Článek
Ke v poslední době známému válečnému zločinu na mužích Volkssturmu došlo 22. dubna 1945 v hornolužické vesnici Niederkaina (v lužické srbštině Delnja Kina), dnes předměstí Budyšína. 16. dubna začala sovětská 52. armáda, součást 1. ukrajinského frontu, překračovat v rámci Berlínské operace Lužickou Nisu. Brzy ale narazila na silný odpor armádní skupiny Střed a většina sovětských jednotek se na západním břehu zasekla. Frontu prorazil jen 7. gardový mechanizovaný sbor, 254. motostřelecká divize a 294. střelecká divize. Pod velením generála Ivana Korčagina tyto jednotky mířily původně na Weissenberg, který dobyly 18. dubna. Zatímco 294. střelecká divize zůstala ve městě jako zajištění, ostatní jednotky pokračovaly na Bautzen (Budyšín). K východním předměstím města dorazily první sovětské tanky odpoledne 19. dubna.
Niederkaina/Delnja Kina
Město bránila pod velením podplukovníka Dietricha Höpkeho narychlo sehnaná skupina frontových i týlových vojáků Wehrmachtu a Waffen-SS spolu se třemi prapory Volkssturmu, strážnými místní věznice, vojáky 831. turkestánského praporu Idel-Ural a kluky z Hitlerjugend. Obrana byla překvapivě pevná a efektivní, původní snaha Sovětů dobýt město z chodu se zvrhla v několikadenní městské boje.
Německý ostřelovač
Sovětský útok začal 20. dubna, na Hitlerovy narozeniny. Jedním z prvních cílů byla Niederkaina, tehdy vesnice východně od Bautzenu, dnes součást města. Po několikahodinovém zuřivém boji 936. střelecký pluk za podpory tanků 25. gardové mechanizované brigády vesnici dobyl. Při bojích padlo do zajetí asi 200 vojáků místního Volkssturmu z praporu 27/33, které Sověti zavřeli do zděné stodoly. Vzhledem k tomu, kde Bautzen i Niederkaina leží, je dost pravděpodobné, že přinejmenším někteří z nich nebyli tak úplně Němci, ale Lužičtí Srbové.
Generál Michail Konstantinovič Putějko ještě jako plukovník v roce 1944
Téhož dne se na frontě v průmyslové zóně Bautzenu objevil generálmajor Michail Konstantinovič Putějko, velitel 254. motostřelecké divize s čestným názvem „Čerkasy“ a jeden z nejmladších generálů Rudé armády (bylo mu pouhých 31 let). Když se snažil zformovat své jednotky k útoku, zasáhl jej německý ostřelovač do hrudi. I když generála okamžitě evakuovali, přes veškerou snahu lékařů zemřel následujícího dne, 21. dubna, aniž nabyl vědomí. Když se zpráva o smrti velmi oblíbeného velitele dostala druhý den k jeho vojákům, nastal poprask. V touze po pomstě polili rudoarmějci stodolu se zajatci benzínem a zapálili ji. 195 zajatců v ní zaživa uhořelo. Kdo se snažil dostat ven, byl postřílen kulomety. Několik dalších příslušníků Volkssturmu Sověti postříleli ve vesnici a na okolních polích.
Zbytky stodoly v Niederkaina dnes
Někteří autoři motivaci vojáků zpochybňují a poukazují na to, že během úspěšného německého protiútoku, který dobyl město zpět, museli Sověti ustupovat a tak nějak prostě nevěděli, co si se zajatci počít. Už o den dříve ale takto postříleli dalších asi 180německých zajatců na městském hřbitově a na střelnici v Budyšíně. Stejně tak Sověti zmasakrovali zajaté obránce městské věznice. Strach z ústupu se tedy relevantním motivem vražd nezdá; třebaže Bautzen Sověti zcela nedobyli a v centru města se držely izolované skupiny obránců, ofenzíva 4. tankové armády k jeho znovuobsazení začala 22. dubna teprve postupovat směrem k městu, které Němci znovu dobyli až o čtyři dni později.
Aby to bylo ještě složitější, někteří autoři obviňují z těchto vražd vojáky 2. polské armády. Ti ovšem bojovali severně od města a bojů o Bautzen se neúčastnili. Při německé protiofenzívě si také vytrpěli svoje: 25. pěší pluk 9. polské divize utrpěl v tzv. „údolí smrti“ ztráty 75 %. Němci následně u Horky překvapili nemocniční konvoj téže divize, jehož pohyb zjistili z radiové komunikace, a postříleli přes 300 raněných a zdravotníků. Přežil jen vojenský kaplan Jan Rdzanek.
26. dubna, když Němci z města vytlačili zle pocuchané sovětské síly, na oplátku postříleli v polní nemocnici 254. motostřelecké divize několik set, snad až tisíc sovětských raněných, včetně lékařů a zdravotníků. Odplata, pomsta za pomstu, a pořád dokola. Jedna vražda ovšem neospravedlňuje vraždu další, nehledě na to, kdo si začal.
Původní pamětní deska, zničená extrémisty
Po sjednocení Německa byla na místě hromadné vraždy v Niederkaině umístěna žulová pamětní deska. Tu kdosi v dubnu 2018 zničil. K akci se přihlásili „aktivisté“ z řad extrémní levice s odůvodněním, že v Niederkaině pořádali několik vzpomínkových pochodů naopak příslušníci krajní pravice. Již v říjnu zničenou desku nahradila deska nerezová, na kterou se složili místní podnikatelé.
Současná pamětní deska z nerezu
Zdroje:
AHLFEN, Hans von: Der Kampf um Schlesien 1944/1945. Motorbuch Verlag, Stuttgart 1977.
ANDONOV, Radek: Duben a květen 1945 mezi Budyšínem a Prahou:
