladně a okolí během květnové revoluce 157 povstaleckých bojovníků a blíže nespecifikovaný počet Němců. Dohody o odchodu německé armády bylo v souvislosti se všeobecnou kapitulací konečně dosaženo až v poledne 8. května. Německá posádka následně město poklidně opustila. Majoru Braunovi se i s vojáky podařilo dostat se do amerického zajetí, ale někteří jeho podřízení, a především němečtí civilisté, kterých bylo v Kladně kolem tisícovky, takové štěstí neměli.
Zajatí němečtí vojáci kopou hrob
Tlustý na hasičské stanici samozřejmě nevydržel. Masarykova škola práce byla plná civilních zajatců, lidé trápili zajaté Němky. Po chvíli z davu zajatců vyrazil muž, utíkal pryč, směrem k budově Gestapa, a strážní po něm stříleli. Jednalo se údajně o Leona de Hock,4 člena Gestapa, který pocházel z Belgie. Při zmatené střelbě přišel o život Josef Havlík, ženatý otec malého chlapce. Tlustý s policistou Ovesným se za uprchlíkem rozběhli. Objevili ho u Matulovy vily. Údajný gestapák vylézal z vyzděné popelnice s rukama nad hlavou a zraněním v týle. Tlustý s Ovesným uprchlíka odvedli zpět do budovy bývalého Gestapa, kde ho předali příslušným orgánům.
Vyhláška ONV v Kladně
Tím ale revoluce pro Tlustého ještě neskončila. O den později, 9. května, byl málem zabit, když mu kolem ucha proletěla střela, vypálená z okna budovy bývalé požární policie. Výstřel měl na svědomí mladík, který manipuloval se zbraní, s níž neuměl zacházet. A zbývá jen dodat, že v revolučních dnech byl v boji v Rozdělově těžce zraněn člen SDH města Kladna, Bohumil Kyp, jež svému zranění podlehl. Ostatní dobrovolní hasiči záhy odevzdali zbraně zpět do sokolovny a nastoupili na svá pracovní místa.
Prameny a literatura:
Události na Kladně 8. června 1939. Zápis Jaroslava Tlustého. Rodinný archiv Martina Kunce.
SOPV v Praze: Jaroslav Tlustý, potvrzení o zatčení, věznění a národní a politické cti.
MNV v Kladně: Jaroslav Tlustý, potvrzení o sabotážní činnosti v době okupace.
SPO ČSSR: Jaroslav Tlustý, potvrzení o účasti na národním boji za osvobození 5.-10. května 1945 v rámci odbojové skupiny SDH Kladno.
Revoluční činnost Dobrovolnického hasičského sboru na Kladně. Zápis Jaroslava Tlustého.
Místopřísežné prohlášení členů odbojové skupiny SDH Kladno o účasti a činnosti Jaroslava Tlustého.
MNO: Jaroslav Tlustý, žádost o rozšíření osvědčení o revoluční činnosti.
Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně, fotoarchiv
Konec války v Kladně. Kladno minulé. http://www.kladnominule.cz/pribehy/konec-valky-v-kladne
1 Eduard Tomáš byl právníkem, mystikem, jogínem a spisovatelem. Na rozdíl od příslušníků komunistického odboje, kteří prahli po krvavé pomstě, usiloval Tomáš o hladký a nenásilný průběh povstání bez zbytečných obětí. Je především jeho zásluhou, že povstání v Kladně neskončilo krveprolitím.
2 Poručík Josef Štěpánek byl velitelem jednotky Technische Nothilfe vedle kladenské sokolovny, po vypuknutí povstání se stal velitelem povstalecké „autoroty“.
3 Bertschovi se po válce podařilo ze zajetí uprchnout, ale roku 1948 byl opět dopaden a odsouzen Národním soudem na doživotí. Zemřel ve vězení v roce 1952.
4 Žádného příslušníka Gestapa tohoto nebo podobného jména se ale nepodařilo dohledat ani v seznamu příslušníků Gestapa, vydaném Ministerstvem vnitra v roce 1946, ani jinde.
