Článek
Během povstání padlo podle poválečné evidence jen v Praze téměř 1700 Čechů, které se podařilo identifikovat, dalších 800 padlých zůstalo anonymních, kolem 1600 jich utrpělo těžká zranění a mnozí z nich ještě později zemřeli. Na nejnovějším seznamu figuruje ale už přes 3000 padlých, včetně asi 300 vojáků ROA – těch ale padlo s jistotou víc, pravděpodobně asi 450.V rámci celého do té doby okupovaného prostoru Čech a Moravy jsou ztráty za povstání odhadovány na 6-8000 padlých a zavražděných, včetně asi 1200 obětí sovětských náletů po kapitulaci Německa.
Německé ztráty v Praze přesně známé nebyly a původně se značně podceňovaly. Ztráty německé armády za Českého národního povstání v rámci dosud neosvobozených částí republiky jsou zamlžené ještě podstatně více, neexistují ani odhady. Rok po válce uváděl náměstek pražského primátora Vacek k otázce v Praze padlých Němců pouhých 283 mužů, 88 žen a 21 dětí. Později bývá uváděno kolem 1000 vojáků, s tím, že Němci své padlé a raněné při ústupu odvezli a jejich evidence je nemožná. Některé své lehčeji raněné zřejmě Němci skutečně odvezli, jsou zaznamenáni např. na filmu, pořízeném americkou armádou u Holoubkova, který raněné i umírající německé vojáky zachytil, nebo v zápisech v čimelické kronice o raněných a německém lazaretu v obci ve dnech 9.-12. května. Jiní ranění byli dopraveni jak do vojenských, tak civilních nemocnic, což dokládají záznamy o jejich úmrtí. Vlastní mrtvé, snad až na výjimky, s sebou podle mého názoru ustupující kolony, transportující množství vojáků a také německých civilistů, na přeplněných vozidlech určitě nevezly.
Záznam Záložního lazaretu v Praze-Krči o úmrtí šestnáctiletého pancéřového granátníka SS Rudolfa Ludwiga z pluku pancéřových granátníků „Jörchel“
Německé ztráty byly podstatě větší, než uvádějí odhady. Je pravděpodobné, že převyšují ztráty na české straně. Jen v Praze bylo totiž k červenci 1946 v šachtových hrobech na hřbitovech, kam byla přenesena exhumovaná těla z hromadných i individuálních hrobů, účtováno 2705 německých mrtvých z povstání, samozřejmě včetně civilních obětí. Vzhledem ke stupni rozkladu těl a tehdejším možnostem identifikace je dost dobře možné, že mezi nimi byli i příslušníci jiných národností, například Maďaři, zahraniční dělníci, skuteční a domnělí čeští kolaboranti, kteří v té době přišli o život, a dokonce i neidentifikované české oběti povstání.
Provizorní hromadné hroby se často nacházely na zcela nevhodných místech – v parcích, na dvorcích domů nebo školních dvorech. Byly často mělké a díky tomu hygienicky závadné. K exhumacím došlo např. na dvoře techniky v Resslově ulici, v Heroldových sadech, na Císařské louce, na Židovském (Dětském) ostrově, v zahradě „Svazu mládeže“ v Dejvicích nebo na Pražačce. Exhumace prováděli jednak hrobníci, jednak zajatí němečtí vojáci. K ochraně zdraví zaměstnanců pražských hřbitovů bylo v létě 1945 zakoupeno 30 litrů slivovice.
Nejvíce údajných německých mrtvých, 2000, bylo pak pohřbeno v šachtových hrobech na hřbitově v Ďáblicích. Tam proběhla v letech 1996-98 částečná reexhumace asi 500 těl. Zbytek pozůstatků je stále na místě, protože šachtové hroby se nacházejí pod hřbitovními cestami. Dalších přes 700 německých mrtvých bylo účtováno na hřbitovech na Vinohradech, ve Vršovicích, v Košířích a na Smíchově. Celková plocha hromadných hrobů byla tisíc metrů čtverečných, objem výkopů přes 2718 kubíků, náklady na vykopání hrobů, pohřbení těl a pronájem hrobových míst na deset let dosáhly výše 430 900,- Kčs. Dalších 870,- Kčs pak stály exhumace šesti Němců na nádvoří Techniky v Bubenči a 52 mrtvých, povražděných Sověty a povstalci u Bořislavky.
Uvedená čísla představují počty a částky, odsouhlasené a proplacené Správou pražských hřbitovů. Nad jejich limit ale sahají původní hlášení jednotlivých hřbitovních správ, které centrální správa neuznala a ponížila. Tento rozdíl činil například v případě Vršovic 32 mrtvých, v Košířích 540 a na Vinohradech 90-120. Olšanský hřbitov, v původním soupisu nezahrnutý a v jiném výkazu uvedený jako místo hromadného hrobu 300 mrtvých, původně hlásil 900 pohřbených. Součet všech známých počtů pohřbených osob, označených za Němce, k létu 1946 tak činí 3397 těl.
Počty mrtvých nebyly ale ani tak zdaleka konečné, exhumace hrobů Němců i českých padlých a obětí pokračovaly až do léta 1948, ovšem následná čísla nemáme. Mnohé hromadné hroby z konce války, nacházející se mimo hřbitovy, které byly v dané době mimo obytné zóny a byly dostatečně hluboké, aby nepředstavovaly hygienické riziko, nebyly často dodnes exhumovány a počty mrtvých v nich jsou neznámé. Jen u nemnoha z nich existují poválečné údaje o počtech mrtvých, kteří se v nich mají nacházet. V Dejvicích jsou to např. dva hromadné hroby v bývalé cihelně, kde má být uloženo 270, respektive 80 těl, v bývalé Dívčí ovocnicko-zahradnické škole v Krči pak hrob 32 vojáků z krčského lazaretu. Díky chybějícím záznamům o pohřbených po červenci 1945 a díky skutečnosti, že mnoho hrobů je dosud neexhumovaných, nelze tedy výši německých ztrát, ať už vojenských nebo civilních, určit s jistotou. Každopádně se pohybuje přinejmenším kolem 3500 lidí, z nichž ovšem mnozí vůbec Němci být nemuseli.
V letech 1996 a 1998 došlo k exhumaci části německého vojenského hřbitova z doby války, kde byly vyzvednuty ostatky 259 vojáků. Exhumace ale mimo plán zasáhly i do zmíněných vedle se nacházejících poválečných šachet, z nichž bylo vyzvednuto kromě dalších stovek německých vojáků i 71 civilistů a 39 dětí. Do těchto šachet, a nikoli do šachet u severní zdi, byly s největší pravděpodobností pohřbívány ostatky významnějších retribučních popravených. Celkem se jednalo o ostatky dalších 885 osob, jež byly později pohřbeny na německém vojenském hřbitově v Chebu. Je tedy dost možné, že Frank, Daluege, Čurda a další retribuční popravení už v Ďáblicích ani neleží.
Zdroje:
Archiv správy Olšanských hřbitovů.
HÁJEK, Adam: Každý park byl hřbitovem, aneb válečné hroby z 2. světové války v Praze. Příspěvek na XIV. ročníku konference České, slovenské a československé dějiny 20. století, Hradec Králové, 2.-4. dubna 2019.
HÁJEK, Adam: Šachty na pražských hřbitovech.In: Ďáblický hřbitov a oběti komunismu. Paměť a Dějiny 2025/02, roč. XIX, ÚSTR, Praha 2025, s. 4-18.
JAKL, Tomáš: Vytěsněná apokalypsa – česká reflexe ústupu německé skupiny armád Střed. Disertační práce, ÚČD FF UK 2019.
KMOCH, Pavel: Konec pánů Benešovska. SS-Stadt Böhmen, Ortsgruppe der NSDAP Beneschau, Wallenstein a ti druzí. Academia, Praha 2021.
MAREK, Jindřich – PEJČOCH, Ivo – PLACHÝ, Jiří – JAKL, Tomáš: Padli na barikádách – Padlí a zemřelí ve dnech Pražského povstání 5.-9. května 1945. Praha 2015.
VACEK, Václav: Pražské povstání. Naše Vojsko, 5. května 1946, roč. 5, č. 18
