Článek
Vlasta Burian zaměstnával za okupace ve svém divadle spoustu lidí zbytečně prostě proto, aby nemuseli do totálního nasazení, a finančně podporoval rodiny některých zatčených odbojářů. Měl se ovšem „dobře“, což mnoho lidí, nejen v dobách těžkých, neskutečně dráždí. V roce 1942 dostal státní cenu a jako slavná postava kulturní scény se samozřejmě nemohl vyhnout setkáním s významnými osobami z řad protektorátní i okupační správy. I když jeho divadlo jelo naplno a filmy točil jeden za druhým, nikdy se ale nepropůjčil ke kolaboraci. Jedinou výjimku tvořil známý rozhlasový skeč Hvězdy nad Baltimore, k němuž byl donucen a kde parodoval Jana Masaryka. Kritici se ovšem shodli, že to byl mimořádně špatný, nepřesvědčivý výkon. V září 1944 bylo jeho divadlo, stejně jako všechna ostatní, uzavřeno a Burian byl „nasazen do výroby“.
Po osvobození byl jako veřejně známá osoba okamžitě zajištěn a obviněn z kolaborace, a dokonce zcela absurdně z přijetí německé státní příslušnosti. Nezaviněný pád z vrcholu společnosti do vězení mezi válečné i kriminální zločince Buriana úplně zlomil.
Burian byl umístěn v policejní věznici na Karlově náměstí v Praze. Její správou byl od 20. května 1945 pověřen policejní aktuárský adjunkt (inspektor) Josef Malenda. Ten se narodil 7. prosince 1912 v Dohalicích v okrese Hradec Králové. Měl přijímat vězně, vést jejich evidenci a vykonávat rozkazy V. oddělení Úřadu národní bezpečnosti, tedy StB, a Komise pro vnitřní národní bezpečnost při ZNV v Praze. Neměl ale právo s vězni disponovat, tedy je nemohl ani nikam předávat, ani propouštět.
Aktuárský adjunkt Josef Malenda
Již 3. července dostala StB „důvěrné sdělení“, že Malenda poskytuje zajištěnému divadelnímu řediteli „nepřípustné úlevy“ - tedy že se Burian ve funkci „chodbaře“ pohybuje volně po věznici, že jej chodí navštěvovat manželka, která mu přilepšuje jídlem, nebo že naopak Malenda dochází na návštěvy za ní do Burianovic vily. Instrukce určující pravidla vazby v té době ještě vydány nebyly, ale v soudní věznici na Pankráci např. platilo, že nebyly povoleny ani žádné návštěvy, ani jakékoli přilepšování – což ovšem Malenda nemohl vědět.
Spravoval tedy věznici tak nějak po svém a v podstatě bez kontroly. Jelikož neměl instrukce, domníval se, že případná rozhodnutí jsou na něm. V té době bylo v různých věznicích a táborech přes 40 000 vězňů a policejní a vězeňský aparát prostě nemohl všechno stíhat. Jednotné instrukce pro chod věznic byly vydány až koncem června, ovšem pouze v režimu důvěrné, bez možnosti nahlédnutí soukromým osobám nebo čtení při veřejném líčení.
4. července tedy StB vyslala do věznice kriminálního asistenta Drahoše, aby Malendu ve funkci vystřídal. Malenda se ale vymluvil, že to hned není možné, že má moc práce, že předání není jen tak a že to provedou až následujícího dne. O Burianovi, který se pohyboval po chodbách prohlásil, že se nervově zhroutil a že jej musí předat na základě lékařského vysvědčení manželce. Drahoš měl zato, že vše je po úřední linii projednáno a nic nenamítal.
Burian byl tedy propuštěn 4. července 1945 před šestou odpolední, ale o den později byl doma opět zatčen a dodán do vazby na Pankrác. Zajištěn byl ovšem i Josef Malenda, který Burianovo propuštění povolil, a byl dodán do vazby s obviněním ze zločinu zneužití moci úřední. Malenda se bránil, že se Burian již dříve nervově zhroutil a že ráno 4. července vystavil vězeňský lékař MUDr. Reim lékařské vysvědčení dokládající, že Burian trpí těžkou psychózou a záchvaty pláče, jeho stav se ze dne na den zhoršuje a zadržený trpí značnou tělesnou redukcí. Lékař doporučoval urychlit Burianovo vyšetřování, případně jej vyšetřovat na svobodě, nebo jej umístit v sanatoriu. Malenda si ovšem na základě tohoto dobrozdání nevyžádal žádné rozhodnutí nadřízených. Do Bartolomějské se prý nemohl dovolat a dojít tam pěšky jej nenapadlo. Tomu přirozeně jeho nadřízení nevěřili, měli zato, že při vědomí, že Burianovo propuštění by nikdy neschválili, je Malenda prostě postavil před hotovou věc.
Zpráva vězeňského lékaře Reima
Malenda tvrdil, že se ještě v podvečer Burian opět nervově zhroutil, ležel na zemi, svíjel se v křečích a plakal. Dr. Reim jej prý odmítl umístit do vězeňské nemocnice s tím, že na takové případy není zařízen, a na StB se nedalo dovolat. Proto se Malenda, kterého čekaly další služební povinnosti, o své vůli rozhodl Buriana předat rodině. Ještě téhož dne vyslala StB do Burianova bydliště policejního lékaře dr. Nováka, který údajně zjistil, že Burian je „úplně duševně zdráv“. StB vyslechla ještě Burianovu manželku, která doznala, že u ní byl Malenda dvakrát na návštěvě, ale nějakou dohodu s ním nebo případný úplatek kategoricky odmítala. Vzápětí si StB Buriana zase vyzvedla a Malenda již ve vazbě zůstal.
Po třech měsících a deseti dnech zajišťovací a vyšetřovací vazby Buriana nakonec propustili, ale vyšetřování u MLS trvalo dál. Jelikož se opravdu nezjistilo nic zásadního, za co by jej bylo možné odsoudit, skončilo nakonec zastavením případu. Burian byl ovšem tak viditelnou osobou, a lůza tak plná nenávisti a touhy po potrestání „buržuje“, že Buriana nakonec za provinění proti národní cti odsoudila Trestní nalézací komise Ústředního národního výboru v Praze. Výrok zněl na tři měsíce a deset dní vězení (které Burian již strávil ve vazbě), pokutu půl milionu korun a veřejné pokárání. Burianovi byl v souladu s předpisy po odsouzení zabaven veškerý majetek, včetně sportovního kabrioletu a jeho vily s bazénem a tenisovým kurtem v Dejvicích. Jeho divadlo nedostalo povolení k provozu a Burianovi samotnému byl vysloven zákaz účinkování v divadlech jiných, ale i ve filmu. Ten trval až do roku 1950. Burian skončil jako brigádník v dolech.
Třebaže výroky trestních nalézacích komisí teoreticky nepodléhají žádostem o obnovení ani přezkumu, v Burianově případě se to díky divadelnímu historikovi Vladimírovi Justovi podařilo a Burian byl v roce 1994 rehabilitován.
A aktuárský adjunkt Malenda? Ještě dodatečně na něj bylo podáno další trestní oznámení za podobné svévolné propuštění Václava Duška. Josef Malenda byl 19. března 1946 odsouzen krajským trestním soudem v Praze podle § 101 tr. z. za zneužití moci úřední k šesti měsícům těžkého žaláře podmínečně, s odkladem na tři roky. Od StB jej kupodivu nevyhodili, ale od okamžiku zadržení byl samozřejmě suspendován ze služby. Jeho suspenze skončila dne 19. listopadu 1947, kdy byl odsouzen disciplinární komisí při ZNV v Praze ke zmenšení služného o 10 % po dobu jednoho roku. V Praze ale zřejmě skončil, protože 4. října 1948 žádal SNB útvar 1960 Jáchymov o vyšetření jeho národní a státněobčanské spolehlivosti.
Zdroje:
ABS, Historický fond státní bezpečnosti, „Bývalí lidé“, sign. H-37
KMOCH, Pavel: Provinění proti národní cti. Academia, Praha 2015.
