Článek
Hřbitov odděluje od pláže nízká symbolická zeď, která svými dvěma výdutěmi záměrně připomíná hradby s bastiony, bránící ostrov proti invazi z moře. Územně se hřbitov nachází na katastru přístavního městečka Souda. Pochováno je na něm přes 1500 vojáků Commonwealthu, padlých ve druhé světové válce. Vysoké procento z nich nejsou Britové, ale Australané, a především Novozélanďané, jejichž četné jednotky Krétu bránily. Britů je tu pohřbeno 862, Novozélanďanů 446, Australanů 197. Dále zde leží devět vojáků z Jižní Afriky, pět z Kanady a jeden z Indie.
Většina obětí má samozřejmě spojitost s německou invazí na Krétu v květnu 1941, ale najdete tu i vojáky, kteří padli ve druhé polovině války. Někdy se jedná o letce nebo námořníky, ale někdy o příslušníky pozemního vojska. Britská armáda na půdě Kréty po červnu 1941 již nikdy nebojovala, ale někteří z vojáků, kteří propásli evakuaci ostrova, se přidali ke krétským partyzánským skupinám, které začaly vznikat fakticky hned v momentě německé invaze. Krétu se spojenci nikdy nepokusili dobýt zpět. Jako nepotopitelná letadlová loď pro ně měla význam právě na počátku války po pádu Řecka, ovšem v situaci, kdy měli koncem války spojenci základny v Africe, na Sicílii a v dobývané Itálii, tento význam ztratila.
Na Krétě se v květnu 1941 nacházelo pět samostatných obranných perimetrů, kryjících severní pobřeží a především tři letiště: v Maleme, Heraklionu a Rethymnonu. Bránilo je 32 000 vojáků zemí britského Commonwealthu. Z nich bylo v závěru operace 18 000 evakuováno po moři, 12 000 bylo zajato Němci a asi 2 000 jich během bojů padlo. Padlí byli pohřbíváni Němci na čtyřech provizorních hřbitovech v Chanii, Heraklionu, Rethymnonu a v Galatas, stejně tak ale někdy i individuálně na civilních hřbitovech, nebo z časových důvodů prostě v terénu tam, kde padli. Po válce bylo zvoleno místo centrálního hřbitova v Soudě a australské 21. a 22. jednotka pro válečné hroby provedly exhumace a znovupohřbení.
Na hřbitově leží kromě obětí z britského společenství národů také sedm příslušníků jiných národů a 37 civilistů, zemřelých po válce. Na hřbitově spočinulo i 19 vojáků, zemřelých během 1. světové války a přenesených sem z konzulárního hřbitova v Soudě. Co je zarážející, je obrovské procento neidentifikovaných pohřbených vojáků, kteří mají na náhrobku napsáno jen – Known unto God. Z celkového počtu asi 1500 padlých je plných 776, jejichž totožnost nebyla zjištěna. Vinu na tom má zřejmě skutečnost, že při primárním pohřbívání Němci během bojů a těsně po nich nevěnovaly invazní jednotky identifikaci velkou pozornost. Při pozdějších exhumacích v době po založení jednotného hřbitova se zřejmě u ostatků už nedochovaly identifikační známky. Ty nejsou v případě Britů kovové, jako u armády německé, ale z tvrzeného lisovaného kartonu.
Known onto God…
Kromě tohoto hřbitova najdete porůznu po ostrově i památníky místních, již zmiňovaných odbojářů. Krétští obyvatelé se v mnoha případech okamžitě zapojili se zbraněmi v rukou i bez nich do obrany ostrova proti německé invazi. Během německé okupace pak vytvořili partyzánské skupiny; ostatně rebelství, banditismus a pirátství patři k tisícileté krétské tradici.
Okupační jednotky s partyzány zacházely stejně tvrdě a nemilosrdně, jako třeba na východní frontě, nebo v Jugoslávii. V případě dopadení odbojáře, na rozdíl od vojáků, nechránila žádná dohoda či právní předpis, a většinou byli popraveni na místě. Zvláště se v protipartyzánské činnosti vyznamenalo Jagdkommando Schubert. V září 1943 němečtí vojáci povraždili v asi dvaceti vesnicích v okrese Viannos zřejmě více než 500 lidí, vesnice vyloupili a vypálili. Partyzánské hnutí na Krétě to ale nezastavilo, naopak. K dalším masakrům, deportacím a vypalování vesnic došlo pak zvláště na podzim 1944, když se oslabená německá posádka ostrova stahovala na užší obranný perimetr.
Pomník padlým - nebo povražděným - bojovníkům hnutí odporu v Tavronitis
Partyzánské hnutí bylo podporováno agenty SOE, shazovanými na Krétu na padácích. Začátkem února 1944 byla spuštěna operace s cílem unést generála Friedricha-Wilhelma Müllera, velitele 22. Luftlande-division a velitele celé tzv. Pevnosti Kréta, zodpovědného za masakry krétských civilistů. Ten byl ale vzápětí vystřídán generálem Heinrichem Kreipem, z něhož se tak stal nový cíl. Akce se v noci 26. dubna skutečně podařila, a Kreipe byl o tři neděle později odvezen britským rychlým člunem do Egypta. Otázka užitečnosti operace je ale sporná: relativně nevýznamný Kreipe byl opět nahrazen generálem Müllerem, který v represáliích proti civilistům ještě přitvrdil.
Pomník partyzána Nikolaose Ieronimakise, oběšeného na tomto odlehlém horském úbočí Němci 28. srpna 1944
Zdroje:
