Článek
Kréta byla nepotopitelná britská letadlová loď. Ohrožovala jižní křídlo německé expanze na východ, stála v cestě zásobování Afrikakorpsu, představovala nebezpečí pro naftová pole v rumunské Ploješti a ohrožení pro nadcházející operaci Barbarosa proti SSSR, kterou obsazení Kréty zásadně zdrželo. Německo si ovšem nemohlo dovolit nechat si neobsazenou Krétu v zádech.
Po úspěších limitovaných výsadků na Eben Emael a Rotterdam Němci potenciál výsadkářů, které před nimi žádná země bojově nepoužila, poněkud přecenili. V květnu 1941 dostali za úkol, s podporou dvou horských divizí, které měly být dopraveny letadly na dobytá letiště a loděmi na pobřeží, obsadit středomořský ostrov.
Od počátku ale všechno běželo špatně. Fotografie leteckého průzkumu dokládaly rovný terén dopadových zón, ve skutečnosti se jednalo o plochy s až metrovými kameny jeden vedle druhého, o které si výsadkáři lámali nohy, Procento raněných při seskoku bylo alarmující. Letadla shazovala výsadkáře při letu z jihu, klesjíce od krétských hor a směřujíc nad moře. Přesnost dopadu nebyla velká, mnozí parašutisté spadli do moře a utopili se. Rozvědka fatálně selhala při odhalení dislokace spojeneckých jednotek. Některé parašutistické pluky byly vysazeny přímo na pozice novozélandských a britských jednotek. Ty si s výsadkáři většinou rychle poradily. Do bojů se zapojili i místní, civilisté napichovali přistávající parašutisty na vidle, v jedné vesnici byli propuštěni všichni odsouzenci z vězení, aby se připojili k boji. Parašutisté poté, co získali trochu navrch, se civilistům samozřejmě mstili po svém.
Primárním cílem bylo dobytí letišť v Maleme a Heraklionu. Ovšem parašutisté, podle stávající doktríny vyzbrojení jen pistolemi, s těžší výzbrojí shazovanou v kontejnerech, které dopadly většinou mimo jejich dosah, měli úkol o to těžší. Velení několikrát zvažovalo, že akci ukončí, ale odhodlaný generál Kurt Student, velitel parajednotek, jej přesvědčil, že když už se začalo, je třeba úkol dokončit. Letiště v Maleme nakonec výsadkáři s pistolemi za těžkých ztrát dobyli a na plochu začala přistávat letadla s posilami.
Těžké ztráty parašutistů, které dosáhly asi 60 %, vedly Hitlera k chybnému rozhodnutí, že podobné operace možné nejsou. Zbytek války strávila většina parašutistů v roli elitní pěchoty. Armády se teprve musely naučit, jak parajednotky používat, a i spojencům to, s přihlédnutím třeba k operaci Market Garden, trvalo docela dlouho.
Zdroje:
GRYNER, Peter H,: Kréta 1941. Praha 1995.
