Článek
Otto Planetta se narodil 2. srpna 1899 ve Vyškově maďarskému otci Tamási a jeho ženě Marii, rozené Langové, která tam tou dobou pobývala u rodičů. Hned po jeho narození se rodina vrátila zpátky do Vídně. Otto vstoupil v roce 1916 ve věku 17 let do rakousko-uherské armády a zúčastnil se v řadách pluku Kaiserjäger bojů na frontě.
Armáda pro něj byla přirozeným prostředím. Po skončení války pokračoval ve službě v polovojenském Heimwehru. Současně s koncem války s nadšením objevil ideový svět nacismu, který v té době reprezentovaly především názory Rudolfa Junga a dalších předáků a ideologů rakouské Německé dělnické strany, předchůdkyně pozdější DNSAP. Když v Německu vznikla Hitlerova NSDAP, stal se jejím členem, a v roce 1929 jako Rakušan také tajným členem SS.
Otto Planetta
25. července 1934 se zúčastnil neúspěšného nacistického pokusu o puč v Rakousku proti vládě kancléře Engelberta Dollfusse. Tento postavou miniaturní politik (měřil 151cm), původně student kněžského semináře, později práv a národního hospodářství, a nakonec úspěšně vystudovaný doktor práv byl zastáncem a prosazovatelem tzv. austrofašismu. Paradoxně sloužil za války jako důstojník u téhož pluku Kaiserjäger, jako jeho budoucí vrah. Byl členem Křesťanské sociální strany a po roce 1930 se opakovaně stal ministrem vlády.
Jeho politický austrofašistický názor hlásal, že z krize může Rakousko vyvást pouze silný stavovský stát, který bude hrází proti sociální demokracii, komunismu, ale i nacismu. Roku 1932 se stal kancléřem a zároveň ministrem zahraničí. Zavedl tvrdá protiinflační opatření a po silných protestech rozpustil parlament, vyřadil z činnosti ústavní soud, zavedl cenzuru tisku, zakázal veřejná shromáždění, komunistickou a sociálně demokratickou stranu a vládl prostřednictvím dekretů. Již roku 1933 byl při atentátu postřelen.
Kancléř Engelbert Dollfuss v roce 1933
V dané situaci bylo zjevné že v příštích volbách vyhrají volby nacisté a následně připojí Rakousko k nacistickému Německu, s čímž se nijak netajili. V červnu 1934 tedy Dollfuss zakázal rakouskou odnož NSDAP. Tím de facto rozpoutal občanskou válku. 25. července ke kancléřství pochodovalo (zřejmě na přímý Hitlerův popud) 150 místních příslušníků SS, aby si to s kancléřem vyříkali. Při této zprávě rozpustil Dollfuss zasedání vlády a ministry poslal zpět do úřadů. Poté vnikla skupina osmi rakouských nacistů do budovy kancléřství. Poněkud komicky honili kancléře po různých kancelářích, ale nakonec ho dostihli a Otto Planetta jej dvěma výstřely z pistole těžce zranil. Raněného politika položili na pohovku a nechali jej bez pomoci vykrvácet. Celou dobu jej nutili, aby svým nástupcem jmenoval bývalého hejtmana Štýrska, Antona Rintelena.
Po několika hodinách a kancléřově smrti byli pučisté konečně odzbrojeni dorazivší armádou. Ani další skupinky povstalců s úkoly obsadit rozhlas nebo telegrafní úřad neuspěly. Otto Planetta byl spolu s velitelem bojůvky, Franzem Holzweberem, postaven hned 30. července před zvláštní vojenský soud. Po dvoudenním líčení byli oba shledáni vinnými zločiny velezrady a vraždy a odsouzeni k trestu smrti provazem. Ještě ten den byli oba 31. července 1934 ve čtyři hodiny odpoledne popraveni na dvoře zemského soudu ve Vídni.
Hrob Otto Planetty na Dornbacherském hřbitově
Z Otto Planetty a Franze Holzwebera se samozřejmě stali mučedníci nacionálního socialismu. Část vyškovské ulice, kde Otto se narodil, nesla za okupace název Otto-Planetta Gasse. Planettovo jméno nesla po anšlusu i 11. vídeňská Standarte Allgemeine-SS, Holzweberovo pak druhá ze Standart v bývalém rakouském hlavním městě, č. 89. Oba tyto pluky nosily jména svých „patronů“ vyšitá na rukávových páskách. Jedním z významných členů 11. Standarte Otto Planetta byl např. Amon Göth, později velitel koncentračního tábora v Plaszówě, kde byli věznění tzv. Schindlerovi Židé. Obě Standarty se s vypuknutím války postupně vyprázdnily, jak jejich členové přecházeli ke službě ve Waffen-SS a dalších složkách. Titulárně nicméně existovaly až do konce války.
Zdroje:
