Ruské divize SS

Pro ty, kterým právě praskla žilka a hodlají mi psát do diskuse, proč radši nepíši o Ukrajincích, aniž by si článek přečetli, předesílám, že o ukrajinské divizi SS jsem psal zde: https://medium.seznam.cz/clanek/pavel-kmoch-ukrajinska-divize-ss-galizien-137862, o Slovácích v SS tady https://medium.seznam.cz/clanek/pavel-kmoch-slovaci-ve-waffen-ss-84691 a o české Svatováclavské rotě tutaj: https://medium.seznam.cz/clanek/pavel-kmoch-dobrovolnicka-svatovaclavska-rota-94452.

Základem první z ruských divizí byla dobrovolnická (a spontánně vzniklá) jednotka, pojmenovaná Ruská osvobozenecká národní armáda, RONA. V roce 1941 v důsledku bleskového postupu německé armády a drtivých porážek armády sovětské vznikaly na okupovaných územích velké prostory, které Němci nebyli díky nedostatku vojáků schopni ani obsadit, ani vůbec kontrolovat. V těchto prostorech se naopak nacházelo množství potulujících se sovětských vojáků, jejichž jednotky Němci rozdrtili. Jednalo se jak o jednotlivce, kteří se věnovali především marodérství a krádežím potravin u místních obyvatel, tak o v podstatě kompaktní a stále organizované jednotky o síle čety nebo roty, které se (kromě rabování) zabývaly také organizováním ozbrojeného, partyzánského odboje proti okupantům.

Na těchto územích se začaly z místních obyvatel na obranu před násilnostmi sovětských vojáků živelně vytvářet domobranecké jednotky. Ty byly přirozeně zaměřené protisovětsky, protože jejich protivníkem byli vojáci Rudé armády a nenáviděný sovětský systém vůbec, Německá okupace pro ně v danou dobu žádné zásadní nebezpečí nepředstavovala, tato území ležela mimo hlavní německé útočné i zásobovací trasy. Tyto milice se samy vyzbrojily zbraněmi, které se po přechodu fronty povalovaly leckde. K nalezení byly nejen pušky a samopaly, ale i funkční kanóny. Tímto způsobem vznikla v zalesněném území poblíž Brjanska s centrem v obci Lokoť i RONA pod vedením Konsatntina Voskobojnikova, zpočátku o síle pouhých 200 mužů, nejprve oblečených v civilu a identifikovatelných pouze podle rukávové pásky se svatojiřským křížem. Brzy ale již kontrolovala prostor o rozsahu asi 150×50 km a čelila asi 7 000 stále ještě vojensky organizovaným sovětským vojákům, potulujícím se po lesích.

Poté, co na místní ozbrojence narazily německé zabezpečovací složky a ujistily se, že nemají zájem bojovat proti nim, ale proti Sovětům, začaly s RONA spolupracovat. Němci stáhli síly, zabezpečující železniční trať z Brjansku do Kursku před partyzány a k RONA, která dostala zabezpečení trati na starost, přidělili pouze styčné důstojníky.

Vedení RONA se záhy ujal učitel Bronislaw Kaminski, stav mužstva stoupl na 1700 a brzy se jim podařilo oblast vyčistit od partyzánů. Kaminski dostal od Němců pravomoc podnikat akce podle své úvahy a potřeb a Němci jej začali vyzbrojovat trofejními zbraněmi. Na podzim 1942 proběhly na území odvody a stav brigády narost na 10 000 mužů, organizovaných do pěti pěších pluků a dělostřeleckého a dokonce i tankového oddílu se 24 tanky T-34. Kromě toho měla RONA ženijní a spojovací oddíl a vojenskou nemocnici. Jednotka zavedla i nošení uniforem s rukávovým štítem.

V oblasti zuřila v podstatě občanská válka. Jen od května do října 1942 zaútočili partyzáni na ozbrojené síly tzv. Lokoťské republiky 540krát. Některé z partyzánských jednotek dokonce dezertovaly a připojily se k lokoťským ozbrojencům. Ti na druhou stranu reagovali na partyzánský teror terorem a udržovali „pořádek“ typicky východními brutálními represemi a popravami civilistů, podezřelých z podpory partyzánů. RONA se účastnila i velkých protipartyzánských operací, vedených německou armádou a policií. Někteří z vojáků i velitelů RONA se pokusili přejít na sovětskou stranu, kontaktován v tomto smyslu byl i Kaminski, ale ten nabídku odmítl.

Z hlediska Němců byla RONA velmi úspěšná, během akcí pobila tisíce partyzánů. Zavraždila ale i tisíce civilních obyvatel, kteří partyzány skutečně, nebo jen domněle podporovali. Od března 1943 se jednotky RONA dostaly do bojů s postupující Rudou armádou, při kterých utrpěly velké ztráty. Několik set příslušníků brigády během bojů také dezertovalo. Jednotka se účastnila ústupových bojů u Dmitrovska-Orlovska, Sevska a ofenzívy u Kurska. Na podzim 1943 vyhlásila RONA opět mobilizaci, po které dosáhla stavu 10 500 mužů. S brigádou ale během bojů ustupovalo před Sověty také přes 15000 civilistů.

V březnu 1944 byla RONA přejmenována na Lidovou brigádu Kaminski a v červenci byla zařazena do svazku Waffen-SS jako SS-Sturmbrigade RONA. Bronislav Kaminskiobdržel generálskou hodnost SS-Brigadeführera. Tou dobou se brigáda, teď už nazývaná 29. Waffen-Grenadier Division der SS (russische Nr. 1),nacházela v Polsku, kde měla konečně podstoupit výcvik, a v srpnu se dostala do Varšavy. Tam byl jeden její pěší pluk pod velením majora Ivana Denisoviče Frolova využit k potlačení právě vypuknuvšího povstání.

Jednotka, která vlastně žádný vojenský výcvik neměla a na boje ve městě už nebyla připravena vůbec, utrpěla těžké ztráty. Na druhou stranu s protivníky vojáci RONA zacházeli tak, jak byli zvyklí, tedy s maximální brutalitou. Svou roli hrál samozřejmě i dávný antagonismus Rusů vůči Polákům. Ústupem z Ruska demoralizovaní vojáci kradli, rabovali, znásilňovali ženy a vraždili civilisty. Na svědomí mají podle polských historiků vraždy asi 15 000 lidí. Kaminski se údajně ke stížnostem, které německá strana vznesla ohledně chování jeho podřízených vyjádřil, že jeho lidé obětovali boji proti bolševismu všechno a nevidí nic špatného na tom, když si na úkor povstalců trochu přilepší.

Němci to ovšem viděli jinak, jednání vojáků brigády byla i na ně silná káva. Vrcholem bylo údajně znásilnění a zavraždění německých řádových sester. 28. srpna byl Kaminski německými bezpečnostními silami zadržen, v rámci stanného práva zastřelen a brigáda byla stažena. Kaminského smrt byla oficiálně připsána na vrub polských partyzánů. Novým velitelem sestal SS-Brigadeführer a Generalmajor der Polizei Christoph Diehm,brzy po něm SS-Gruppenführer a Generalleutnant der Polizei Heinrich Jürs.

Divize byla ale v naprostém morálním rozkladu. Začátkem října 1944 byla poslána na Slovensko, aby se zapojila do potlačení probíhajícího povstání. 11. října byla ale po inspekci prohlášena za nebojeschopnou a rozpuštěna. Někteří z vojáků, kterým se prokázaly násilnosti během nasazení ve Varšavě, byli popraveni, další skončili v koncentračních táborech. Zbytky dobrovolnických pluků 72 a 73 byly převedeny ke Sturmbrigade Dirllewanger (o té jsem psal již dříve: https://medium.seznam.cz/clanek/pavel-kmoch-ss-sonderkommando-dirlewanger-vrazi-z-koncentraku-94143) a uvolněné číslo 29 obdržela nově budovaná italská divize SS. Zbytek personálu byl převelen k Vlasovově ROA, z čehož neměl velitel její 1. divize, Buňačenko, pražádnou radost. Asi 3000 bývalých vojáků RONA zformovalo 2. pěší pluk 1. divize ROA, bývalý průzkumný oddíl RONA (SS-Aufkl.-Abt. 29 „RONA“)pod velením Waffen-Sturmbannführera der SS, nyní majora Kostěnka vytvořil u 1. divize ROA průzkumný oddíl. Asi 1000 vojáků bylo zařazeno ke 2. divizi ROA.

Major Kostěnko, známý svým angažmá při pomoci 1. divize ROA pražskému povstání, byl nesmírně zajímavou postavou. Patřil k nejviditelnějším a nejaktivnějším vojákům 1. divize. Při odzbrojení Američany ve Lnářích 9. května 1945 údajně jeho jednotka zakopala zbraně, o pár dní později je vykopala a chystala se probít na západ.

V roce 2020 vydaná stať ovšem tvrdí, že Kostěnko byl zajat v prostoru Lnářů a převezen k výslechům do Moskvy. Ve skutečnosti se jmenoval Boris Jakovlevič Krasnoščekov, narodil se 24. září 1912 v Černobylu a byl Žid. Před válkou sloužil v armádě, pak v NKGB a nakonec jako vyšetřovatel v armádní rozvědce. Po obklíčení jeho jednotky v roce 1942 měl přejít k partyzánům, v roce 1943 ho údajně zajali Němci. Po několika měsících ve vězení a v koncentračním táboře v Osvětimi údajně utekl opět k partyzánům a na příkaz velitele partyzánské kontrarozvědky se poté přihlásil pod smyšleným jménem na velitelství Brigády Kaminski, kde se z něj stal velitel zpravodajského oddělení.

Jako takový údajně udržoval kontakt s partyzány a informoval je o stavech a pohybech jednotky. Po rozpuštění RONA se stal velitelem průzkumného oddílu 1. divize ROA, kde měl působit rozkladně na činnost divize. Tvrdil, že jako pro Žida pro něj bylo nesmírně těžké pracovat proti antisovětskému hnutí a Němcům. V polovině května se Kostěnko s těmito tvrzeními přihlásil u rozvědky SMĚRŠ 4. ukrajinského frontu. Tyto informace pochází z výslechových protokolů NKGB z ukrajinských archivů a jejich relevance je diskutabilní. Kostěnko se zřejmě skutečně jmenoval Krasnoščev a byl původně důstojníkem NKGB a později SMĚRŠe. Jeho údajná „zpravodajská diverzní mise“ v řadách antisovětských sil byla ale pravděpodobně jen zoufalým pokusem o záchranu. Vyšetřovatelé Kostěnka/Krasnoščekova na základě výpovědí dalších důstojníků ROA vzápětí usvědčili z aktivní kolaborace. Lži o jeho motivacích mu nepomohly, ovšem jeho další osud je stále zahalen tajemstvím.

Druhou z ruských divizí SS byla 30. Waffen-Grenadier Division der SS (russische Nr. 2). Divize vznikla v srpnu 1944 v Polsku z Schutzmannschaft-Brigade Siegling, tedy z praporů SchuMa (pomocné policie) č. 57, 60, 61, 62, 63, 64 a jednotek Polizei-Gebiets-Kommandantur Minsk, Glebokie-Lida, Slusk, Baranoviči, Vilejka, Slonim a Pripjať. Jezdecký a dělostřelecký oddíl byly vytvořeny z praporů SchuMa 68 a 56. Divizi velel SS-Obersturmbannführer Hans Siegling.

V srpnu 1944 byla divize vyslána do Francie, kde měla potkačovat francouzské hnutí oodporu, maquisty. Nijak aktivní ale nebyla a někteří její vojáci dokonce s maquisty čile spolupracovali. Po ústupu do Německa byla divize v prosinci 1944 rozpuštěna. Nespolehliví vojáci, podezřelí z nadržování odboji, skončili opět ve Vlasovově ROA. Spolehliví vojáci zformovali pod stávajícím velitelem Waffen-Grenadier-Brigade der SS (weißruthenische Nr. 1), a jako celek pak vytvořili nově vznikající 30. Waffen-Grenadier Division der SS (weißruthenische Nr. 1), která převzala nejen číslo 30. ruské divize, ale i její znak. Divize byla založena v březnu 1945, nikdy nebyla ale dokončena a nikdy se nezúčastnila žádného nasazení. Rozpuštěna byla hned v dubnu 1945.

Podtrženo a sečteno – brigáda RONA byla nepochybně efektivní protipartyzánsou jednotkou, ale současně útvarem, který bez skrupulí páchal válečné zločiny, což německé straně začalo vadit až ve chvíli, kdy je měla na očích a kdy jejich míra přesáhla i to, na co byli Němci „zvyklí“. Historie obou (vlastně tří) ruských útvarů, spadajících pod SS, je pak spíše tragikomická. V době jejich vzniku už neměli vojáci ani motivaci pouštět se do nějakých ideologicky odůvodněných bojů, ani jakoukoli disciplínu, a otázkou je, měli-li ji kdy vůbec.

Zdroje:

ДPOБЫAЗKO, Cepгeй: Mнe, kak eвpeю, былo tяжeлo paбotatь. In:ЖУКОВ, Дmиtpий –КОВТУН, Ивaн: Пособники. Исследования и материалы по истории отечественного коллаборационизма. Пяtый Pиm 2020.

KMOCH, Pavel: Konec pánů Benešovska. Academia, Praha 2021.

ZEZULA, Lukáš: Historie 1. pěší divize Ozbrojených sil Komitétu pro osvobození národů Ruska. Závěrečná bakalářská práce FF KHV ZČÚ v Plzni 2106.

ŽÁČEK, Pavel: Prahou pod pancířem Vlasovců. České květnové povstání ve fotografii. Praha 2014.

ŽÁČEK, Pavel: Vlasovci v boji za Prahu. Nové dokumenty o ruské pomoci Pražskému povstání 5.-9. května 1945. Praha 2017.

https://cs.wikipedia.org/wiki/29._gran%C3%A1tnick%C3%A1_divize_SS_(1._rusk%C3%A1