Článek
Bitva u Prochorovky je díky sovětské propagandě všeobecně považována za největší tankovou bitvu historie, ale skutečnost je jiná. Počty nasazených tanků se liší v závislosti na historiografické metodice. Pokud bereme v potaz pouze nasazené síly II. tankového sboru SS a sovětské 5. gardové tankové armády, které se srazily přímo u Prochorovky, docházíme k číslům 294 německých a 616 sovětských tanků, dohromady 910 strojů. Jestliže zahrneme i síly německého III. tankového sboru a zbytky 5. gardové tankové armády, je třeba počítat s 429 německých a 870 sovětských tanků, celkem tedy s 1299 stroji. V dnes poměrně neznámé bitvě u Brodů ovšem Němci nasadili 600 strojů, proti kterým stálo asi 1000 tanků sovětských. Touto bitvou se ale sovětská propaganda nechlubila, protože ji sovětská strana neodiskutovatelně prohrála.
Bitva se odehrála 26.-30. června 1941 v trojúhelníku, vymezeném městy Dubno, Luck a Brody. Kromě jmen těchto míst je též někdy uváděna jako bitva u Rovna.
Německý útok na SSSR začal 22. června nenadálým ranním bombardovacím a dělostřeleckým přepadem sovětských letišť a shromaždišť techniky, často umístěných těsně za hranicí. Většina soustředěných letounů i tanků byla zničena. Sověti se nechystali na obranu, ostatně na ni nebyli ani cvičeni, ani vybaveni. Stalin sice dal brzy rozkaz k protiútokům, ale ty se díky zmatkům, stavu techniky, neschopnosti nižších velitelů a dalším aspektům podařilo provést málokde. Velitelé, hnaní politruky, sice své vojáky do protiútoků posílali, ale jejich šance na úspěch byly mizivé. Zbylým tankovým svazům chyběla letecká podpora a sovětská tanková taktika i výcvik za německými silně zaostávaly. Sovětské tanky navíc nebyly vybaveny vysílačkami, ve většině typů chyběl střelec, jehož funkci musel plnit velitel, který pak neměl čas sledovat okolí. Na rozdíl od německé taktiky, kdy se tanky v útočných klínech navzájem kryly, se sovětská taktika omezovala převážně na útok v řadě nebo v linii. V Rudé armádě vázla koordinace, obětavé protiútoky sovětských tankistů byly spíš lokálního charakteru a organizovanou Wehrmacht neměly šanci zastavit.
Zničený sovětský tank KV-1
První boje tankových sil proběhly na severozápadní Ukrajině již den po německém vpádu. Sovětské tanky ovšem trpěly poruchovostí a vzdušnému prostoru dominující německá Luftwaffe si s těmi zbylými rychle poradila. Němci odtrhávali sovětské tanky od podpůrné pěchoty a pak je napůl bezbranné již snadno ničili. Velení jihozápadního frontu tedy připravilo mohutný, koordinovaný protiútok na 26. června. Měl být proveden dvěma mechanizovanými sbory, 8. a 15., a pěšími jednotkami 5. a 6. armády. Další čtyři mechanizované sbory měly krýt frontu mezi Rovnem, Dubnem, Luckem a Brody a protiúderem zabránit německému průlomu.
Bitva nezačala dobře, již při jejím zahájení se ukázalo, že např. 15. mechanizovaný sbor nemá dostatek munice a pohonných hmot. Přesto trvala zásadní fáze bitvy čtyři dny, a probíhala značně zmateně. Němcům se dařilo sovětské útoky odrážet třeba již jen díky lepšímu spojení, které umožňovalo koordinaci jak jednotlivých tanků, tak i mezi tankovými svazky, pěchotou a letectvem. Je faktem, že na sovětské straně bojovaly většinou lehčí a zastaralé typy tanků, jako T-26, T-27, T-28, T-35, T-37. T-40, BT-2, BT-5 a BT-7, ale na německé straně jim nečelily o mnoho těžší a modernější stroje. Těžších Pz-III a Pz-IV měli Němci relativně málo. Sověti ovšem nasadili i moderní a těžké typy, jako T-34, KV-1 a KV-2, které se staly pro německé tankisty a protitankové dělostřelce nepříjemným překvapením. Zvláště těžké tanky se museli Němci teprve učit likvidovat těžkými, původně protiletadlovými děly, a především pěchotou s minami a různými improvizovanými protitankovými prostředky.
Hořící T-34
Velký podíl na sovětských katastrofách měli političtí komisaři, kteří měli v jednotkách v otázce útoku či ústupu poslední slovo a tankové svazky hnali dopředu bez ohledu na logiku a vyhlídky na úspěch. Poté, co velitele odstranil z funkce politický komisař, najela na jeho rozkaz celá jedna sovětská tanková divize do bažin, kde byla ztracena. Další tanky uvázly kvůli poruchám a nedostatku paliva, logistika nefungovala. Sovětská 8. tanková mechnizovná brigáda komisaře Popjela zase zaútočila na Dubno, ale bez podpory pěchoty. Výsledkem po počátečním německém překvapení samozřejmě byla postupná likvidace nejen brigády, ale i celého sboru. Tanky, které nebyly zničeny v boji, zůstaly bez pohonných hmot a musely být při ústupu zničeny vlastními osádkami.
Generál Michail Petrovič Kirponos
29. června vydal generál Michail Petrovič Kirponos, který později padl při obraně Kyjeva, zvláštní rozkaz k odstranění chyb a nedostatků při řízení operací. Nařizoval takové zdánlivě samozřejmé věci, jako zabezpečení křídel, zlepšení průzkumu, používání vysílaček a zabezpečení součinnosti s pěchotou a dělostřelectvem. Nedostatky ve výzbroji a zásobování ale rozkazem odstranit samozřejmě nedokázal, 15. mechanizovaný sbor tak měl jen dvě jednotky spojařů místo tabulkových osmi. 22. mechanizovaný sbor ztratil za první týden bojů 120 tanků, polovinu z nich ale zničily jejich vlastní osádky v situaci, kdy se vozidlo porouchalo a nebyly pro něj náhradní díly.
Mapka bitvy u Brodů
Tvrdé boje probíhaly až do 30. června. Sověti se vrhali do sebevražedných protiútoků, ale přes částečné úspěchy byly jejich ztráty daleko vyšší. Bitva u Brodů skončila drtivým německým vítězstvím a sovětské síly se musely stáhnout za opevnění bývalé tzv. Stalinovy linie.
Zdroje:
CARELL, Paul: Operace Barbarossa. Mustang, Praha 1996.
