Článek
Spojenci do září 1944 osvobodili velkou část Nizozemska, ale severozápad včetně Amsterodamu a Rotterdamu zůstávaly v německých rukou. Na tomto území žilo přes tři miliony Holanďanů. Právě v září vyzvala nizozemská exilová vláda rozhlasem holandské železničáře, aby vstoupili do generální stávky. Snažila se tak znesnadnit Němcům přísun jednotek a materiálu na frontu. Němci ovšem reagovali zavedením embarga na dovoz potravin do Holandska. Větší města provozovala veřejné vývařovny polévek, které byly přidělovány obyvatelům. Ale jak čas plynul, potravin se začalo nedostávat, včetně takových základních, jako jsou brambory nebo chleba.
Zásobovací situace byla zoufalá. Ten rok přišla zima brzy a na holandské poměry byla velmi drsná. Místní ji nazvali Hongerwinter, hladová zima. Docházelo uhlí, lidé v téměř bezlesém Holandsku v mrazech hledali cokoli, co se dalo spálit, aby si mohli uvařit a trochu se zahřát. Rozebírali poškozené a nepotřebné budovy, pálili nábytek. Lidé, kteří nemuseli z domova, trávili většinu dne pod peřinou, aby se alespoň trochu zahřáli. Přídělové polévky byly rozdělovány s čím dál větší přísností a kontrolou a jejich kvalita silně poklesla. Lidé z měst se snažili nakoupit nebo za něco vyměnit jídlo od venkovanů, kteří ještě občas něco měli. Někteří snědli své vlastní psy a kočky, i tak ale od ledna do března 1945 zemřelo asi dvacet tisíc lidí hlady. Holandská exilová vláda žádala spojence o pomoc.
Američané se myšlence shazovat Holanďanům potraviny bránili, protože se obávali, že je Němci budou zabavovat a použijí je pro sebe. Po několik týdnů nakonec ale probíhalo mezi spojenci a německou stranou vyjednávání. Ze spojenecké strany bylo schváleno na nejvyšších místech, souhlas udělil jak britský premiér Winston Churchill a americký prezident Harry Truman, tak náčelník štábu SHAEF George Marshall. Z německé strany se jednání účastnil říšský komisař pro Nizozemí, Arthur Seyss-Inquart nebo generál Johannes Blaskowitz, velitel armádní skupiny H, okupující holandské území. K jednáním byl v rámci dodržení transparentnosti přizván i sovětský emisar.
Nakládání potravin do pumovnice Lancasteru
Na základě jednání došlo nakonec k dohodě, že Britové a Američané mohou z neozbrojených letadel shazovat nad Holandskem potravinovou pomoc, a Němci na letadla, držící se ve vyhrazených koridorech, nebudou střílet. K prvním letům došlo dokonce ještě den před podpisem dohody o specifickém příměří. Operace, Brity nazvaná podle mýtické biblické stravy Manna, Američany pak Chowhound, což znamená požitkářského milovníka jídla, proběhla mezi 29. dubnem a 7. květnem 1945.
Britská strana, tedy RAF, ale i australská RAAF, kanadská RCAF, novozélandská RNZAF a polské squadrony RAF shodily během 3 300 letů těžkých Lancasterů i lehkých značkovacích Mosquit holandským obyvatelům téměř 7 000 tun potravin. V americké části operace shodila USAAF mezi 1.-8. květnem při více než 2 200 letech dalších 4 000 tun. Zásoby nebyly shazovány na padácích, ale přímo na zem z minimální letové výšky 150 metrů, ale některé stroje se odvážily i níže. Shozové zóny se nacházely většinou na letištích, v jednom případě na koňském závodišti.
Potravinová pomoc
Dodávky sestávaly z balíků konzerv a suché stravy, jako třeba fazolí. Lidem dole to připadalo, podle jejich slov, jako zázrak. Tolik potřebné jídlo se najednou sypalo jako dar doslova z nebe. Posádky byly zprvu poněkud nervózní, nevěděly, jestli Němci dodrží svou část dohody a nebudou po nich střílet. Třebaže některé letouny se vrátily s ojedinělými průstřely, zřejmě způsobenými vojáky, kteří o operaci nebyli informováni, vcelku se dá říci, že dohoda z německé strany dodržena byla. Spojenečtí letci vzpomínali, jak je němečtí vojáci, opření o protiletadlové zbraně, jen klidně pozorovali. Ztraceny byly pouze tři letouny: dva díky vzájemné srážce a jeden zásluhou požáru motoru.
Pro posádky, které k zásobování přidávaly své příděly čokolády a sladkostí, které shazovaly na malých padáčcích s cedulkami „Vot hot kind“ (pro děti), to byla nejlepší akce celé války. Ve válce přinášely dosud jen zkázu, a najednou to bylo jinak. Lidé se v davech shlukovali na ulicích, v oknech i na střechách a mávali svým zachráncům. Jedním z nich byla tehdy právě šestnáctiletá Audrey Hepburn, v té době podvyživená teenagerka, později slavná herečka, která žila se svou rozvedenou matkou od roku 1939 u svého dědečka v Arnhemu, jehož on byl bývalým starostou.
Shoz z Lancasterů na letiště Ypenburg
Tyto operace samozřejmě k zásobování celé země nestačily, byla to jen urychlená záplata, zabraňující nejhoršímu. Válka naštěstí záhy skončila a zásobování se mohlo odehrávat klasickou pozemní cestou. Ta ostatně započala ještě před koncem války, když Američané spustili operaci Faust. 2. května začalo 200 amerických náklaďáků zásobovat potravinami město Rhenen, které leželo ještě stále za německými liniemi.
Zdroje:
