Článek
Národní souručenství (Nationale Gemeinschaft nebo Volksgemeinschaft) vzniklo bezprostředně po okupaci zbytku Česko-slovenské republiky 15. března 1939. V čele stál jakožto svrchovaný Vůdce státní prezident JUDr. Emil Hácha. Deklarovaným účelem vzniku hnutí bylo sjednocení a povzbuzení českého národa. Cílem byla národní pospolitost (samozřejmě s nutně pozitivním a podřízeným vztahem k říši), sociální spravedlnost a výchova mládeže. Pro tu byla založena podřízená organizace, Mládež Národního souručenství. Ve funkci vedoucího NS se během války vystřídali Adolf Hrubý, Josef Nebeský, Jan rytíř Fousek, Tomáš Krejčí a generál Robert Rychtrmoc.
V den vzniku protektorátu, 16. března, prezident Hácha v rozhlasovém projevu uvedl, že v daných podmínkách nebude přípustná existence politických stran, a že národ se musí sjednotit. 21. března byl na základě předmnichovské vládní koalice jakožto výkonný orgán vybrán výbor nové organizace. Zastoupeny byly ale i další strany: vybíralo se z kandidátů strany agrární, sociálně demokratické, lidové, národně demokratické, národně socialistické, živnostenské, ale i z českých fašistických stran a hnutí – Akce národní obrody, Vlajky, Národní obce fašistické a Národního tábora fašistického. Přihlíželo se i k sociálnímu postavení kandidátů, bylo mezi nimi deset zemědělců, devět státních zaměstnanců, osm soukromých úředníků, sedm obchodníků a řemeslníků, tři advokáti, dva profesoři, dva lékaři, dva průmyslníci, dva učitelé, jeden kněz, jeden architekt a jeden soukromník. Výbor byl ustanoven o den později a prezident Hácha současně rozpustil v tu chvíli již zcela zbytečný parlament.
Znak Národního souručenství
Již 25. března došlo k první plenární schůzi nové organizace. Na programu bylo projednání otázky židovského majetku a rozpuštění politických stran. Těch už ostatně neexistovalo mnoho, většina stran byla již během období druhé republiky nuceně sloučena nebo zakázána. Kromě pravicově zaměřené Strany národní jednoty a levicové Národní strany práce se jednalo fakticky už jen o strany fašistické. Výlučnost NS jako jediné politické strany byla stvrzena na schůzi vlády 6. dubna.
Správní výbor souručenství se dále rozrůstal, 24. června 1939 čítal již 78 členů. Důvodem pro to byla skutečnost, že okupačním úřadům připadalo vedení NS zpočátku poněkud málo akční a příliš česky národovecké. Každý ze členů musel složit následující přísahu:
„Sloužiti národu je první povinnost každého Čecha. Slibuji na svou čest a svědomí, že budu plniti jak tuto povinnost, tak i vůli Vůdce našeho národa, státního prezidenta Emila Háchy. Budu se říditi nařízeními platnými na území Protektorátu Čechy a Morava. K tomu mi dopomáhej Bůh.“
Z popudu vedoucího NS Adolfa Hrubého vznikly následující komise: dělnická, finanční, hospodářská, komise pro mládež, komise soustředění odborových organizací, komise kulturní, iniciativní, lesnická, organizační, programová, průmyslová, samosprávná, sociální, soukromo-zaměstnanecká, správní, tisková, veřejno-zaměstnanecká, zdravotní, zemědělská, živnostenská, soustřeďovací a výkonná. Později přibyla komise pro styk s NSDAP.
Průkaz člena Národního souručenství
Vedle výboru Národního souručenství a jednotlivých komisí vznikla vytvořena síť organizací NS po celém protektorátu, byla jmenována krajská, okresní i místní vedení. Jednalo se o osm krajů, 213 okresů a 8 043 místních skupin. Během tří neděl proběhl veřejný nábor členů: „Náborem bylo získáno v Čechách celkem 1 421 762 a na Moravě 672 473 členů. Tato cifra byla doplněna náborovou akcí mládeže, v níž se přihlásilo 530 000 hochů a dívek od 17 do 24 let a ke sklonku roku 1939 provedla mládež další nábor mezí mládeží od 15 do 16 let.“ Do NS vstoupilo téměř 100 % mužů, starších 21 let. Nejen od vedoucího Hrubého se ovšem v tisku objevovaly jasné narážky na ty, kteří by vstoupit nechtěli: „Kdo by zaváhal a se rozmýšlel, staví se mimo národní svazek a je nutno dle toho s ním jednati.“
Při vstupu do Národního souručenství bylo dbáno na árijský původ uchazeče. Členem se samozřejmě nemohl stát Žid, ale ani člen zednářské organizace. Členem se také nemohl stát člověk, trestaný pro „pro činy nebo skutky spáchané z pohnutek nízkých a nečestných“. Ženy zpočátku do NS vstupovat nemohly, ale bylo jim umožněno zakládat při místních skupinách dobročinná či jiná sdružení. Členství bylo ženám vzhledem k četným stížnostem povoleno až v březnu roku 1940. Věková hranice pro vstup do NS byla 21 let. Mladší (17-24 let) se mohli sdružovat v Mládeži NS, kam byl vstup umožněn i dívkám. Mládež NS se měla angažovat především v rámci kultury, sportu a sociální práce. Organizační struktura samozřejmě kopírovala strukturu samotného NS. V září 1939 snížil výbor NS věkovou hranici, nutnou pro vstup, na 15 let. Členové NS se oslovovali bratře a sestro a zdravili se pozdravem Vlasti zdar. Členské příspěvky byly odstupňovány podle sociálního postavení a příjmu jednotlivých členů.
Průkaz člena MNS
1. května 1942 prezident Hácha výbor Národního souručenství zcela zrušil a do funkce ústředního vedoucího NS jmenoval rolníka Jana rytíře Fouska, který mohl s prezidentovým souhlasem jmenovat tři náměstky, krajské vedoucí a nejvýše 15 odborných zmocněnců (poradců). V lednu 1943 již nový „komisařský vedoucí“ NS prohlásil, že „Národní souručenství se nepokládá za politickou stranu ve smyslu překonaných zásad bývalých politických stran, nýbrž za korporaci s úkoly převážné kulturními a výchovnými, která má vésti národ podle politiky státního presidenta a jeho vlády k říšskému uvědomění a novému řádu ve smyslu národní pospolitosti a sociální spravedlnosti.“
Při NS byl založen spolek „Radost ze života“ (v podstatě samozřejmě blíženec německého Kraft durch Freude), pořádající rekreace a ozdravné pobyty pro dělníky, rolníky a „dlouhodobě nezaměstnanou inteligenci“. V rámci akce Měsíc české písně organizoval spolek i koncerty a ochotnická divadelní představení, nebo návštěvu hlavního města pro chudé pracující z venkova pod titulem „Každý Čech jednou v Praze“. Spolek měl různé speciální odbory, jako třeba „Česká rodina“, „Zdravý národ“ nebo „Radost z práce“.
Národní souručenství vydávalo od června 1939 Věstník, ve kterém zveřejňovalo především organizační a pracovní pokyny. Službou NS byl ale zavázán veškerý tisk a všechny noviny musely mít v podtitulu označení „List Národního souručenství“. Výbor NS určoval deníkům hlavní obsahové směrnice a jejich činnost kontroloval.
Národní souručenství bylo na jednu stranu hnutím, sdružujícím český lid na národním základě a snažícím se jej kultivovat, na straně druhé muselo být maximálně loajální vůči okupantům. Ti byli sice spokojení s autoritativní podobou organizace a s jejím loajálním postojem směrem k Němcům a podřízenému postavení Čechů, ovšem národně zabarvenou a takto otevřeně deklarovanou činnost NS viděli již podstatně méně rádi. Přinejmenším od roku 1942 se tedy NS etablovalo již jako maximálně loajální organizace, prosazující říšskou myšlenku a říšský aktivismus. V březnu 1945 se stal ústředním vedoucím NS generál ve výslužbě Robert Rychtrmoc, člen vedení České ligy proti bolševismu a předseda Českého svazu válečníků.
Národní souručenství bylo zrušeno výnosem ministerstva vnitra 4. června 1945. Jeho vedoucí stanuli v poválečné době před Národním soudem. Dlužno ale říci, že loajalita k okupantům v rámci NS často nebyla ani jediným, ani tím zásadním obviněním, které si vyslechli. Generál Rychtrmoc byl v lednu 1946 odsouzen k trestu smrti a popraven, Adolf Hrubý byl odsouzen na doživotí. Další z vedoucích, Josef Nebeský, byl nejprve soudem osvobozen, ale následně v roce 1948 odsouzen na 12 let. Podobně na tom byl i Jan rytíř Fousek – nejprve byl uznán vinným, ale trest mu nebyl vyměřen, ovšem po komunistickém puči obdržel stejných 12 let. Tomáš Krejčí byl také nejprve uznán vinným bez potrestání, ale obnovený MLS mu po komunistickém převratu vyměřil plných 25 let – ovšem k jeho štěstí už jen v nepřítomnosti.
Těžce nemocný a v podstatě již nevnímající státní prezident a vůdce Národního souručenství, JUDr. Emil Hácha, byl zatčen 13. května 1945 a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci. Dozorci do bezvládného muže údajně kopali, močili na něj a i jinak ho zesměšňovali, podávali mu stravu, kterou nebyl schopen pozřít. Bývalý prezident nejvyššího správního soudu, prezident Česko-slovenské republiky a Státní prezident Protektorátu Čechy a Morava, člověk, který se vědomě obětoval za národ, zemřel ve vězeňské špíně 27. června. Prezident Beneš, který s ním na začátku okupace dokonce tajně spolupracoval a s nímž své kroky konzultoval, pro něj nehnul ani prstem. Národní soud následně konstatoval, že vzhledem k jeho zdravotnímu stavu neodpovídal Hácha od ledna 1943 za své činy.
Zdroje:
Západomoravská Stráž: Výstavba Národního souručenství, 13. 1. 1940
